Článek
Obecné zákonitosti vztahů
Občas jsme zaskočeni myšlenkou, nejen že všechno souvisí se vším, ale že příběhy světa kolem nás jsou propojeny zákonitostmi, zdánlivě nesouvisejícími. Stává se mi to při četbě Starého zákona. První kniha Mojžíšova, „Genesis“, je nejpodivnější ze všech. Kdosi dávno v minulosti na nás políčil číselný a časový rébus, a vyčkává, jestli v něm odhalíme nějaký zákon stvoření. Ano, v první etapě stvoření, první den, se nepředstavitelné množství energie rozeběhlo šílenou rychlostí (c) do právě vznikajícího prostoru. Je trochu divné, že jeho rozpínání bylo rychlejší než rychlost světla, díky všude přítomné inflaci. Každý bod tohoto právě zrozeného prostoročasu (časoprostoru) byl zdrojem každého přírůstkutohoto jevu. To je v souladu s názorem fyziků. Někdo (nebo něco) to spustil (spustilo) a už se to nedalo zastavit, mohlo (to) jenom chladnout (rozpínat se).
Další čtyři etapy (dny) vydávaly svoje plody vývoje vesmíru, takže nastal večer šestého dne. Nevím proč, že zrovna šestý den. Snad proto, že Mojžíš už v Egyptě, kde prý vyrůstal jako nevlastní faraonův bratr, se od velekněží dozvěděl, že číslo šest je prvním dokonalým (ženským) číslem. Už dlouho se hledá liché dokonalé číslo, ale marně. Jedno by se ale našlo, pokud bychom užili odhadní vzorec: DČ = 24N+1 – 22N, kde N = 0; ½; 1; 2; 3. Při N = 0 je tím dokonalým číslem číslo jedna, jenž symbolizuje dvě podoby Boha stvořitele (ducha - 0; Ježíše - 1). Nevím, jestli tuhle verzi přijmou matematici.
Všichni věřící monoteistických náboženství už vědí, co se v podvečer šestého dne stalo. Bohem byl stvořen první člověk, Adam, a vzápětí druhá lidská podoba, Eva. Sedmý den všechno dobrý, odpočinek, až na toho hada. Pak následovalo vyhnání obou z ráje a rození dětí. Kolik jich bylo? No přece tři, to stačí, a každý trochu jiný. A tady do stvoření zase vstupuje číslo. Rodičům a potomkům přidělme jména a čísla:
A = 1; E = 2. Prvorozený Kain = 3; sestra Séta = 4 a její dvojče Abel = 5. Čísla přiřazená první pětici lidí mají čtyři základní kvality. 1=těžké liché, 2=hybridní sudé, 3=lehké liché, 4-masívně sudé, 5-těžké liché.
Je pozoruhodné, že příběh pěti lidí přesně kopíruje příběh stereometrických „bytostí“, jedinců, kterým říkáme polyedry (mnohostěny). Jde o kopii se vším všudy. Co hrana, to den stvoření v jejich světě. Zdá se, že lidský příběh chtěl někdo zaznamenat geometricky, až budou zapomenuta všechna jejich lidská jména. Je to způsobeno především tím, že do „množení potomků“ vstoupila genetika. Na první úrovni byly jedinci typu A1 a E1. , na druhé už byly jejich geny: A2+AE+E2, slovně Abel + Kain + Séta. Nejrozšířenější zákon živé přírody se nazývá „Zákonem dvojice“, obecně „Binomem“. Dědičné znaky vypozoroval Brněnský opat při pěstování hrachu. Od té doby můžeme tvrdit, že pravděpodobnost výskytu znaků bez dominance odpovídá poměru podob Adamových a Eviných dětí: 1:2:1. Genetici používají symboly X a Y, přičemž X je gen samičí, Y gen samčí.
Poněvadž každá lidská buňka obsahuje dva geny, klučičí ve formátu XY a holčičí ve formátu XX,tak mechanismus dědičnosti jak pohlaví, tak i vlastností, je geniálně vymyšlen. Po rozpadu pohlavních buněk o jednom genu mohly vznikat obě možné varianty potomků od dvou různých dárců. Kluci dostávají geny X od svých matek a Y od svých otců. Ty jsou dány výběrem vlastností jejich předků. Holky jeden gen X dostávají od svých matek a druhý X od tchýně. Zákon dvojice je tak důmyslný, že od Adama a Evy jsme všichni spolu příbuzní.
Co se však stane, když rozvojovou dvojici vytvoří dva elementární aritmetické objekty? Těmi objekty mohou být třeba čísla: A = 3 a E = 4. Na první úrovni rozvoje: (A+E)1 = 3+4 = 7. Na druhé úrovni: (A+E)2=A2+2A1E1+E2. Dosazením do vztahu: 32+2.3.4+42 = 9+24+16 = 49. Z výsledku je patrné, že hodnota druhé mocniny součtu je větší než součet druhých mocnin účastníků binomického rozvoje. 49 > 25. Platí obecné pravidlo, že druhá mocnina součtu dvou čísel (hodnota binomického rozvoje) je větší než součet druhých mocnin jednotlivých čísel. V případě rovnosti hodnot členů rozvoje je součet jejich druhých mocnin poloviční. Síla kolektivu je dvojnásobná oproti součtu sil dvou individuí.
Jinou dvojicí elementárních objektů vstupujících do binomického rozvoje mohou být objekty geometrické. Čára „A“ a její dva hraniční body „B“. První úroveň rozvoje (A + 2B)1 může představovat „Úsečku“. Druhá úroveň (A + 2B)2 = A2+2A1.(2B)1+(2B)2= A2 + 4A1B1 + 4B2 může představovat plochu. Element B je totiž bezrozměrná veličina, Bod=1, a proto můžeme psát: A2+ 4A + 4 a číst: Plocha + čtyři hraniční čáry + čtyři „zlomové“ hraniční body. To by mohl být popis čtyřúhelníku, například čtverce. Na třetí úrovni rozvoje pišme: (A+2B)3 = A3+3A2 .(2B)1+3A1(2B)2+(2B)3= A3+6A2B1+3A1.4B2+8B3=A3+ 6A2 + 12A1 + 8. Na třetí úrovni rozvoje tak vidíme podobu tělesa typu kvádru s objemem A3, šesti stěnami A2, dvanácti hranami A1 a osmi vrcholy (8). Například „krychle“.
V páru lidí se mohou setkat jedinci, z nichž jeden je naladěn velmi pozitivně (pišme +2) a druhý mírně negativně (-1). Navenek pár působí (2+(-1)) = +1., pozitivně. Na druhé úrovni: (2+(-1))2 = 4 – 4 + 1= +1, na třetí (2+(-1))3= 8 – 12 + 6 – 1 = +1, pozitivně.
Buďte pozitivní na každé společenské úrovni. Alespoň jeden z vás. Josef Ježek