Článek
HRA STÍNŮ A SVĚTEL
Stíny jsou prostory, kam se „přímou cestou od zdroje“ elektromagnetická vlna (foton) nedostane. Brání ji v tom nějaká překážka, která je pro dané vlnění neprostupná. Podstata tohoto vlnění nebrání jeho pronikání prostorem po zakřivené trajektorii, jejíž křivost je dána křivostí „časoprostoru“. Foton (dávka energie) se neztrácí, pouze se „odráží“ (mění směr pohybu) nebo je pohlcován. Vlastnosti studujeme ve vědě zvané optika. Monochromatické vlnění je dnes hojně využíváno v oborech měření, přenosu energie, dělení materiálů, záznamů a čtení informací. Obtížněji hledáme stín pro vysokoenergetické elektromagnetické vlny „X“ nebo kosmické záření (gama).
Stínohra je umělecký divadelní obor, kde reflexi světla umožňuje pouze povrch těch ploch objektů, které má divák vidět. Ostatní povrchy (černé pozadí) paprsky pohlcuje, stejně jako černé obleky herců. Určitou metaforou stínohry je lidský život. Radost(světlo) bývá vidět, smutek (stín) zase nikoliv, protože je kdesi uvnitř. Projevuje se to i chápáním prožitků v různých civilizačních okruzích. U křesťanů je smuteční barvou čerň, u budhistů naopak barva bílá.
První fotografie a filmy byly černobílé, protože chemie té doby umožňovala na citlivých površích filmu zachytit pouze kontrast mezi průchodem a odrazem světla. Obrovským technologickým skokem bylo chemické zachycování a ukládání polychromních obrazů. Zdálo se, že tuto úroveň her světel a stínů už nelze překonat. O práci „malířů“ už prý nebude nikdo stát. Zapomnělo se však na jednu důležitou funkci umění. Provokovat, nutit lidskou mysl ke vhledu, hlubšímu pochopení tvaru v kombinaci s barvou, objevování ukrytých emocí tvůrce. Umění dnes už netkví v barevnosti, přesnosti proporcí (realismus) a věrném zachycení skutečnosti. K tomu slouží právě zmíněné nové technologie, kdy umíme zachytit i obrazy v pohybu. Ty nemají podobu hmotnou, ale virtuální (digitální), a na rozměrově nepatrný čip se jich vejde nepředstavitelné množství.
Světlo dnes umíme vyrobit mnoha způsoby. Prvotní způsob byl založen na chemickém procesu, k němuž bylo třeba prostředí s volným nebo vázaným kyslíkem. Kromě fosilních paliv (plynů, petroleje a jiných ropných derivátů), případně biologických produktů (dřeva či suchých travin), se začal používat k hoření parafín a rostlinné oleje. Kvalitativní revoluce ve svícení však nastala s objevením elektrického proudu a jeho vlastností. Vlákno z vysokoteplotně tavitelných kovů najednou nepotřebovalo kyslík, naopak, byl na škodu, a ve skleněných baňkách (žárovkách) způsoboval přepalování vláken. Proto se někdy vakuovaly či plnily inertním plynem. Technických zařízení jako zdroje světla bylo vyvinuto mnoho. Příroda nabídla elektrostatické výboje (blesky), ale především jadernou syntézu ve Sluncích.
Pohledem na noční oblohu nás upoutají světelné zdroje, které sami světlo neprodukují, jen odrážejí světlo hvězdy. Jsou to komety, planety a jejich měsíce. Největší viditelný měsíc je ten zemský. Vzhledem k vlastní rotaci Země a Měsíce vznikají krásné úkazy na obloze i na Zemi. Během čtyřiadvaceti hodin se každý bod pod polární rovnoběžkou (kruhem) ocitá na výsluní a ve stínu. Poněvadž však sestava Země-Měsíc obíhá jednou za 365,25 dne kolem Slunce, může dojít k jevům, které nazýváme „zatměním“. Když se Měsíc ocitne na přímce mezi Zemí a Sluncem, může dojít z pohledu pozemšťana k zatmění Slunce. Pokud se Země ocitne na přímé spojnici Slunce a Měsíce, pak hovoříme o zatmění Měsíce.
Zatmění Měsíce je jev poměrně častý, protože relativní velikost Země vůči Měsíci je značná. Letos pak, píše se rok 2026,bylo poloviční zatmění Slunce pozorovatelné v našich pozemských (Českých) polohách. Můžeme se však těšit, že úplné zatmění Slunce budeme pozorovat roku 2135. A právě díky shodné relativní velikosti Slunce a Měsíce (na obloze) se jedná o unikátní situaci, která se očekává s velkým vzrušením, jestli celý úkaz nezkazí mraky na obloze. Kvůli tomu astrofyzici, astronomové nebo kosmologové putují tisíce kilometrů do míst, kde se očekává nejlepší záběr.
Poněvadž naše hvězda i planeta mají kulovitý tvar, pak tvar jejich postupného překrývání na průmětně oblohy představuje chvilkami obrázek „tureckého měsíce“. Divadlo s názvem „Hra stínů a světel“ znamenala v minulosti vždy přání, aby divadelní kus dlouho netrval, přičemž brzy skončil, a nedošlo k nějaké katastrofě. Třeba ke srážce aktérů.
Matematici by jistě nepohrdli představou, že se po obloze pohybují dva objekty téhož čtvercového (krychlového) tvaru a téže relativní velikosti, přitom oba různě rotující. To by panečku bylo napínavé částečné zatmění krychlového slunce krychlovým měsícem. Co všelijakých forem a tvarů zatmění by bylo možné předpovídat a studovat. Úplné zatmění čtvercového (krychlového) slunce by bylo mnohem vzácnější než zatmění toho dnešního, kulovitého. Každý čtenář, nechť si některé varianty „Částečného zatmění čtverce“, představí a zkusí namalovat.
Josef Ježek
