Článek
Nedávno jsem psal o europoslanci Filipu Turkovi, který si z českých dálnic pro sebe udělal dráhu pro Formuli 1, když beztrestně po dálnicích jezdí 200 a více km/h. A jak celý tento případ nakonec dopadl? Nijak, protože byl odložen, takže panu poslanci nehrozí žádný trest, přestože původně vypovídal, že touto rychlostí jel v sousedním Německu, kde jsou dálnice rychlostně bez limitu. V tomto kontextu nezapomeňme na tento citát: „Kdo šetří viníky, trestá nevinné.“
Dvojí metr nemá v demokracii místo
Z vyšetřování policie však vyplynulo, že touto nebezpečnou rychlostí jel po české dálnici, což posléze připustil i sám Filip Turek. Kdyby kdokoliv jiný byl přichycen Českou policií kvůli porušení rychlosti, tedy 200 km/h a více, automaticky by přišel o řidičský průkaz. Jenže jsme v Čechách, a tady asi platí pro každého zákony jinak.
Dokonce mě překvapila diskuze nad tímto tématem, v níž diskutující hájili pana Turka slovy, že jim to nevadí, protože daleko hůř lže současná vládní koalice. Za těchto okolností člověka napadá otázka: žijeme ještě vůbec v demokratické společnosti?
Existuje v této společnosti ještě osobní zodpovědnost? Proč se morálka v naší zemi vykládá podle toho, jak se to komu hodí?
Je rozdíl, když politik přijme úplatek 10 000 Kč a jiný půl miliardy? Ne, protože kdo je úplatný, zůstane úplatným navždy.
A protože zastávám názor, že v každé politické straně jsou perspektivní politici, jímž dupou na paty choleričtí kolegové – lháři, kterým jde jen o vlastní prospěch, nemohou se vinou toho skuteční patrioti z pravice či levice prosadit. Proto je nutné politické intrikány sledovat – včas je odhalit a nedovolit jim dostat se k moci.
Pokud se my, voliči, budeme zajímat o politiky – a je jedno, z jaké politické strany budou pocházet – budou mezi opozicí a vládními stranami panovat diametrálně odlišné vztahy. Na místní politické scéně zavládne mír a spravedlnost, z čehož mohou profitovat i obyčejní čeští občané.
Co tím bylo řečeno? Pravice a levice ve skutečnosti neexistuje, jediné co v tomto „virtuálním“ zápolení zůstává je slušnost. Nic jiného než síla slušnosti nemá tu moc, která dokáže z pekla vytvořit ráj. Ano, proto by mělo v politice platit: padni komu padni, což znamená bez výjimek.
Ochránkyně zvířat?
Poslankyně Margita Balaštíková (ANO) čelí závažným obviněním, která jsou v současnosti předmětem vyšetřování. Podle zveřejněných informací měla v roce 2023, během rozvodového řízení s bývalým manželem, plánovat zneužití svého politického vlivu k poškození jeho firmy prostřednictvím opakovaných kontrol hygienické stanice ve Zlínském kraji.
Na nahrávkách, které pořídil její manžel, údajně hovořila o „zakleknutí“ firmy a využití kontaktů na ředitelku krajské hygieny. Pokud tohle nejsou mafiánské manýry, pak už nevím, co by jimi mohlo být.
Dále se objevily informace, že měla v souvislosti s osobními spory údajně plánovat objednání zabití psa nové partnerky svého bývalého manžela. Tato tvrzení vycházejí z nahrávek, které manžel pořídil během jejich rozvodu.
I když nejde o miliardy, což je to, co čtenáře nejvíce zajímá, je toto chování varováním pro naši demokracii. Pokud je totiž v poslanecké sněmovně více takových politiků – a to nelze vyloučit – nelze se divit, že lidé přestávají důvěřovat politikům. Nedůvěra v politiku je jako sečná zbraň namířená proti demokracii.
V Česku důvěra v politiky obecně klesá, zejména vůči vládním představitelům. Neznamená to však, že lidé přestali důvěřovat úplně všem – rozdíly mezi jednotlivými politiky jsou stále výrazné.
Podle průzkumu CVVM:
Prezident Petr Pavel má nejvyšší důvěru – 54 % lidí mu věří.
Andrej Babiš (ANO) – 46 % důvěra, mírný nárůst.
Tomio Okamura (SPD) – 40 % důvěra, ale zároveň 56 % nedůvěra.
Premiér Petr Fiala (ODS) – důvěřuje mu jen 19 %, zatímco 79 % mu nevěří.
Margita Balaštíková, poslankyně hnutí ANO, se v minulosti profilovala jako politička zaměřená na podporu zemědělství, venkova a ochrany zvířat. Teď je však jasné, že kdo organizuje zabití zvířete, ten očividně zvířata nemá rád. S tím snad může každý souhlasit.
Promiňte, ale vzpomněl jsem si na slova mé moudré babičky, která říkávala, že vůbec nejhorší jsou lidé, kteří se mstí na zvířatech. Babička o nich říkávala, že jsou to hyeny.
Spravedlnost ano, ale pro ostatní, ne pro mě!
Nejvíce mě na Margitě Balaštíkové zaujalo, že se jako skutečná ochránkyně práva vehementně angažovala v prošetřování kauzy Bitcoinů. Na jejím blogu na iDNES jsem našel několik poměrně zajímavých názorů. Dovolím si citovat některé z nich, které paní poslankyně sama napsala a zveřejnila:
„U bývalého ministra Blažka to pan premiér svádí na naivitu nebo neprozíravost, ale celá politická kariéra Pavla Blažka svědčí o tom, že to není člověk ani naivní, ani neprozíravý – právě naopak. Konec konců – veškeré podklady k posouzení poslal ministru financí už v lednu a je zarážející, že nám to nesdělil už při své rezignaci.
Svědčí to o spiknutí, ve kterém jeden vezme všechnu vinu na sebe, aby ochránil ostatní. To je politika ODS a celé této vládní koalice. Celou věc podcenili, nerozumějí tomu a nedovedou to přiznat, nedovedou se zeptat a není jim rady. Když se to provalí, tak předhodí jednu oběť a pak kličkují, až je to trapné.“
Musím se přiznat, že se mi tyto řádky od paní Balaštíkové moc pěkně četly – skoro jsem se rozbrečel. Nicméně když se provalilo, jaká je ve skutečnosti „šikulka“ – že se chtěla mstít na bezmocném zvířeti a zároveň uráží celou českou vládu, zejména premiéra, za kauzu, která není skutečnou kauzou, ale spíše novou zkušeností z digitálního světa, jehož stinné stránky se teprve učíme poznávat, a když ani nejzasvěcenější ekonomové nejsou schopni vysvětlit, co je trestného na bitcoinovém daru – myslel jsem, že zrudnu vzteky.
Člověk, který něco píše o aroganci, pští síru proti demokracii, když kritizuje hlasovací převahu v obou komorách Parlamentu. Navíc si dovolila urážet jednoho z nejoblíbenějších politiků, nadstranického prezidenta, a neoprávněně mu přisoudila nálepku „spřízněný“, což mezi řádky zní jako „koupený prezident“.
Aby toho nebylo málo, zaútočila i na svobodná média a justici – jak jinak označit její vlastní slova: („Je to projev bezbřehé arogance, kterou tato vláda praktikuje přes tři roky. Její hlavní devizou nejsou schopnosti, ani státnická odpovědnost, ale hlasovací převaha v obou komorách Parlamentu, přízeň prezidenta a určitý vliv v justici a v některých médiích.“)
Další citace paní Balaštíkové, která popisuje rozvrácenost této osobnosti: „Veřejnost měla a má možnost posoudit, kam až jsou členové vlády schopni zajít, aby se udrželi tři měsíce u moci. Věřím, že si to každý vládní poslanec rozebere také sám se sebou – zda chce s tímto cirkusem spojit své jméno.“ Raději by se ale paní poslankyně měla zamyslet sama nad sebou – kam je schopna zajít ona, zvlášť když její chování, kdyby nebylo odhaleno, mohlo by to skončit smrtí nevinného zvířete a kdo ví čím ještě.
A do třetice všeho dobrého musím uvést ještě jeden výrok paní poslankyně, na který bychom neměli zapomenout. Tohle bylo na jejím blogu napsáno: „Na svou aroganci tato vláda doplácí právě v bitcoinové kauze. Kdyby tato vláda fungovala normálně, ctila běžné ústavní pořádky, nemohlo by nikdy jedno ministerstvo nebo dokonce jen jeden ministr se svým náměstkem přijmout podobný dar od podobné osoby bez vědomí kompetentních orgánů, které by – což se nyní potvrzuje – proti tomu zasáhly. Jen arogance moci, přezíravost a bohorovnost něco takového umožňuje.“
Kdyby byla paní Balaštíková opravdu spravedlivá, napsala by, že jde v tomto směru o „novum“, které by se mohlo přihodit i hnutí ANO, pokud by bylo zrovna u moci. Nikdo z opozice nenašel odvahu – ani těsně před volbami se nezastal Pavla Blažka. Ve hře jsou politické body, ne pravda. A tak to chodí napříč stranami, že?
Každopádně, i kdyby se Pavlu Blažkovi v budoucnu prokázalo nějaké nevědomé pochybení týkající se bitcoinů, nenechává vraždit psy, navzdory tomu, že byl v politice označován jako „Don Pablo“.
Anketa
Doplňující anketa:
Anketa
Zdroje:
