Článek
ČERNOBÍLÉ VIDĚNÍ
Vidět svět nemusíme pouze očima, ale i jinými receptory, a to bezprostředně či zprostředkovaně. „Informace“ (vjemy) mohou být konzervované, archivované. V čase se náš náhled na okolí mění s opotřebením, únavou, tlakem prostředí. Slábne nám zrak, sluch, čich, paměť, ubývá energie a sil. Všechny tyto faktory (parametry) žití mění naše vnímání či vidění. Ubývá barevnosti, kterou jsme za mlada intenzívně cítili. Černá barva neexistuje, protože dochází k pohlcování všech vlnových délek viditelného světla. Začínajícím malířům se doporučuje používat černou temperu nebo olej zcela výjimečně, protože kontrastu v malbě se dá dosáhnout jinými způsoby a barvami. Třeba sytě modrou. Barevná sytost se dosahuje na paletě mísením s bělobou. Verbálně pak slovíčky „světlý“ nebo „tmavý“, světlemodrá obloha, tmavomodrý svět (třeba jmenovce Jaroslava).
Grafici nemají na výběr (bez kolorování), ti s černou barvou pracují v podobě tuhy nebo uhlu, a za bílou jim slouží podkladový (kreslící) list či jiný materiál. Prostor a hloubku docilují kontrastem kreslícího materiálu. Mohli bychom říci, že dokonale ovládají šeď, která se dá pojmout tak, jako že je směsí bílé s černou. A tady se můžeme inspirovat pro vnímání životních příběhů. Setkávají se zde dva protiklady, zákon dvojice kvalit, binom.
Matematicky vzato jsou pouze dvě hranice existence. Ty krajní, absolutní, a tvoří je pojmy, o kterých lze dlouho diskutovat. Je dost literatury, která vzešla od popularizátorů vědy, zejména pak fyziků a matematiků. Ti se trápí už dávno myšlenkou „Absolutna“, které má dvě neoddělitelné části. A tak vytváří „Teorie všeho“ a „Teorie ničeho“. V matematice k tomu máme dva dobře známé symboly. Nulu (0) a Nekonečno (∞). Nula svým obrazem může představovat cykliku prvního stupně, jednoduchou (čárovou) hranici kuželosečky (Kruhu nebo Elipsy) a symbol nekonečna představuje tajemnou cykliku druhého stupně (plošnou), která ovšem neuzavírá prostor, jak bychom od ní očekávali (Moebius).
Na tvaru symbolů pro tyto dva fyzikální jevy nezáleží, důležitější je obsah matematický. A o tom matematici neradi diskutují. Nula je „nic“, nekonečno je „vše“. Díky teoriím množin (a panu Cantorovi) se nekonečna třídí na „aktuální“ (spočetné) a potenciální(postupné). Laik si potom odmyslí mnohost těchto pojmů, a primitivní (základní) matematickou operací (dělením) mu vyhází, že nula a nekonečno jsou jednoduše převrácené hodnoty: 0 = 1/∞ nebo ∞ = 1/0. Jedenácté přikázání Boží podle mého kantora matematiky Luďka Kabelky na střední škole říkalo, „nulou nikdy děliti nebudeš!“ (Liberec). Proto poslední můj výraz neberte vážně. Jestliže však nastane mezi nimi následující interakce:
0 . ∞ = 1
pak nekonečně mnoho ničeho je právě zvolená jednotka, střed našeho vidění. S pojmem nekonečno bychom neměli plýtvat, jako třeba „nekonečně málo – nic“ a „nekonečně mnoho – vše“. Nula a nekonečno jsou pouze pojmy, nejedná se o počet čehokoliv. Jednotka je volba pro naše vnímání veličin, jejich poměřování.
Z výše napsaného vyplývá, že „vzdálenost“ mezi nulou a jednotkou je stejně velká jako mezi jednotkou a nekonečnem. Této vzdálenosti můžeme dát přívlastek „Absolutní“. Toto si zcela uvědomili tvůrci a průkopníci „logiky“, když „pravdě“ přidali hodnotu jedna (true – 1), opaku, „nepravdě“, hodnotu nula (false – 0). Ve slangu se nepravdě občas říká „lež“, ale v běžném životě nemusíme užívat tento strohý výraz, má zabarvení. Mnohý „výrok“ je diskutabilní i v matematické praxi.
Jsou fyzikální stavy a jevy, kdy bez obav použijeme výraz „plnost“. Opakem pak může být „prázdnota“. Jak ale vyjádřit bez udání konkrétních objemových jednotek stav mezi těmito limitními (hraničními) situacemi. Nabízí se k tomuto hodnocení použít slůvko „polovina“. „Poloplná“láhev je možná, protože obsah láhve je z poloviny objemu vypit (1/2), u „poloprázdné“je možné polemizovat, jestli je možné prázdnotu půlit (0/2). Prázdnota je dělitelná jakýmkoliv číslem, ale výsledek je vždy stejný, zlomek plnosti. (1/4; 1/7; 1/15),
Vycházejíc ze dvou limitních stavů (0;1), dostáváme se k jemnějším rozpadům celku, Absolutna, a to statisticky podle rozvoje dvojice. Binomický rozvoj (tzv. Bivoj) vyjadřuje procentuální výskyt jednotlivých stavů, například kvality informace. Aby nás nemátla symbolika, pišme 1= P (Pravda) a 0=L (Lež). Při n-té úrovni rozvoje (L+P)n se podle Gausovy křivky „normálního rozdělení“ nejčastější vyskytují polopravdy, zápis uprostřed: Ln +…+ (n2) Ln/2.Pn/2+…+ Pn. Pololež je slovní nesmysl. Ještě diskutovanější jsou potom dvojice „dokonalý – nedokonalý“ „dobro – zlo“; „krása – ošklivost“, … .
Schopnost rozlišení limitních protikladných hodnot (0;1) se u lidí mění od jednoho k druhému. Těch, kteří vidí všude jen samé zlo, a těch kteří jenom samé dobro, se vyskytuje v nepatrném procentu. Zejména v politice, myšleno vnímání situace, dochází k deformaci či posunu vrcholu výskytu tam a zpět. Moudrý člověk má „Krystalické vidění“, v žule rozpozná zrnka bílého křemene od tmavého živce, nepřipouští si ale splývání barev ve výslednou šeď.
Josef Ježek
