Článek
Vždycky mě fascinovalo, jak malý národ, jímž jsou Češi, dokázal nabídnout světu tolik známých a uznávaných skladatelů, ale i vědců či spisovatelů. O to víc je pro mě nepochopitelné, jak se s tímto talentem mrhá a jak problematicky se u nás neznámé osobnosti dostávají k příležitostem, které by jim mohly poskytnout tu jedinou šanci – možnost se prosadit. Co stojí za tímto nešvarem, který by nás mohl povznést k vyšší úrovni – tedy ke kulturně nejvyspělejším zemím?
Z vlastní zkušenosti mám podezření, že do jisté míry u nás vládne klientelismus, který novým osobnostem neumožňuje se podle zásluh prosadit. A právě tohle nejvíce brzdí náš vývoj a prosperitu, kterou v této zemi skutečně potřebujeme. Bohužel často v naší zemi vnímám toto latinské přísloví, které jsem trochu upravil: „Čech Čechovi vlkem.“
Podařilo se mi napsat knihu – jen ne v češtině
Člověk, který napsal jednu nebo více knih, se už může nazývat spisovatelem. Některé odbornosti jsou ve skutečnosti jen o talentu, to lze říci i o žurnalistice, psaní knih a tak podobně. Takže ne každý se může stát publicistou nebo třeba spisovatelem. Myslím si, že kdo chce psát články a získávat tak své čtenáře, musí mít nejen talent, ale i vnitřní cítění, což je podle mě klíčový předpoklad úspěchu.
V tomto směru je třeba pochválit platformu Medium.cz, která v Česku skutečně nabízí novým a začínajícím publicistům možnost prosadit se. Pravdou je, že mám k této platformě i určité výtky, ale spíše se jedná o marginální nedostatky, které lze běžnou komunikací vyřešit – alespoň taková je má zkušenost. Jiná situace už panuje na mediálním a knižním trhu.
Pokud se rozhodnete napsat vlastní knihu, což je opravdu povznášející pocit – nepopsatelná extáze, měli byste vědět, že nejde o snadnou záležitost. Měl jsem to štěstí, že mi v tomto směru pomohl Voyen Koreis (často psán také jako Vojen Korejs), česko-australský spisovatel, překladatel, výtvarník a publicista, jehož životní dráha byla stejně pestrá jako jeho dílo. Ano, právě tento Čecho-Australan mě „zachránil“ a přiměl, abych se nevzdal psaní článků, ale i knih, které jsem letos vydal.
Pane spisovateli, věřte mi, že jsem na vaše rady i pomoc nikdy nezapomněl. V životě jsem nikdy nikoho takového, jako jste Vy, nepoznal. Ještě jednou Vám mnohokrát děkuji za vše a nezapomenu na to, co jsem Vám slíbil.
Takže nebýt pana spisovatele, který mi jako jediný řekl, že pěkně píšu a že mám u psaní vydržet, vzdal bych se, a knihu – respektive román, který jsem vydal na německém knižním trhu – by nikdy nespatřil světlo světa.
Přiznám se, že jsem chtěl svůj sci-fi román vydat v mateřském jazyce, tedy v češtině. Nicméně, jak jsem již zmínil výše, pokud si svou knihu finančně sami neuhradíte, většinou nemáte žádnou šanci se svým literárním projektem uspět. A těm, kterým se to podařilo, vám potvrdí, jak nesmírně těžké je jen oslovit knižní vydavatele.
Pokud projdete nejrůznějšími nástrahami a nesmyslnými dotazy, dostane se vaše dílko k posouzení, které rozhodne o tom, zda vám bude kniha vydána. Oslovil jsem přibližně třicet různých vydavatelů, ale jen dva si můj rukopis alespoň částečně přečetli. Některá vydavatelství dokonce na těchto posudcích vydělávají nemalé peníze.
Přihodilo se mi, že jsem narazil na nabídku jednoho nakladatele, který za přibližně dva tisíce korun nejprve posoudí vaše literární dílo a teprve poté vám oznámí, zda vám udělá nabídku. Tudy cesta nevede, to vám říkám na rovinu.
A i když existují různé literární platformy, kde můžete zdarma prezentovat svou tvorbu, v obrovské konkurenci se o vás i přesto nemusí nikdo dozvědět. Představte si, že i když jsem od literární agentury Mamtalent.cz získal dvě hvězdičky, nepřineslo mi to kýžený výsledek – vydat papírovou knihu.
Ano, je pravda, že jsem obdržel nabídku na otištění knihy v digitální podobě. Tu jsem však odmítl, protože jsem přesvědčený, že papír nic nenahradí.
Už jsem tomu ani nevěřil, že se mi někdy podaří vydat papírovou knihu, ale měl jsem štěstí. Napsal jsem několik článků na jedné americké platformě, kde mi bylo doporučeno, kam svůj rukopis poslat. A vyšlo to! Akorát to nebylo možné v českém jazyce. Proto si můj román mohou přečíst a posoudit i lidé, kteří se učí němčinu.
Konec vesmírného (kosmického) času
Když už jsem se zmínil o tom, jak složité je uspět na českém knižním trhu, rád bych vás seznámil s mým literárním dílem, které je z pohledu současného světa značně nadčasové.
Možná někoho překvapí, že je v tomto románu popsána situace z roku 1968, ale některá historická fakta by se měla neustále připomínat. Na to navazuje vojenská invaze do bývalého Československa, která hlavního hrdinu Antonína Bradáče – Tonyho – přivedla do emigrace v USA. A když se dočtete až sem, tedy až k příchodu hlavního hrdiny do země neomezených příležitostí, začne se vám postupně odkrývat sci-fi mozaika, která překvapí nejednoho čtenáře tohoto žánru.
Proč je v tomto románu zdůrazňována nadčasovost? Ještě v době, kdy jsem teprve psal toto literární dílo, bylo téma umělé inteligence spíše projevem fantazie. Dnes je však realitou, což dokládá, že některé lidské fantazie – včetně mých – dokázaly předběhnout svou dobu natolik, že to, co si v mé knize přečtete, lze dnes považovat za obraz budoucnosti, která se stane živým jevištěm – tedy takto popsanou realitou.
Pokud už tušíme, že nás technologie AI začne převyšovat, můžeme se již nyní připravit na svět, kde po boku lidí nebudou žít jen jejich zvířecí miláčci, ale i androidní bytosti, které mohou mít s lidmi i sex. Jenže v tomto románu působí mimozemské robotické entity, jež ovládly absolutně celý vesmír.
Vinou toho byla vesmírná pestrost zničena, a proto muselo nastat, co nastalo. Vesmír se za přispění jeho Stvořitele dostal do stavu kosmického křachu – tedy smrštění univerza. Dokonce i mnozí astrofyzici tuto myšlenku o smršťování vesmíru neodmítají.
Další část románu pak vypráví nesmírně živé dobrodružství hrdinů, kteří se rozhodli odhalit – nalézt řešení, jak zachránit tuto planetu před vesmírnou katastrofou, které nelze žádným způsobem čelit. Nicméně našim vyvoleným hrdinům se to podařilo. Díky čemu, lze se zeptat?
Do románu jsem začlenil i biblickou mystiku, která se týká Archy úmluvy, kam bylo vloženo Desatero přikázání. Ano, do románu jsem zapracoval i jinou úlohu, kterou Archa měla splnit. Proto se ztracená Archa stala součástí tohoto příběhu – aby byla nalezena, a kde jinde než na jednom z nejzáhadnějších zámků, tedy v Čechách, na Zbirohu.
Jenže tuto výjimečnou truhlu – zařízení – hledají zde na Zemi androidní mimozemšťané. Země sice nebude zachráněna, ale necelé tisícovce lidí se podařilo tuto katastrofu přežít.
Nicméně ani tímto celý příběh nekončí, zejména když se přeživším lidem odhalí skutečnost, že čas je cyklický. To odkrývá tajemství, které hovoří o virtuální realitě – v tomto románu byla prolomena tak, že čas se stal skutečným časem, nikoli opakujícím se DVD diskem.
Abyste si všechno mohli dát dohromady a poskládali rozhozené puzzle do podoby pochopení, což je záměrem tohoto díla, je třeba přečíst celý román až do posledního řádku. Jen tak se každému odhalí cesta k záchraně, pokud bude tato sci-fi vize naplněna.
Objevte můj román Das Ende der kosmischen Zeit: Finis Temporis Universi a ponořte se do vesmíru plného dobrodružství a nečekaných odhalení.
Anketa
Zdroje:
