Článek
V jednom ze svých článků jsem uvedl, že pokud to někdo s obranou naší země myslí vážně, musí nejprve zajistit ochranu vzdušného prostoru. Proč? Pokud by nás dnes měl napadnout nepřítel, učiní tak především prostřednictvím raket a dronů – a teprve poté by nastoupilo pozemní vojsko. Ve skutečnosti se na této taktice od druhé světové války nic zásadního nezměnilo. I Adolf Hitler věděl, že chce-li dobýt Velkou Británii, musí nejprve ovládnout její vzdušný prostor. Tento příspěvek vznikl jako reakce na článek zveřejněný na Novinky.cz s názvem „Černochová: My si patrioty nemůžeme dovolit“.
Proč nás Rusko (ne)napadne?
Nerad bych, aby hlavní město naší republiky – Praha – bylo kvůli tomuto článku zasypáno raketami či zničujícími drony, ale nemohu si pomoct. Kdy jindy než právě teď by mohla Ruská federace podniknout vojenský útok? Nedávalo by smysl, aby k napadení došlo až v roce 2035, kdy už bychom měli americké stíhačky F-35 a Česká republika by byla – alespoň relativně – dobře vyzbrojená.
Pokud má Rusko v plánu nás vojensky napadnout nebo dokonce obsadit, pak to musí udělat teď. Jinými slovy – ještě letos.
Jinak to z pohledu vojenskostrategického plánování nedává žádný smysl. Za jakých okolností se nacistické Německo rozhodlo rozpoutat druhou světovou válku? Ano, bylo to v době, kdy si nacisté velmi dobře uvědomovali, že mají proti spojencům – Francii a Velké Británii – početní převahu ve vojenské výzbroji.
Protože spojenci usnuli na vavřínech a nechali se uchlácholit sliby říšského vůdce Německa. Situace je srovnatelná s dneškem. Diktátorům totiž nikdo do hlavy nevidí – ani Vladimíru Putinovi. A právě proto nikdo nemůže s naprostou jistotou tvrdit, zda nás Ruská federace napadne letos, nebo až později.
Proto se musíme držet hesla: Chceš-li mír, připravuj se na válku.
Právě proto jdou ekologicky smýšlejícímu člověku podobné názory proti srsti. Nicméně, když není jiného zbytí a druhá strana se vyzbrojuje, jako by cítila, že bude už zítra někým napadena, pak se musíme, bohužel – na takovou situaci připravit i my. V opačném případě bychom mohli skončit jako v roce 1968, kdy se Prahou proháněla rudá armáda.
A přiznejme si to na rovinu. Ruský prezident dělá svou politiku vskutku šikovně, když přelstil i samotného Donalda Trumpa, který se veřejně chlácholil, že až bude zvolen prezidentem Spojených států, ukrajinskou válku ukončí do 24 hodin.
Tahle sebejistota vycházela z mylného postoje Donalda Trumpa, který byl přesvědčený, že může Vladimiru Putinovi důvěřovat, a naivně doufal, že díky tomu ukončí válku na Ukrajině. Právě proto došlo k tomu divadélku během prvního jednání s prezidentem Zelenským v Oválném pracovním pokoji, kdy americký prezident ostře kritizoval Zelenského, označil ho za neuctivého a tvrdil, že nechce mír.
Teprve v těchto týdnech pochopil Donald Trump, že skočil na lep Vladimiru Putinovi, který sice tvrdí, že chce ukončit válku na Ukrajině, ale z pohledu útočící armády to tak nevypadá.
Rusko v posledních týdnech výrazně posílilo své vojenské aktivity na Ukrajině, a to hned v několika směrech: prezident Putin v září 2024 navýšil počet vojáků na 1,5 milionu, což je již třetí rozšíření armády od začátku invaze.
Do bojů bylo nasazeno i více než 10 000 severokorejských vojáků, výměnou za ruskou pomoc KLDR. Rusko provedlo největší útok od začátku války – vyslalo přes 700 dronů a hypersonické rakety na ukrajinská města. Cílem nebyly jen frontové oblasti, ale i města hluboko ve vnitrozemí, jako jsou Luck, Kyjev, Dnipro nebo Záporoží.
Ruská vojska urychlila postup na východě Ukrajiny, zejména v Donbasu. Ukrajinské síly přiznávají, že situace na frontě je velmi obtížná, zatímco Rusko hlásí dobytí dalších vesnic.
Nejenže posiluje svá vojska, ale také zintenzivňuje útoky a rozšiřuje ofenzívu. Takže o nějakém míru nelze ani mluvit – a to už pochopil i Donald Trump, který se svými papalášskými manýry musel před vlastními voliči utrpět diskreditaci. A něco takového Donald Trump jistě Vladimiru Putinovi neodpustí.
Jaké závěry z toho všeho můžeme vyvodit? Obávám se, že v tomto konfliktu sehrají významnou roli také emoce. Proto nelze na Ukrajině očekávat mír, ale spíše mimořádnou eskalaci s nepředvídatelnými následky. Na otázku, zda nás Ruská federace vojensky napadne, odpovím s absolutní jistotou: dovolím si tvrdit, že vše k tomu směřuje.
Dmitrij Medveděv – bývalý ruský prezident a současný místopředseda ruské bezpečnostní rady – opakovaně naznačil ambice Ruska vůči bývalému východnímu bloku, včetně států jako je Česká republika. Ačkoli to neřekl zcela otevřeně, jeho výroky a hrozby tomu silně nasvědčují. V souvislosti s Postupimskou konferencí obvinil Západ ze zrady a prohlásil, že Rusko musí reagovat „v plném rozsahu“, včetně preventivních úderů. To znamená jediné – musíme si vážit každé mírové vteřiny, kterou teď prožíváme. Ale nenechte se zneklidnit – jde o čistě soukromý názor.
Nejde o apríl, Černochová otevřeně hlásí naši zranitelnost
Když jsem si dnes přečetl článek „Černochová: My si patrioty nemůžeme dovolit“, vzpomněl jsem si na nákup polní kuchyně za 66 milionů. Připomněl se mi i nákup amerických stíhaček F-35 v hodnotě 150 miliard, které má Česko obdržet až v roce 2035 – tedy v době, kdy, jak předpokládám, už tyto dnes moderní stroje nahradí autonomní stíhací letouny. Proč na tyto nákupy trpce vzpomínám?
Jako kritik, který odsuzoval nákup F-35 z výše uvedených důvodů, začínám mít pocit, že se mé obavy naplňují. Co se týče obrany, jsme na tom zřejmě tak, jak zpívá Daniela Landa v jedné ze svých písní:
„Hráli jste si na armádu, hráli
Věčné ledy potom rychle tály
Smáli jste se protivníkům v dáli
A pak utíkali…“
Toto prohlášení ministryně obrany Černochové považuji za skutečně skandální – svědčí o naprosté neschopnosti řídit tak důležitý rezort. Navíc jde o neprofesionální vyjádření, které může mít vážné důsledky. Ruští zvědové jistě s radostí oznámí vůdci v Kremlu, že je Česko zcela bezbranné vůči případnému vzdušnému útoku ruských leteckých sil – nebo vůči jiným hrozbám, například smrtícím dronům.
Kdo sleduje vývoj konfliktu na Ukrajině, ví, že strategickou roli v takovýchto válkách už nehrají tanky, ale právě zmíněné drony. Právě ty nakonec rozhodly o tom, že Ukrajina nebyla už dávno obsazena ruskými vojenskými jednotkami.
Pokud chce ministerstvo obrany utrácet za nákup zcela nepotřebných „hračiček“, jako jsou například tanky Leopard 2A4 – jejichž čtrnáct kusů nás má stát 3,98 miliardy korun – a vzápětí se dozvíme, že republika nemá dostatek peněz na klíčový prvek obrany, tedy na rakety systému Patriot, pak mi nezbývá než říct jediné: armádě nejde o naši bezpečnost, ale spíš o „utrácení a kšefty“.
Řekněme si něco o Patriotech. Ano, ani nákup systému Patriot by nebyl zadarmo — pokud se ozvou přívrženci F-35 nebo tanků Leopard, připomeňme si například Rumunsko. To v roce 2017 pořídilo sedm baterií Patriot PAC-3+ za 3,9 miliardy dolarů. Základní baterie Patriot PAC-3, bez raket a podpůrného balíku, může stát zhruba 45 až 65 milionů USD, tedy 1 až 1,5 miliardy Kč.
I když nelze systém Patriot označit za „nejlepší“, protože vždy záleží na typu hrozby a požadavcích dané země, je výjimečný tím, že dokáže ničit balistické rakety, řízené střely i letadla. Má ověřenou bojovou účinnost – například při sestřelení ruských hypersonických raket Kinžal na Ukrajině. A proto si pokládám otázku: k čemu nám budou všechny ty chystané nákupy zbraní, když bude naše nebe – náš vzdušný prostor – propustný jako cedník?
Ministerstvo obrany? Spíš ministerstvo zmatku
Naše země může být kdykoliv napadena, a já se z úst ministryně obrany dozvídám:
„Brzy budeme mít z Izraele raketomety Spyder. Pořizujeme F-35 – to není jen stíhačka, ale víceúčelový letoun, který dokáže zajistit vzdušnou nadvládu. Důkazem toho je úspěšný vzdušný boj Izraele s Íránem, do kterého byly F-35 zapojeny.“
Jak jsem již naznačil výše, můžeme být kdykoliv napadeni nepřítelem, a přesto se máme spokojit s tím, že ministryně obrany prohlašuje, že něco teprve budeme nakupovat. Nedávný blackout (dlouhotrvající výpadek dodávky elektrické energie) v Praze a okolí by nám měl být varováním – ukázkou toho, co se může stát, pokud nebudeme dostatečně připraveni na vojenské nebezpečí, které může udeřit ze vzduchu.
Na otázku, proč si naše armáda nepořídí systém Patriot, který je proti ruským raketám nejúčinnější zbraní, odpověděla Jana Černochová:
„Škoda, že vláda Andreje Babiše a ministr obrany Lubomír Metnar takto nepřemýšleli a nakoupili Spydery. Ty toho umějí hodně, ale neumějí to, co Patrioty. Na druhou stranu Izraelci jdou ve vývoji hodně dopředu a už teď se mluví o tom, že systém Spyder bude mít v další generaci mnohem lepší schopnosti. Pokud se máme chovat jako dobří hospodáři, nemůžeme kupovat další platformu. Řekněme si na rovinu, Patrioty si nemůžeme dovolit.“
Musím se přiznat, že mě tahle odpověď pořádně rozčílila, zvlášť když ministryně obrany Jana Černochová uvedla, že Česko není připravené čelit všem hrozbám, protože má na armádě vnitřní dluh skoro bilion korun. Kdybych byl členem ODS nebo bývalé ČSSD, vůbec bych se k tomuto dluhu nehlásil – vinou těchto dvou politických stran je naše armáda v podstatě nebojeschopná.
Vymlouvat se na bývalého ministra obrany Metnara, který nakoupil systém Spyder, je podle mého názoru nekorektní alibismus, který do konceptu ochrany naší země nepatří. Pokud si Jana Černochová vzala za příklad obrany Izrael, měla by vědět, že i tento každodenně ohrožovaný stát provozuje oba systémy – jak Spyder, tak i Patriot.
Izraelská armáda skutečně provozuje oba systémy, ale nekombinuje je do jednoho bojového celku. Místo toho je využívá paralelně jako součást vícevrstvé protivzdušné obrany, kde každý systém plní odlišnou roli.
Rád bych k tomu dodal, že pokud se má náš stát chovat jako dobrý hospodář, tedy zodpovědně vůči své vlastní ochraně a obraně, jeho představitelé nesmí politikařit ani se chovat polovičatě. Přesně to jsem pochopil z úst ministryně Černochové, která v rozhovoru uvedla: „Z politicky-strategického hlediska půjdeme izraelskou, a ne americkou cestou.“
Dále podotkla: „Moji předchůdci nějak rozhodli, a my si jako republika nemůžeme ekonomicky dovolit jednu technologii opustit a přejít na jinou.“
V tom případě vůbec nerozumím, proč jsme se vzdali jedné platformy – úspěšně vyzkoušených Gripenů – a přecházíme k druhé, mnohem dražší platformě založené na F-35. Když se naše země vydává izraelskou cestou, která je fundamentálně postavená na vlastních a amerických zbraňových systémech, není to, co nám sdělila paní ministryně Jana Černochová, očividný protimluv?
Jako poslední slovo mi dovolte dodat:
Rozumím tomu, že si nemůžeme dovolit oba systémy protivzdušné obrany, když musíme zaplatit velice drahé F-35, na které si ještě pěkně dlouho počkáme. Jde ale také o to, aby čekal i potenciální nepřítel – kvůli němuž se nyní zadlužujeme ve prospěch vlastní budoucnosti, která nám přitom negarantuje potřebnou vojenskou ochranu státu.
Anketa
Zdroje:
