Článek
Sebechvála smrdí, jak říká lidová moudrost, jenže v případě těchto voleb 2025 se můj odhad jednoznačně prokázal. Nepochyboval jsem o tom, že Hnutí ANO vyhraje tyto volby, ale ne tak, jak si Andrej Babiš představoval – buď že by měl v parlamentu nadpoloviční většinu, nebo že by se mu podařilo sestavit s podporou jiných stran menšinovou vládu.
Ani jedno se nepovedlo, a proto lze toto volební vítězství nazvat jednoznačně Pyrrhovým vítězstvím. Podaří se nakonec předsedovi Hnutí ANO složit silnou a stabilní vládu? Nesměřujeme již teď k předčasným volbám, které by byly dokonce výhodné pro mnohé politické skupiny? Na tyto otázky naleznete odpovědi právě v tomto politickém zamyšlení.
Kdo je skutečným vítězem českých voleb?
Musím se přiznat, že mě docela šokovalo, že česká média se ani na chvilku nezastavila nad tím, že Andrej Babiš nemá své volební vítězství jednoznačně stvrzené, i když Hnutí ANO drtivě vyhrálo volby. Místo nadšení panuje spíše povolební deprese z toho, jak složitě se bude budoucí vláda sestavovat – pokud vůbec bude nakonec sestavena.
Co mě k tomuto názoru přivádí, jistě tušíte. Voliči rozhodli a rozdali karty podle svého politického cítění nebo podle situace, v níž se nacházejí. A máme tu výsledek voleb, který prakticky nikomu neumožňuje sestavit stabilní vládu, ačkoliv to na první pohled nemusí být zřejmé. Zvlášť když hned v den oznámeného vítězství (v neděli) se sešli předsedové stran, kteří by mohli sestavit potenciální budoucí vládu.
A právě tahle nejistota není pro naši zemi vůbec dobrá, protože v době, kterou nazývám globálně transformující epochou, potřebujeme politicky silnou a především demokratickou vládu, která bude hájit nejen české zájmy, ale i zájmy konzistentní Evropské unie.
Ta musí být rovněž transformována tak, aby byla u nejobyčejnějších Evropanů brána vážně. Když se podíváme na to, jak u nás dopadly volby, mohu konstatovat, že nedopadly dobře pro nikoho. A protože tomu tak je, nebude nikterak jednoduché sestavit vládu, o níž jsem psal výše. Kdyby si Hnutí ANO vyjednalo možnost sestavit menšinovou vládu, nemluvil bych v tuto chvíli o politické „krizi“, která evidentně postihla naši zemi. Díky tomu nemůžeme hovořit o tom, že Andrej Babiš a jeho hnutí vyhrálo volby.
Tvořit vládu společně s extrémní SPD a proevropským Hnutím ANO je prakticky nemožné – připomíná to koalici nacistů s komunisty. A to ani nemluvím o ambiciózních Motoristech, kteří tomu všemu s jejich volebním programem dávají na frak – jak říká lidová moudrost.
Také si těžko představuji, jak může Hnutí ANO vládnout společně s Motoristy, kteří o sobě tvrdí, že jsou pravicově orientovanou stranou, jež pohlíží na státní rozpočet jako sova na myš v lese. Motoristé nebudou rozhazovat peníze z okna a netají se tím, že chtějí směřovat k vyrovnaným rozpočtům. Požadují škrty v dotacích, zejména do obnovitelných zdrojů a politických neziskovek.
Pro tento bod nebude mít Andrej Babiš nejspíš pochopení, protože Agrofert, který mu patří, je jedním z největších příjemců zemědělských dotací v Česku. Tyto dotace jsou pro jeho podnikání klíčové, zejména v oblasti zemědělské výroby, potravinářství a chemie. Bez nich by některé provozy mohly být ekonomicky méně výhodné.
Hnutí ANO ve svém předvolebním programu pro rok 2025 slíbilo rozsáhlé sociální výdaje, včetně vyšších důchodů, větší podpory rodin, a levnějších energií. Jejich slogan „Máte nárok na lepší život“ shrnuje ambici oslovit široké voličské spektrum – od seniorů po mladé rodiny.
Totéž platí i pro SPD, která staví svou politiku na výrazných sociálních slibech. Z tohoto úhlu pohledu je zřejmé, že politické priority Motoristů jsou prakticky neslučitelné jak s SPD, tak ještě výrazněji s Hnutím ANO. A kdo je skutečným vítězem českých voleb? Jedině předčasné volby by mohly situaci vyřešit, ale na ty se naše demokracie zřejmě nezmůže.
Programově neslučitelné
Uvědomme si prosím jednu věc: tyto dvě po volbách nejslabší strany – SPD a Motoristé – si po zkušenostech stran, které v minulosti spolupracovaly s Hnutím ANO, tedy ČSSD a KSČM, musí dávat velký pozor na to, co Andrej Babiš dělá za jejich zády, aby nedopadly stejně jako tyto strany, jimž spolupráce s ANO přinesla politický zánik.
Hnutí ANO si dokáže vládní úspěchy efektivně uzurpovat na úkor svých koaličních partnerů, což může být zdrojem budoucích stranických rozepří. Tím, že Andrej Babiš „zlikvidoval“ KSČM, se sám veřejně chvástal, což dokazuje, že žádná strana nebude mít s Hnutím ANO jednoduchou práci.
Udržet tento různorodý guláš v konzistentní a poživatelné formě bude doslova nadlidský úkol. Proto jsem skálopevně přesvědčen, že vláda za těchto okolností bude sestavena jen stěží.
Jediná možnost, jak se dostat z tohoto bludného politického kruhu, by byla případná koalice s Piráty, na kterou jsem již před volbami upozornil.
Ovšem toto sblížení se zatím nekoná. Poslední možnost, která by mohla Hnutí ANO zajistit jednobarevné vládnutí, spočívá v politických přeběhlících, což je vzhledem k tomu, že jsou politické strany nyní pod mediálním drobnohledem, velmi nepravděpodobné. Ani pan prezident by podle mého názoru tomuto řešení nebyl nakloněn.
Proč české politické scéně chybí tradiční politické strany? Jde o to, že tyto „staré“ strany byly založeny na demokratičtějším principu než současná politická hnutí, která stojí na síle svých zakladatelů – mocných politických vůdců, kteří se rozhodují podle svého ega, nikoliv podle stranických hodnot, jak tomu bylo dříve.
Kdyby tato nová hnutí byla alespoň trochu státotvorná, mohla by v naší zemi vzniknout většinová vláda, podobně jako v sousedním Německu. Vinou zániku tradiční politické strany, například ČSSD, není v ČR možný vznik většinového kabinetu, protože vzájemná antipatie jednotlivých politiků má větší váhu než jejich politické programy.
Z naší politiky se tak postupně vytrácí pojmy jako „pravice“ či „levice“. Tyto výrazy dnes nahrazují označení jako „Babišovci“, „Okamurovci“ nebo „Fialovci“. To přesně ukazuje, že se demokracie dostává do područí vůdčích jedinců, kteří si uzurpují veškerou moc. S podobným problémem se nyní musejí vypořádat i Američané, jejichž země je ovládána prezidentem usilujícím o větší politickou moc, než je ve Spojených státech přirozeně dovoleno.
A protože je současná politika více o vzájemných sympatiích než o samotných politických programech, nedokáže Hnutí ANO sestavit většinový kabinet tak, jak se to podařilo v Německu. Zároveň to také mnohé vypovídá o stavu naší demokracie, pokud se srovnáme s Německem.
Kdo z koho?
Jedno je jisté: kdyby na pražském hradě nebyl současný prezident Petr Pavel, ale bývalý prezident Miloš Zeman, měl by Andrej Babiš ustláno na růžích. S Petrem Pavlem je tomu však naopak. Jaký tedy vývoj v sestavování vlády můžeme očekávat?
Pokud se skutečně podaří, že tyto tři strany – Hnutí ANO, SPD a Motoristé – naleznou politický kompromis, který jim umožní vládnout po celou dobu svého mandátu, mohli bychom se nakonec dočkat překvapení.
Ano, paradoxně bychom se mohli dočkat jedné z nejlepších vlád, jakou naše země kdy měla. Nic lepšího si naše země ani nezasluhuje.
Tři strany a tři silné osobnosti – Andrej Babiš, Tomio Okamura a Filip Turek – mohou za určitých okolností skutečně pozvednout naši zemi k lepším zítřkům. Ovšem pouze za předpokladu, že nebudou chtít oslabovat naši demokracii, nutno podotknout. Prozatím se držme při zemi, protože čas je v tomto případě poslem, který nám všem brzy pravdu odhalí.
Osobně předpokládám, že pokud Andrej Babiš nebude moci řídit tuto zemi jako firmu – tedy čistě sám – do roka z nějakého důvodu dobrovolně opustí vládní post a stáhne se do politické ústraní.
Nicméně předbíhám, protože ještě ani nemáme novou vládu a předčasné volby neřekly své poslední „ano“. Každopádně se české politické scéně i společnosti značně ulevilo, když se jedna z vůbec nejextrémnějších politických stran – Hnutí Stačilo – nedostala do parlamentu, což je jedna z nejoptimističtějších zpráv pro naši demokratickou budoucnost.
Anketa
Zdroj:
