Článek
Kdo je kdo a odkud
Právě jsme si na Pražském hradě rozdali jednapadesát medailí při příležitosti každoroční oslavy vzniku Československého státu v roce 1918. Medaile dostali ti občané, kteří položili svůj život při obraně zájmů naší země, nebo jedinci, kteří ji příkladně reprezentují ve všech oblastech života. Kdo je dostal lze snadno zjistit na internetu. Nezávidím panu presidentovi rozhodování, kolik jich udělí, a hlavně potom vyslechnout všechny svoje rádce, kdo by z navržených tří stovek kandidátů neměl mezi vyznamenanými chybět a naopak mohl.
Odpověď na otázku, odkud kdo je, se zdá o něco lehčí než druhá polovina otázky. K tomu slouží kroniky, záznamy v rodinných biblích, knihy narozených, rodné listy, svědectví sousedů. Nejvýstižnější odpověď pak zní, „vyšel z nuzných poměrů a celoživotní usilovnou pílí a prací se do nich zase vrátil“. Prostředí, do kterého jsme se narodili a v jakém jsme vyrůstali, má zásadní vliv na to, kdo a čím jsme. Jen těžko dokážeme rozklíčovat složitý rébus, co mělo zásadní vliv na naše budoucí myšlení a směrování. I dva sourozenci v rodině, dokonce i každé z dvojčat, jsou originální bytosti. Neptejme se hloupě, proč je každý duševně zdravý člověk jiný. Díky za to. Interakce mezi nimi je hnací sílou pokroku a rozvoje společenství, demokracie. „Pocit geniality je první stupeň pitomosti“.
Při sledování současné společenské (politické) atmosféry u nás i ve světě se pozastavujeme nad tím, jak se podobá situacím už v minulosti mnohokrát zažitým i ve stále opakovaných detailech. Vždy mne nadzvedne výrok, že „oni vyšli z řádných voleb“. Staří Řekové už věděli, že „vláda lidu“ patří mezi nejhorší společenská uspořádání. A proto v případě ohrožení nechali společenství řídit někým, kterého považovali za osvíceného. Obecně platí, že dva jedinci jsou velký počet lidí na domluvu. Takto jsou konstruovány struktury vojenské, fungující již tisíce let. V menším měřítku potom „manželský svazek“. Statistiky ukazují, že toto sociální uspořádání v posledních desetiletích má krátkou životnost, protože každý chce a může silou prosadit svůj názor.
Chybí posledním generacím špetka rozumu, kterou by použili k vyhodnocení budoucích stavů? Nebo za to může filosofie žití. „Žít a užít“? Jistě, hodnotový žebřík se kroutí jako DNA, ale drží jej pohromadě (sladké) sacharidové spojky dvou šroubovic? V nich je skryté tajemství smyslu bytí. To tajemství není ploché, ale prostorové, takže je v něm naděje, že něco bude navazovat díky potomkům a tlačit poznání do stejné lokality, ale o řád výše. Nekomplikujme proto životy našim dětem a mějme víru, že svou cestu k přežití najdou.
Při předávání medailí mne zaujalo, že kromě těch, kteří jsou jen v lidských hlavách, ve vzpomínkách, se objevili i mladí, kteří posouvají vědění. Nobelovy ceny zpravidla dostávají lidé ve velmi pokročilém věku, kdy už uplynuly desítky let od data jejich objevu nebo výsledků výzkumu. Je srozumitelné, že komise se nechce ukvapit a čeká na ověření výsledků a potvrzení přínosu. Dnes při mžikové (online) celosvětové komunikaci a předávání informací by k rozpoznání kvality mohlo stačit pár měsíců nebo let. Samozřejmě, že do procesu vyhodnocování vstupují všechny lidské vlastnosti, jako závist, nedůvěra, paranoia, korupce… . Někteří politici si dokonce myslí, že na medaili mají nárok, protože jsou úžasní, nejchytřejší a spravedliví.
Kdo je kdo, je nesnadné říci, ale neměli bychom se ukvapovat rychlým soudem, například při pojmenovávání ulic, náměstí, čtvrtí a měst. Už jsme poznali názvy Leningrad, Stalingrad, Karl Marx Stadt, Gottwaldov a jiná města. Zásada otvírání archívů s citlivým obsahem bývá taková, že se počká padesát až sto let, a především ne za života jmenované osoby. Výše jmenovaní nebyli takoví dobráci a humanisté, aby si zasloužili pocty, jaké jsme jim přisuzovali. Zejména politické figury si na pojmenování potrpí, protože osobní soudnost se k nim prostě nehodí. Revoluce ve vědě často zakládají lidé skromní, neokázalí, kteří jsou spíše k sobě kritičtí a občas o sobě i pochybující.
Dnešní doba vyžaduje týmovou vědeckou práci. Na vrchol týmu se hodí manažéři, tušící, o co v předmětu výzkumu jde. Jejich nezbytným předpokladem a odborností je však znalost psychologie práce a řízení týmu. Měli by být cvičeni v rozpoznávání odborné kvality spoluhráčů, v metodice oceňování jejich práce. Kolektiv nemohou tvořit jenom špičkoví vědci, ale také nějací tvůrci atmosféry, zejména „lepiči týmů“ ve funkci katalyzátorů prostředí. Vědce můžete bez zbytku vyždímat, protože jejich nejlepší potravou a odměnou je představa naplnění snu o vítězství. Ale pozor, každý stroj se může porouchat, přehřát.
Po dlouhé době jakékoliv intenzivní tvůrčí práce, bez odpočinku a relaxace, se objeví pochybnosti o jejím smyslu, v horším případě deprese nebo jiné duševní potíže. Měkčí formu představuje „vyhoření“, neboli ztráta energie, jako je tomu při chemické přeměně, oxidaci paliva. Všechno konání najednou vypadá jako nesmyslné, partnerské a kamarádské vztahy vybledlé. Novým impulzem a probuzením může být narození potomka, změna zaměstnání, v pozdním věku i objevení již zapomenutého nebo neznámého citu. „Život je hold složitej, tak se s ním perme“. První československý prezident, adorovaný dodnes mnoha občany Česka, se zbláznil do ženy i po osmdesátce, bez medaile. Josef Ježek
