Článek
S americkým prezidentem Donaldem Trumpem se již teď změnil svět. Jedna éra skončila a započala nová, a my všichni máme nyní tuto zásadní proměnu světa před sebou a můžeme ji dokonce pozorovat. Sice nejde o konec světa, ale z pohledu historie se za sto let může hodnotit velmi tvrdě.
Proč si dovolím tvrdit, že Západ, jak jsme ho doposud znali, přestal existovat? Vždyť se přece nic dramatického neděje? Bohužel děje – musím to říct, jen se tyto mimořádné změny neprojevují okamžitě v našich běžných životech.
A pokud se hlásíte k pravici nebo levici, v této nové éře, kterou si dovolím odhadnout, se zmiňované politické rozdělení vytratí jako pára nad hrncem. Přesvědčte se sami v tomto článku, s čím se budeme muset vyrovnat, abychom přežili a uchovali si naše dosavadní svobody.
Náš život už nebude jako dřív
Malé národy a země, jako je Česko, si neuvědomují, že se náš národ momentálně nalézá na prahu velkého ohrožení – podobného tomu z dob druhé světové války.
Proč si někdo dovolí šířit takovou „dezinformaci“? A protože vás nechci vyděsit, musím vás upozornit na určitá fakta, která už nelze přehlédnout. To si musíme říct na rovinu. Americký prezident Donald Trump – a můžeme si o něm myslet, co chceme – je celosvětovou změnou, která mění náš svět k nepoznání. Vinou toho se i naše země ocitla v ohrožení.
Co nám vlastně hrozí? Napadnou nás snad ruské tanky? Ne. I když by tato hrozba mohla být reálná, vysílená ruská armáda – kterou samozřejmě nikdy nemůžeme podcenit – už nemá sílu bývalého SSSR, aby mohla plánovat obsazení zemí, které byly před listopadem 1989 sovětskými satelity, tedy včetně naší země.
Tou hrozbou, kterou mám na mysli, je chaos a nestabilita – velmi nebezpečné prvky, které mohou během krátké chvíle změnit či zničit vše, na co jsme byli doposud zvyklí. Jsme bez vojenské ochrany, i když jsme v NATO? Pokud prezident USA sdílí příspěvky, v nichž NATO vykresluje jako „kult“ a „skutečnou hrozbu“, nezbývá mi říct nic jiného než to, co říká jedno pravdivé české pořekadlo: „Co na jazyku, to na srdci.“
I když si můžeme o duševním stavu člověka, který záhy po tomto svém hodnocení vzápětí prohlásí, že pro NATO udělal víc než kdokoli v historii, myslet cokoli, z vojenského hlediska se tím jakákoli aliance stává paktem zapsaným jen na papíře. Kdyby se spojenci takto chovali za druhé světové války, nikdy by nedokázali porazit tehdejšího mocného nepřítele – nacistické Německo.
Není proto divu, že ve francouzském parlamentu už dokonce padl návrh na vystoupení této země z NATO. To, že s touto vojenskou aliancí není něco v pořádku, naznačují i nové obranné smlouvy, jako je francouzsko-britský pakt. Evropa tak začíná stále hlasitěji mluvit o nové alianci, která by NATO nahradila.
Ano, dochází k tomu, na co jsem již ve svých dřívějších článcích upozorňoval: Evropa bude muset založit vlastní armádu. A s tím přichází i to, co v ČR nebude příliš populární – znovuzavedení základní vojenské služby.
Trump tvrdí, že EU byla vytvořena s cílem poškodit Spojené státy
Evropská unie vznikla především proto, aby po druhé světové válce zajistila trvalý mír, zabránila dalším konfliktům v Evropě a podpořila hospodářskou spolupráci mezi státy. Tento původní cíl se postupně rozšířil o ekonomickou integraci, vznik společného trhu a později i politickou spolupráci.
Ano, tím, že se Evropa sjednotila jak po stránce politické, tak i obchodní, se Evropská unie skutečně stala velmi silným obchodním konkurentem Spojených států. Z tohoto úhlu pohledu je Evropa obchodní velmocí – a právě to je skutečný důvod, proč Donald Trump spřádá plány, které mají podnítit zánik sjednocené Evropy.
Pokud by přestala existovat jednotná Evropa a její společný trh, zbavil by se Donald Trump svého největšího obchodního konkurenta, který mu dlouhodobě leží v oku. A protože Evropskou unii prakticky nemůže zničit politicky, ani čistě obchodně, pokusí se ji alespoň znemožnit – světově ponížit. To by nakonec mohlo vést k pádu celé EU a její další integrace.
Kdyby k tomu došlo, uzavíraly by USA nejrůznější smlouvy s jednotlivými evropskými zeměmi. Spojené státy by si tak vynutily pro sebe výhodnější obchodní podmínky a prakticky vše, co s obchodem souvisí. Právě to americká administrativa předvádí už nějakou dobu, zejména ve chvílích, kdy Donald Trump vyjednává s různými evropskými státy – především s těmi nejslabšími, které mohou v případě střetu mezi Evropou a USA posloužit jako „bílí koně“ amerických zájmů.
Proto Trump oslovuje českého premiéra, ale i slovenského předsedu vlády, stejně jako polské či maďarské politiky, aby nenápadně rozeštvával vládní představitele těchto zemí proti Bruselu. A to se mu skutečně daří, protože zejména Slovensko a Maďarsko se staví proti evropské politice, která podporuje napadenou Ukrajinu politicky a především materiálně.
Donald Trump vnáší do klidných evropských vod nedůvěru a nejistotu, doslova pocit ohrožení. To má sloužit k tomu, aby Dánsko samo a „dobrovolně“ odprodalo Grónsko Spojeným státům. Právě díky tomu, že jsou Dánové součástí EU, má i tak malá země, jako je Dánsko, sílu a možnost vzdorovat Trumpovým imperialistickým plánům, protože se může opřít o Evropskou unii.
I když je sjednocená Evropa doslova vojenským trpaslíkem v porovnání s armádou USA, nejsou Evropané zcela bezzubí – jinak by už dávno vlála americká vlajka nad Grónskem. Proto musí Trump nejprve oslabit či rozbít evropskou jednotu, aby si mohl splnit své imperialistické choutky.
Nyní se Trump zaměřuje na Grónsko a později možná i na Kanadu – což z jeho různých prohlášení vyplývá jasně. Evropa, včetně bývalého člena EU, Velké Británie, stojí však odhodlaně za Dánskem, a proto lze předpokládat, že momentálně nedojde ze strany USA k anexi největšího ostrova na světě – Grónska. Potvrdil to na každoročním Světovém ekonomickém fóru v Davosu sám americký prezident.
To však neznamená, že by se Donald Trump svých záměrů jen tak snadno vzdal. Pokud by totiž vycítil, že by EU slábla nebo se rozpadala – což se zatím neděje navzdory protibruselskému postoji Slovenska a Maďarska – jeho snahy by mohly být ještě razantnější.
Pokud je pro amerického prezidenta jednotná Evropa institucí, která vznikla jen proto, aby poškozovala USA, má Donald Trump v případě anexe Grónska částečně pravdu. Nebýt jednotného hlasu EU, bylo by Grónsko už dnes pod správou Spojených států.
Trumpova politika – poslední zápalka, než vzplane velký požár
Pokud americký prezident nepochopí, že jednotná a silná Evropa není pro USA nepřítelem, ale věrným spojencem, který posiluje i Spojené státy, bude velice překvapen, jak jeho politika nakonec poškodí právě samotnou Ameriku.
Když dva se perou, třetí se směje. Nedemokratické země a státy se z tohoto rozkolu dvou „sester“ – Ameriky a Evropy – jistě radují, protože obě velmoci, USA i EU, bez vzájemné pomoci jen těžko mohou konkurovat hegemonům, jako je dnes technologicky vyspělá komunistická Čína.
A to je opravdu pro celý svět obrovská hrozba, protože tento asijský tygr podporuje autoritářské, centralizované a na stát orientované modely vlády, které odpovídají jeho vlastnímu „leninskému stranickému státu“. Neexportuje komunismus v ideologickém smyslu, ale prosazuje politické uspořádání, v němž dominuje vládnoucí elita, opozice je slabá a stát silný.
Abyste měli představu, jde o zřízení podobné tomu našemu, jaké bylo na sklonku osmdesátých let v bývalém Československu, kdy jsme byli socialistickým státem s autoritářským režimem.
Protože se o tomto režimu dnes velmi málo mluví a debatuje, musím připomenout, že stačilo vzít si do školy obyčejný řetízek s křížkem na krk, a už jste měli problémy, protože to bylo zakázané. Rovněž krásné vánoční koledy nesměly být oficiálně učeny na školách – a to jen proto, že o vašem životě rozhodovali komunističtí politici, kteří věděli lépe než vy, co je pro vás vhodné a nevhodné.
Až se budete k tomuto článku vyjadřovat – kriticky či pozitivně – mějte na paměti, že jakékoli debaty byly rovněž zakázány. Kdo se odvážil něco říci nebo napsat, byl za svůj názor zavřen, stejně jako Václav Havel.
Ano, uznávám, že mnohým lidem svoboda nevyhovuje a že dávají přednost diktatuře, která se vyznačuje jasným řádem, disciplínou, poslušností – ale i bezhlavou oddaností, kterou bych přirovnal k fanatismu. Zároveň jsem si jist, že devadesát procent obyvatel, kteří dnes tvrdí, že by nám bylo lépe v diktatuře, by se při teoretické možnosti velmi rychle chtěli vrátit k současnému demokratickému zřízení.
Jenže musím podotknout, že jakmile se diktatura jednou chopí moci, jen tak snadno se nevzdá vládnutí. Proces jejího odstavení může trvat desítky let – v případě Československa to bylo přes čtyřicet let, než jsme se dočkali svobody v roce 1989.
Omluvte toto krátké odbočení, ale vše výše uvedené s tím souvisí. O naší svobodě a svobodách se dnes rozhoduje, a Donald Trump svou egoistickou politikou ohrozil nejen Evropu, ale i Ameriku a případně další demokratické země.
A pokud vzplane obchodní válka mezi Evropou a USA – což se může kdykoliv stát, zejména pokud Trump vyhrožuje Evropě vysokými cly, dokud se Dánsko nevzdá Grónska – nelze vyloučit katastrofu, jakou tento svět ještě nespatřil. Jsem přesvědčen, že již teď se budou po Trumpově éře těžko obnovovat transatlantické vztahy, které dělaly ze Západu silný a mocný blok.
Buď jste s námi, nebo proti nám
Česká republika se opět ocitla na prahu čehosi, co bych nazval historickou zkušeností, která se z nějakého důvodu cyklicky připomíná. Už dnes můžeme zcela otevřeně říci, že Donald Trump válku na Ukrajině neukončí – jednak proto, že nemiluje sjednocenou Evropu, a také proto, že je pro USA výhodné prodávat zbraně této napadené zemi.
Jak jsem již předestřel výše, Donald Trump se nechal slyšet, že má Evropu v oblibě – ale musím zdůraznit, že pouze rozdělenou na jednotlivé státy a země. Jde především o to, aby naše země stála po boku silných evropských lídrů, jako jsou Německo či Francie, protože maďarská cesta a postavení vůči EU už hraničí se zájmy jednotné Evropské unie.
A nezlobte se na mě, domácí podporovatelé Donalda Trumpa s červenými čepicemi, měli byste vědět, že právě Donald Trump hájí zájmy své země – tedy USA – nikoli naše, což jsou zájmy EU. Myslím si, že by nebylo daleko od pravdy, kdyby se současná česká vláda jednoznačně vyjádřila, zda je nám blíž EU, jejíž jsme součástí, nebo zda budeme stát po straně Donalda Trumpa, pokud by chtěl obsadit Grónsko.
Co tím chci říct? Ministr zahraničí Petr Macinka se ohledně Grónska vyjádřil velmi diplomaticky: „Věřím, že spor lze vyřešit dialogem.“ Já osobně bych od šéfa české diplomacie očekával mnohem větší – solidárnější podporu Dánsku, zvlášť když je ČR sama součástí EU, v níž je s námi i Dánsko. Tohle prohlášení působí polovičatě a spíše nahrává USA.
Vyvstává tedy zcela legitimní otázka: Jsme s EU a Dánskem, nebo stojíme se Spojenými státy a souhlasíme s anexí svobodného Grónska?
Domnívám se, že i toto by měli naši občané vědět, protože vyjádření jednoznačně odkrývá, jakým směrem se naše země bude s Babišovou vládou ubírat. Půjdeme cestou evropskou a demokratickou, nebo se vydáme ruskou a americko-autoritářskou cestou – experimentem, který nemusí skončit dobře pro naši demokracii. Co si o tom všem myslíte?
Anketa
Zdroje:
