Článek
SKRYTÉ OBSAHY
Symboly mívají skryté obsahy, kterým nemusí čtenář rozumět, pokud s nimi nebyl dříve seznámen. Alfanumerické abecedy (řecká, latinská nebo hebrejská), se používají tehdy, pokud nemají speciální znaky pro číslice. Čtenář musí vytušit z kontextu, že se jedná o číslici. V tom vyniká abeceda latinská (římská), u níž sedm (osm) písmen je použito k vyjádření číselné hodnoty. Jsou to tato písmena: I; V; X (W); L; C; D; M. Číselnou hodnotu deset lze psát jako 2 × 5, přičemž číslici pět (V) zrcadlově nad sebou (X), nebo v součtu vedle sebe (V+V = W). Neplést s českými komiky z Osvobozeného divadla v Praze, Voskovec přece není polovinou Wericha.
Tento numerační (zápisový) systémje „částečně poziční“ v tom smyslu, že předsunutím číslice menší hodnoty před číslici hodnoty vyšší, se musí hodnota předsunuté číslice odečíst od výsledku. Srozumitelným příkladem je zápis čísel čtyři a šest: IV = 4; VI=6. Podmínkou je tedy směr čtení zleva doprava. Například rok 1950 zapíšeme MCML, o sto méně než dva tisíce a více o padesát. Sedm číslic systému představuje hodnotově jejich mocninnou (logaritmickou) řadu se základem deset: I=100, V=0,7.101; W=101; L=0,7.102; C=102; D=0,7.103; M= 103. Tento numerační systém se objevuje v zápisech na stavbách křesťanského původu a funguje trochu jako číselná tajenka.
Na objektech k upomenutí objeti bohočlověka čteme „tetragrammat“ INRI,což překládáme jako „Ježíš Nazaretský, Rexus (Král) Judai (Židovský). Někdy písmeno (I) je skutečně nahrazeno písmenem (J). Na kněžských ornátech nebo hostiích bývá „trigrammat“ IHS, jež v překladu značí „Iezus, Hominum Salvator“ Ježíš, Lidstva Spasitel. Židovské nevyslovitelné jméno boží tvoří v hebrejštině tetragrammat „Jod He, Wau He“. Možný je překlad: „Jsem Ten, Který Jsem“. Známý a používaný pozdrav „AHOJ“ je zkratkou námořníkům vyplouvajícím z přístavu na moře, po česku znějící, „Ať Ho Ochraňuje Ježíš“.
Jak vidět, v náboženských sférách se zkratky osvědčili. A tak třeba na velkých oltářních svících vidíte dvě (tentokrát) řecká písmena, Alfa a Omega. Α a Ω. Zajímavá je skutečnost, že prvním písmenem většiny Abeced je hláska „A“, (Latinka, Azbuka), dále třeba v hebrejštině nazývaná „Alef“, nebo staroegyptštině či koptštině „Anch“. Písmeno A nahoře na svíčce symbolizuje Kristův výrok „Jsem První“, písmeno pod ním, (Omega) „Jsem Poslední“. Tvar těchto dvou velkých písmen ve mne vzbuzuje podezření, že symbolizují první a poslední pravidelný polygon (geometrický obrazec) zvaný trojúhelník a kruh.
Tyto Kristovy výroky měli asi lidem slyšícím říci, jsem první vyvolený, a posledním, který bude spasen, a tudíž soudit ve trojici (trojúhelníku) božství. V Novém Zákoně v poslední knize svatého Jana, tzv. Apokalypse, se to hemží spoustou čísel, ale pozoruhodná je jedna symbolika. Šelmě bylo přiděleno číslo „666“, což přepsáno do hebrejštiny představuje záznam „www“. Nenapadá vás obava z toho, že tato celosvětová síť (šelma) pozvolna požírá dnešní civilizaci. Otupuje dětské i dospělácké smysly. A co víc, neumíme se jí bránit, protože se její produkty stávají drogou. Romanopisci, scénáristi i režiséři s oblibou dávají tři šestky na poznávací značky automobilů zločinců, že pane Vašíčku.
Opusťme sféru náboženskou a podívejme se na to, jak symbolická jsou například čísla ve světě profánním. Světově známá česká hokejová legenda, která se proslavila hlavně v NHL, si vybrala dres s číslem 68. Američani nebo Kanaďani možná netušili přesně proč, ale my v Česku jsme si vytvořili historku o tom, že chtěla připomínat onen rok 1968, kdy do země vtrhla smečka přátel s tanky a děly, aby u nás zachránila budování socialismu bez lidské tváře. Podobné číslo, které se nám starším vrylo hluboko do paměti, je 77. Dvě šťastné sedmičky hned za sebou.
Jo, přesně rok 1977, to jsem žil s rodinou na německých hranicích. Kamarádův otec byl českým vyslancem v evropské organizaci pro dodržování lidských práv. Moc si to ale neužíval. Občas tam do komise přišla stížnost, že německý učitel byl bez práce, protože neuznával teorii evoluce, neboť člověk přece nemůže pocházet z lidoopa. A pak přišla obrovská sprcha stížností z Čech, že stovky českých intelektuálů nemohou dostat odpovídající práci, protože neuznávají vedoucí úlohu Komunistické strany ve státě. To se jeho táta potil a kroutil, jak to vysvětlit, když naši představitelé v předchozím roce podepsali v Helsinkách deklaraci o dodržování lidských práv.
Nepřátelé socialismu napsali pamflet s názvem „Charta 77“, ve kterém pomlouvali naše politické představitele, že tyto úmluvy nedodržují. A tak bylo potřeba je důsledně potrestat, nejlépe kriminálem. Jenomže bylo potřeba odsudek co největší části národa s tím, že s těmi odpadlíky nesouhlasí a nemá s nimi nic společného. Vznikla tedy „Anticharta 77“. Fabriky dostaly příkaz, aby svolaly svoje zaměstnance a jednohlasně je odsoudili. Když se někteří nechápaví dělníci ptali, co je v tom pamfletu napsáno, dozvěděli se, že to jim nemohou říci, protože to byl cíl těch lumpů. Rozeštvávat! Rušit klid na práci! Přední umělce pozvali do Národního a podpis v prezenční listině prohlásili za jejich souhlas s Antichartou. Možná neuvěřitelné, ale už se tyto prvky ve společnosti zase objevují. Josef Ježek
