Článek
Kdeže ty loňské sněhy jsou? Máme po volbách a místo toho, aby vítěz – hnutí ANO – vystřídal dosluhující vládu, sledujeme v přímém přenosu samé lži a především výmluvy. Ty už dopředu naznačují, že s touto novou vládou nebudeme mít ustláno na růžích. V zahraničí sledují naši povolební situaci jako ostříži. Proč asi? V německých geopolitických koncepcích se dlouhodobě zdůrazňuje, že kontrola nad střední Evropou je klíčem k dominanci nad celým kontinentem.
Rusko na toto pravdivé tvrzení zřejmě nezapomnělo. I proto Sergej Lavrov označil Andreje Babiše spolu s Viktorem Orbánem a Robertem Ficem za „pragmatiky, kteří myslí na občany svých zemí“. A právě proto musí být naše země neustále ostražitá. Jakákoliv politická krize může být spouštěčem, který podkope současný demokratický systém. Ten je, a bude – stále v ohrožení, pokud usneme na vavřínech.
Babiš je s prezidentem domluven – o co jde?
Na čtvrteční mimořádné poslanecké schůzi jsme se kromě zajímavého příběhu o Andreji Babišovi dozvěděli to nejpodstatnější: předseda hnutí ANO je podle svých slov s prezidentem Petrem Pavlem domluven.
Takže pokud jsou tato slova pravdivá, veškeré komentáře k dění jsou absolutně zbytečné, protože mají co do činění jen se spekulacemi. Nicméně žijeme v demokratickém systému, který nás z podstaty věci vybízí diskutovat o čemkoli. Demokracie je jedna velká debata, proto v její atmosféře lze připustit i nejrůznější spekulace – pokud se však spekulace nezmění v tvrzení.
A protože rád diskutuji a nejraději odpovídám svým čtenářům na jejich otázky, dovolím si tentokrát reagovat na čtenáře, který mi zaslal odkaz na jeden rozhovor s ústavním právníkem Václavem Pavlíčkem.
Podle tohoto právního experta, jenž se dlouhodobě zabývá ústavními otázkami, prezident Petr Pavel svým jednáním prý devalvuje význam voleb. Tento dlouhý text musím zkrátit, přesto vás nepřipravím o jeho zásadní myšlenky. Nyní dávejte dobrý pozor. Ústavní odborník píše:
„Není legitimní, aby Andrej Babiš veřejnosti řekl ještě před jmenováním, jak vyřeší svůj střet zájmů. Parlament rozhoduje o tom, kdo bude mít důvěru a kdo ne. Prezident má v našem ústavním systému pouze tyto pravomoci: může se dvakrát pokusit vybrat kandidáta na předsedu vlády, a pokud tento kandidát v Poslanecké sněmovně neuspěje, nastupuje návrh předsedy Sněmovny.“
Jenže je na místě se pana Pavlíčka zeptat, zda rozlišuje mezi nařízením a veřejným příslibem politika. Zdá se, že nikoli, protože v opačném případě by zřejmě nereagoval na toto politické gesto ze strany Andreje Babiše i prezidenta.
Je pravda, že prezident své jmenování podmínil tím, aby Babiš jasně sdělil, jak se vypořádá se svým majetkovým propojením s holdingem Agrofert. To ovšem nemusel přijmout, pokud by s požadavkem prezidenta nesouhlasil. Nestalo se tak a Andrej Babiš naopak tento závazek přijal – nejen vůči prezidentovi, ale také vůči celé společnosti, která nyní logicky očekává, jak se předseda Hnutí ANO s tímto nelehkým úkolem vypořádá.
Možná by bylo vhodné, aby se napjatá situace ve společnosti alespoň částečně uklidnila tím, že Andrej Babiš oznámí svým přívržencům, že za nejmenováním nové vlády nestojí ani prezident republiky, ani předseda dosluhující vlády Petr Fiala.
Odpovědnost v této věci leží výhradně na předsedovi Hnutí ANO – Andreji Babišovi, který je nyní první na tahu a rozhoduje o tom, kdy jako budoucí předseda vlády vstoupí do Strakovy akademie – sídlo vlády ČR.
To, proč Andrej Babiš dosud nebyl jmenován premiérem, působí jako strategická hra politika, který si patrně připravuje příznivé podhoubí pro svůj volební program tak, aby v případě nesplněných slibů mohl vinu přenést na svého předchůdce – dosluhující vládu Petra Fialy.
Nejlepší obrana je útok
Pokud už všichni víme, že Andrej Babiš může být kdykoliv jmenován předsedou vlády, když je podle jeho vlastních slov s prezidentem Petrem Pavlem domluven, pak se oprávněně nabízí otázka, proč tak dosud neučinil a místo toho nechal „pravičáky a levičáky“ mezi sebou se rozeštvávat víc, než je zdrávo.
Předpokládám, že příčinou je nerealistický volební program Hnutí ANO, které svým voličům slíbilo modré z nebe. Jak se však ukazuje, budoucí závazky vůči NATO, spojené s financováním naší obrany, nedovolují ufinancovat takto monstrózní sociální politiku. Pokud se budoucí vládě tento plán podaří, můžeme jí jen poblahopřát.
Buďme realisté a zůstaňme raději při zemi – sliby jsou jedna věc, reálné možnosti věc druhá. Nejsem zasvěcený ekonom, a proto se k tématu nebudu dále vyjadřovat. Mohu jen podotknout, že co ekonom, to názor, takže se nikdy nemůžeme plně orientovat v různých tvrzeních o chybějících miliardách ve státním rozpočtu, které prý vznikly za ministra financí Zbyňka Stanjury.
Mám-li být nestranný, nemohu opomenout, že nastupující vládní garnitura si stěžovala, že nedostala podklady ke státnímu rozpočtu. Když se jí však do rukou dostal rozpočet připravený Fialovou vládou, objevily se obavy, že prý nemusí stačit ani na důchody.
Dnes už se nedivím, že odstupující vláda dělala komplikace ohledně zaslání státního rozpočtu opozici, která ji měla vystřídat. Divadlo a nejrůznější černé scénáře slouží jen k očernění vlády v demisi.
Nová vláda si z rozpočtu udělala kabaret pro nezasvěcené voliče, kteří kvůli neuváženým prohlášením mohou žít v existenční nejistotě – což některé slabší jedince může psychicky poškodit i na jejich zdraví. Nicméně účel světí prostředky, což naznačuje, že zdržovací taktika nejspíš bude fungovat.
Česká ústava to umožňuje, v Evropě by to však bylo nepřípustné
Proč jsem stále přesvědčen, že předčasné volby nejsou mimo hru?
Babišova taktika „mluviti stříbro, mlčeti zlato“ na jeho voliče zřejmě funguje více než dostatečně. Jedním z důvodů, proč se Andrej Babiš chová takto nevyzpytatelně, mohou být problémy s koaličními partnery – konkrétně s hnutím Motoristé sobě.
I když ústavní právník Václav Pavlíček tvrdí, že jmenování ministra do úřadu je záležitostí a odpovědností předsedy vlády a že prezidentův souhlas představuje pouze formální administrativní proces, nad nímž prezident nemá žádné pravomoci, nemusí být tento názor zcela pravdivý.
Text v ústavě neříká, že prezident musí návrhu premiéra vždy vyhovět. Prezident má vlastní jmenovací pravomoc, která není jen formální. Když se ještě jednou zamyslíme nad tím, proč Andrej Babiš dosud nesestavil vládu a neustále se na něco vymlouvá, můžeme z toho usoudit, že hledá řešení, jak uspokojit koaličního partnera, tedy hnutí Motoristé sobě, které se neobejde bez Filipa Turka, jenž funguje jako živé logo tohoto hnutí.
Bez Motoristů vláda nebude! Na druhou stranu máme prezidenta, který si velmi dobře uvědomuje, že kdyby jmenoval Filipa Turka na jakékoliv ministerstvo – poslední žádostí Motoristů bylo ministerstvo životního prostředí – mohla by se Česká republika dostat do vážných problémů, které by mohly „ochromit“ celou naši zemi.
I kdyby panu Turkovi nebylo vůbec nic prokázáno – alespoň z toho, co přinesla nejrůznější média, například: znásilnění – bývalá přítelkyně tvrdí, že ji Turek opakovaně znásilnil; konspirační výroky – například tvrzení, že sametová revoluce byla řízena KGB; nebo kauza se zdviženou pravicí, o jejímž promlčení rozhodovala policie pět měsíců – domnívám se, že těchto případů bylo na straně pana Turka tolik, že jen těžko může někdo tomuto politikovi uvěřit, že se ani v jednom případě ničeho protizákonného nedopustil.
Každopádně i zahraniční média píší o panu Turkovi v souvislosti s tím, co již bylo zveřejněno v českých médiích. Například DW uvedla: „Český prezident odmítá kandidáta na ministra s Hitlerovým pozdravem.“
Rakouský Der Standard napsal, že Turek v minulosti opakovaně přitahoval pozornost používáním nacistické symboliky. Během automobilových závodů nosil helmu se znakem Luftwaffe německého Wehrmachtu z druhé světové války. Mezi českou veřejností se navíc virálně šířila fotografie, na níž sedí ve svém sportovním voze a vystrkuje z okna nataženou pravou ruku. Uvádí se, že tzv. Hitlerův pozdrav použil i při dalších příležitostech.
Německá Wikipedie popisuje Filipa Turka takto: Filip Turek (geboren am 15. Oktober 1985 in Prag) ist ein rechtsextremer, also ein rechtspopulistischer Politiker. Rechtsextremer znamená krajně pravicový.
Tuto nálepku lze v naší zemi možná bagatelizovat, ale směrem na západ jsou na podobné projevy velmi citliví. V souvislosti s tím připomenu čtenářům, co se odehrálo v Rakousku v roce 2000: FPÖ (Svobodná strana Rakouska) vedená Jörgem Haiderem vstoupila do koaliční vlády s lidovci (ÖVP) kancléře Wolfganga Schüssela.
Vinou této koalice bylo na Rakousko uvaleno politické embargo a sankce. Česká republika se tehdy, pod vedením Miloše Zemana (ČSSD), jako kandidátská země EU rozhodla podpořit opatření EU-14 proti Rakousku, což bylo mezi státy střední a východní Evropy výjimečné.
Pokud by někdo namítal, že pan Turek nebyl ani z jednoho obvinění trestně stíhán, je třeba připomenout případ Jörga Haidera. Ten v roce 1991 označil nacistickou politiku zaměstnanosti za „pořádnou“ (ordentliche Beschäftigungspolitik) a v roce 1995 prohlásil, že „SS byla částí německé armády, která si zaslouží uznání“.
Přesto Haider nikdy nestanul před soudem a nebyl ani odsouzen, přesto jeho výroky měly zásadní politické následky. Co z toho všeho plyne v kontextu Filipa Turka? Netvrdím, že by něco podobného mohlo postihnout naši zemi v souvislosti s kontroverzním politikem, jako je Filip Turek, ale stoprocentně takovou situaci nelze vyloučit, zejména když krajní pravice v Německu stále sílí.
Pokud je Filip Turek, jak jsem uvedl, vnímán v Německu i v Rakousku jako krajní pravičák – alespoň podle výše zmíněných médií – mohlo by to u našich západních sousedů vyvolat znepokojení, protože by to mohlo ještě více posílit krajní pravici v těchto zemích.
Za těchto okolností si dovedu představit, že pokud by se Filip Turek stal ministrem v české vládě, mohly by nás hypoteticky postihnout sankce podobné těm, které zasáhly Rakousko. Proč to všechno takto píšu a pojmenovávám? Aby bylo jasné, že za odmítáním Filipa Turka prezidentem nestojí žádná zášť či pomsta vůči Andreji Babišovi, ale zcela vážné a racionální důvody, které by mohly ohrozit naši pozici v Evropě.
Celé bych to uzavřel asi takto: pokud Motoristé sobě neustoupí a budou trvat na tom, že Filip Turek musí být ve vládě, lze předpokládat, že Babišova vláda od nich podporu nezíská. Předseda Hnutí ANO proto musí s prezidentem Petrem Pavlem vyjednat nějaký neobvyklý kompromis, který mu umožní sestavit novou vládu.
Tím pádem chápu, proč se pan Babiš zdráhá předložit veřejnosti, jak hodlá vyřešit svůj střet zájmů ohledně Agrofertu. A pokud Andrej Babiš nenajde společné řešení s prezidentem, anebo pokud se Motoristé nezřeknou Filipa Turka, nebude možné okamžitě sestavit novou vládu v čele s Andrejem Babišem.
A pokud se tyto spekulace promění ve skutečnost, což brzy zjistíme, nejsou předčasné volby žádným přáním opozice proti vítěznému Hnutí ANO, ale zcela logickým vyústěním politické situace, pro kterou se voliči rozhodli, když takto rozdali své karty ve volbách.
Anketa
Zdroje:
