Článek
Ti, kteří touží po míru a harmonii, dobře vědí, že mnohé konflikty a válečné střety mají své kořeny ve třech zásadních faktorech: pýcha vládců, závist a rozsáhlý arzenál zbraní. Tento článek nás přiměje k zamyšlení nad otázkou, zda jsme již nepřekročili tu imaginární hranici, která rozlišuje mír od zbytečných konfliktů a bojů, z nichž profitují pouze vojenští generálové a zbrojní průmysl.
Jsme věčnými návštěvníky cyklů dějinných událostí?
Co nás mohou naučit minulé válečné konflikty, o nichž dnes často slyšíme pouze v pamětnických vzpomínkách a historických dokumentech? Existuje naděje, že můžeme předejít opakování krveprolití, když se poučíme z těch, kteří válku zažili na vlastní kůži. Nebo je to jinak? Možná musíme náročnými cestami utrpení procházet, abychom dosáhli vyspělosti, čímž by se naše existence stala součástí evolučního povznesení. To jsou otázky, které si pokládáme, když se zamýšlíme nad smyslem našeho lidského putování.
Mír přináší bohatství, bohatství přináší zpupnost, zpupnost přináší válku, válka přináší chudobu, chudoba přináší pokoru, pokora přináší mír.
Dokážeme se i dnes poučit z minulosti a odolat válečným tendencím, které se v těchto časech zvedají jako houby po dešti? Tato otázka nás vyzývá k hlubokému zamyšlení. Jak můžeme předejít opakování chyb a získat moudrost z historie? Věřím, že klíčovou a uspokojivou odpověď můžeme najít právě v této úvaze.
Abychom předešli krveprolití tak potřebujeme F-35?
Jsem obyčejným občanem, a přesto abych uvěřil tomuto často opakovanému argumentu politiků, musel bych si uvědomit, že malá Česká republika nemá klíčové faktory, které jsou nezbytné pro provoz nejmodernějších amerických stíhaček. Patří sem zejména dostatečně rozsáhlý územní prostor, který by umožnil našim pilotům trénink a simulace leteckých operací.
Pokud by někdo tvrdil opak, jednoduše by přehlížel realitu. Naše nadzvukové letouny by byly bezcenné, pokud bychom neměli přístup k dostatečně velkému území pro jejich trénink a operace. Je důležité si uvědomit, že i Pobaltské státy, které jsou malé, mají omezený prostor pro vojenské cvičení kvůli své rozloze.
Přičemž čtyřměsíční mise českých stíhaček stojí naší obranu asi 45 miliónů korun! Proč Pobaltské státy dosud nemají vlastní nadzvuková vojenská letadla, když se tak moc obávají nebezpečného souseda? Ano, tyto jednotlivé státy jsou příliš malé, aby mohly provozovat nadzvukové stroje, protože rozloha Estonska činí přibližně 45 339 km², o něco větší Lotyšsko má přibližně 64 589 km², a největší z nich Litva má 65 300 km². Jen pro zajímavost musím uvést, že ČR je jen o něco větší stát (78 867 km²), který rovněž nemá potřebné zázemí k tomu, abychom mohli mít nadzvuková letadla, natož potom nejmodernější americké letecké stroje F-35.
Kolik stíhaček ČR potřebuje?
Stojí za to se zamyslet, zda potřebujeme 24 nových vojenských letounů? A co s náklady spojenými s provozem těchto supermoderních letadel, a to i přes jejich schopnost být neviditelnými díky pokročilé technologii? Je legitimní se ptát, zda nákup letadel F-35 skutečně zvyšuje naši národní bezpečnost, když budou tyto letouny trávit většinu času v hangárech a budou muset létat vzdáleně nad Polskem pro účely cvičení.
Nebo mohou tyto letouny sloužit jako podpora pro zmíněné Pobaltské státy, podobně jako tomu je již dnes, kdy čtyři letadla Jas-39 Gripen poskytují ochranu našim spojencům v zahraničí.
A nyní se vraťme k tomu, proč to všechno zmiňuji. I když hostitelské Pobaltské země poskytují českým stíhačům finanční podporu ve výši přibližně 14 milionů korun na základě technických dohod, je třeba si uvědomit, že tato podpora nepřináší finanční výhody české armádě. V době, kdy se naše země potýká s mnoha investicemi a rozpočtovými omezeními, je důležité pečlivě zvažovat, kam směřují prostředky, a jaký má toto rozhodnutí vliv na celkový rozpočet.
A proto se obraťme na nezávislé vojenské experty a zeptejme se: „Pokud nejsme sousedy Ruska, proč bychom nemohli požádat naše spojence, například německé vojenské letectvo, o stejnou ochranu jakou využívají Pobaltské státy?“ Jestli se odpoutáme od patriotismu, který by mohl být pro někoho překážkou, na rozdíl od současnosti, kdy ze zadlužených prostředků dotujeme zahraniční státy, by tento přístup mohl přinést finanční výhody přímo českému státu, aniž bychom museli nakupovat F-35.
A vyšší životní úroveň českých občanů stojí snad za to, abychom proto něco udělali. Navíc je třeba brát v úvahu, že tento kompromis může zvýhodnit tuzemský průmysl a přispět k větší zaměstnanosti. Jako je to často při většině českých vojenských zakázek, které bývají mnohdy doprovázeny korupcí či nejasnostmi, bychom se i dnes mohli vyhnout kritice, že jiné státy, jako například Izrael, zakoupí stíhačky F-35 za značně nižší cenu než my.
Avšak podle mého názoru by nejlepším řešením bylo, kdybychom na našem malém území používali třeba i podzvukové stíhačky vlastní výroby, jako je například Aero L-39NG. Dokážu si představit, že k ochraně našeho vzdušného prostoru bychom mohli aktivně využívat 50 bojových letounů, s podstatně nižšími náklady, než je tomu při používání švédských Gripenů.
Tato volba by mohla nabídnout efektivní a ekonomicky výhodnou alternativu k nákupu nadzvukových letadel, která by mohla lépe vyhovovat potřebám naší země a našeho obranného rozpočtu. Kdybychom takto zodpovědně uvažovali, respektive vedení našeho státu, nemuseli bychom pak kvůli díře ve státním rozpočtu okrádat nejslabší věkovou skupinu, což jsou nepochybně důchodci, o část jejich penze.
Nezapomínejme na historii
Na závěr bych rád zdůraznil, že žádné zbraně nám nemohou zaručit úplnou ochranu před nepřátelskými velmocemi, jak nám ukazuje historie. Malé státy, když na to mají, se však dokážou vykoupit a úspěšně existovat. Samostatnost a svoboda jsou tím, co malé národy mohou považovat za svátost. Dějiny svědčí o tom, že malé národy mohou svobodně žít po boku mnohem silnějších a územně náročnějších sousedů.
Svatý Václav a jeho pokrokové myšlení jsou důkazem toho, že malé národy mohou obstát ve světě velmocí. I když to možná znamená obětovat část zdrojů pro zachování své samostatnosti, historie nám ukazuje, že to může být správná volba. Dnes můžeme hrdě mluvit česky a uchovávat svou kulturní identitu, díky rozhodnutím a obětím našich předků.
Je třeba si uvědomit, že spoléhat se pouze na spojence může mít nežádoucí následky pro naši zemi. Mnichovská dohoda z roku 1938 (neboli mnichovská zrada či mnichovský diktát) slouží jako připomínka toho, co se může stát, když se spoléháme více na druhé než na sebe.
Tento článek čerpal informace z webové stránky: www.odrazy-tajemna.wz.cz
