Článek
Ať už je to tak, nebo tak, v této zemi se budeme mít tak dobře, jak dobře ji budou spravovat politici, kteří jí budou vládnout. Nejde přece jen o naše osobní sympatie. V politice by mělo jít především o naši budoucnost. Protože jen někteří lidé – a bohužel i někteří politici – dokážou vzhlížet k časům, které teprve přijdou.
Pravicová politika totiž musí být politikou pro všechny, včetně lidí, kteří kvůli svému zdravotnímu stavu potřebují určitou míru státní podpory. I tito lidé mají právo na důstojný život, svobodu a možnost rozhodovat o své budoucnosti. Jinými slovy řečeno, pravicová politika je v mnoha ohledech jednodušší, protože vychází z přesvědčení, že čím méně se stát stará o náš každodenní život, tím více prostoru zůstává jednotlivci, aby se postaral sám o sebe a mohl svobodně rozhodovat o své budoucnosti.
Jenže mnozí lidé se nechtějí starat sami o sebe. Víc jim vyhovuje, když se o ně někdo postará – když jim někdo postaví dům, zajistí byt nebo jim nabídne dobře placené zaměstnání. To ovšem příliš nekoresponduje s pravicovými hodnotami, které kladou důraz především na osobní odpovědnost a vlastní iniciativu. Upřímně řečeno, lidé nejsou stejní. Každý má jiné schopnosti, jiné možnosti a také jinou představu o tom, jak chce svůj život prožít.
Ne každý může podnikat a vytvářet výše zmíněné hodnoty. Bohužel jsou mezi námi i lidé, kterým jejich zdravotní stav neumožňuje žít zcela samostatně a plně se postarat sami o sebe. A protože podle dostupných údajů žije v Česku přibližně jeden milion lidí se zdravotním postižením, tedy zhruba deset procent populace, nelze tyto lidi přehlížet. Právě naopak. I oni by měli být přirozenou součástí politických úvah o budoucnosti naší země, což někteří pravicoví politici bohužel stále nedokážou dostatečně vnímat.
Pokud bude tato skupina lidí přehlížena a nedostane se jí dostatečné státní pomoci, mohou se její voliči přiklánět k levicověji orientovaným stranám a hnutím, jakým je například Babišovo ANO. Dokud tohle pravice nepochopí, její politici jen těžko uspějí, i kdyby se snažili ze všech sil. Pravicová politika totiž musí být politikou pro všechny, nikoliv pouze pro střední třídu.
Rozumím tomu, že je to nepravicové konstatování, ale pokud budeme chtít oslovit všechny skupiny obyvatel, musíme si uvědomit také jejich početní sílu. Jen důchodců žije v České republice podle údajů Českého statistického úřadu 2 829 884. K nim je třeba připočíst také přibližně jeden milion lidí se zdravotním postižením. Pravice proto nemůže tyto skupiny obyvatel přehlížet, pokud chce v budoucnu získat dostatečnou podporu voličů.
Pravicová politika musí nabídnout svým voličům naději. Pokud ta chybí, bude pravice vždy poražena jakýmkoliv populismem. Pojďme se na tyto souvislosti podívat trochu podrobněji.
Jak porazit ve volbách Andreje Babiše?
Volič Andreje Babiše se může zajímat o to, proč nezávislý autor píše článek o tom, jak porazit pana Babiše v parlamentních volbách. Odpověď je velmi jednoduchá. Autor pana Babiše osobně nezná, takže proti tomuto úspěšnému podnikateli jako člověku nic nemá. Jeho výhrady směřují především proti jeho politickému programu.
Nejsem zastáncem příkazů a zákazů ani všelijakých nařízení, která stát navléká nejen na podnikatele, jako tomu bylo například u EET, ale i na běžné občany. A taková je bohužel politika pana Babiše.
Je zajímavé, že se vládní kabinet Andreje Babiše ještě ani pořádně nevypořádal s problematikou drog na školách, například s kratomem, a už tu máme regulaci, se kterou přišel premiér Andrej Babiš (ANO) společně s ministrem školství Robertem Plagou (za ANO).
Přestože stát prodej kratomu výrazně reguloval a omezil jeho dostupnost, kratom je v Česku stále legálně k dostání u licencovaných prodejců, a to i prostřednictvím internetu.
Od 1. září 2027 by měl ve školách platit zákaz používání mobilních telefonů. Plošný zákaz, který chce zavést vláda Andreje Babiše, se má týkat žáků až do konce povinné školní docházky a platit by měl i během přestávek.
Jistě si kladete otázku, co je na tomto zákazu špatného? Ti starší z nás si ještě pamatují dobu, kdy žádné mobilní telefony neexistovaly. Tato zařízení mohou odvádět pozornost. Paradoxně s tímto všeobecným názorem souhlasím.
Jenže zda děti ve škole mohou používat mobily, nebo ne, na to přece nepotřebujeme zákon. Děti ve školách by měly být vedeny k demokracii a svobodě. Proč by si každá škola nebo jednotlivá třída nemohla sama nastavit pravidla používání mobilních telefonů podle svých potřeb, bez plošných státních nařízení? Tento návrh zákona navíc nepodporuje ani dětský ombudsman.
Co na to říká ombudsman Martin Beneš? Plošný zákaz je podle něj nadbytečný, protože 90 % škol už má používání mobilních telefonů upravené ve svých školních řádech. Celostátní zákaz navíc podle něj není odborně podložený. Může vést ke zhoršení vztahu dětí ke škole - děti budou školu vnímat jako místo, kde jim stát vnucuje pravidla, na jejichž tvorbě se nepodílely.
Proč je celoplošný zákaz používání mobilů ve školách podle mého názoru nebezpečný? Žijeme v době, která je velice extrémní. Nejde jen o proměnlivost počasí, ale také o stále agresivnější chování v celé společnosti. Máme tady nebezpečné šílence, kteří se prohánějí rychlostí 300 kilometrů za hodinu a ještě si to natáčejí, aby se svými fanoušky na sociálních sítích sdíleli své nebezpečné počínání. A vzpomeňme si na střelbu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, při níž 21. prosince 2023 zemřelo 14 lidí.
Mobilní telefon je dnes nejen symbolem svobody, ale také důležitým prvkem bezpečí. Když nastane na jakékoli škole nebezpečná situace, mohou děti prostřednictvím mobilního telefonu okamžitě přivolat pomoc bezpečnostních složek, informovat policii o tom, co se děje, případně pomoci s identifikací nebo lokalizací pachatele. Pokud nebudete mít u sebe mobilní telefon, připravujete se tím o tento důležitý prvek „SOS“.
Ano, tohle je důvod, proč zastávám názor, že pravicová politika je úspěšnější než politika založená na přemíře různých státních zákazů a nařízení. Aby k těmto regulacím nedocházelo a naše země mohla svobodně „dýchat“ a ekonomicky se rozvíjet, je výhodnější podporovat takovou politiku, která není založená na příkazech a zákazech. Takovou politiku podle mého názoru současný předseda vlády Andrej Babiš nezastává.
A právě proto je důležité, aby hnutí ANO v příštích volbách nezvítězilo. Pokud bude tento politický projekt stále dominantní politickou silou v této zemi, budeme „zaplaveni“ nejrůznějšími příkazy a zákazy, o nichž jsem se již zmiňoval. Jak tedy porazit Andreje Babiše ve volbách?
Pravice musí hledat své kandidáty mezi lidmi
Je mi velice líto, že i když má současná opozice (pravice) oprávněné výtky vůči Babišovu kabinetu, zejména kvůli finančnímu oslabování České televize a Českého rozhlasu, což podle mého názoru oslabuje jejich nezávislost na politické moci, je Andrej Babiš proti opozici ve výhodě.
Pravicové strany nemají kvalitní kandidáty, kteří mohou oslovit skupinu obyvatel, o níž jsem již výše psal. Naši občané se zdravotním postižením nemají v opozičním spektru žádné své lidi, tedy politiky, které budou volit i nejslabší sociální skupiny. Na rozdíl od hnutí ANO, které se nebojí sázet na tu nejslabší skupinu obyvatel, kterou tvoří lidé se zdravotním postižením.
Dokud tohle opozice nepochopí, nelze Andreje Babiše v jakýchkoli volbách porazit. Například při výběru kandidátů do letošních senátních voleb, které se konají v říjnu, vsadilo hnutí ANO na takové kandidáty, kteří mají podle mého názoru blíže k obyčejným lidem a voličům než kandidáti ostatních politických stran.
Nelze se potom divit tomu, že je v každých volbách pravicová opozice proti babišovcům pozadu. Uveďme si jeden konkrétní příklad, na kterém lze spatřit prozíravost pana Babiše a jeho poradců. Na rozdíl od jiných stran a politických subjektů se hnutí ANO nebojí do boje o Senát nasadit nevidomého zpěváka, dětského onkologa nebo ústavního právníka.
Tito kandidáti mají zjevně blíže k běžným voličům, proto lze očekávat, že všichni tři mohou mít v senátních volbách velmi dobré šance na úspěch. Co se týká uchazeče o Senát pana Radka Žaluda, zde se může zdát, že si protiřečím, když dlouhodobě kritizuji politiku Andreje Babiše. V tomto případě však musím uznat, že hnutí ANO udělalo politicky velmi chytrý krok.
Protože nevidomý Radek Žalud, kterého Sjednocená organizace nevidomých a slabozrakých ČR označuje za „českého Bocelliho“, může získat podporu nejen různých organizací zastupujících lidi se zdravotním postižením, ale také mnoha fanoušků, kteří obdivují jeho pěvecký talent a jeho mimořádně skromné vystupování.
Populární zpěvák, který byl jako akordeonista dlouholetým členem doprovodné kapely Daniela Landy a dále spolupracoval například s Tomášem Klusem, Zorou Jandovou či Michalem Horáčkem, může být pro pravicové strany skutečně tvrdým oříškem. V tomto případě si tento nevidomý kandidát nemusí na nic hrát ani nic předstírat, zvlášť když je jeho program postaven na politické jednoduchosti.
Lidé se zdravotním postižením, které hodlá tento nezávislý kandidát za hnutí ANO v Senátu hájit a zastupovat, příliš nerozlišují politiku na pravici či levici. Spíše je zajímá, co kdo říká a jak to říká, a hlavně zda jim to pomůže. A Radek Žalud je jedním z mála, kteří dokážou pomáhat i druhým.
V tomto směru se musím zmínit o tom, že i když Radek Žalud nedávno přišel o úspory celé své rodiny, jeho přesvědčení pomáhat těm nejpotřebnějším ho neopustilo. V předvánočním čase proto společně se svým kamarádem Miloslavem Ondrou rozvážel a rozdával pomoc matkám samoživitelkám.
Popravdě řečeno se nabízí otázka, jak chce konkrétně opozice tohoto kandidáta v senátních volbách porazit, když tento člověk, který sám byl v nouzi, dokázal navíc pomáhat druhým v obdobně těžké situaci. Zpěvák Radek Žalud totiž nemusí vůbec představovat svůj politický program, který by mu umožnil vstup do Senátu a vítězství ve volbách. Tato osobnost je totiž sama o sobě živoucím a pravdivým volebním programem.
A tohle je další varování pro opoziční pravici, protože takto silné politické kandidáty bude velice těžké porazit. Zvlášť když je podle mého názoru zapotřebí, aby Senát ovládly opoziční strany. Jinak nám hrozí, jak jsem již napsal ve svých předchozích článcích, „orbanizace“ našeho politického systému.
I když jsou volby vždy nepředvídatelné, příklad nevidomého zpěváka Radka Žaluda, kterého hnutí ANO chytře angažovalo do politiky, jednoznačně dokazuje, že babišovci dokážou daleko lépe vystihnout náladu ve společnosti a prostřednictvím lidového kandidáta strhnout volební vítězství na svou stranu.
Jestli se tyto mé prognostické analýzy potvrdí, nebo ne, ukážou až nadcházející volby do Senátu. Každopádně si myslím, že nejsem daleko od pravdy. Pravicová opozice by proto měla své kandidáty do politiky vybírat daleko uvážlivěji, aby jí neunikaly příležitosti, jako je tomu nyní v případě nevidomého zpěváka Radka Žaluda, který už teď podle mého názoru může patřit k výrazným kandidátům těchto voleb.
Anketa
Zdroje:
