Článek
INDIÁNI TO VĚDÍ
Ano, indiáni to prý už dávno vědí. Kdesi v Jižní Americe žije indiánský kmen, který se nemíní zaplést se současnou civilizací. Ústní tradicí si předává staletími vědomosti, ke kterým se ta naše dopracovává chozením do škol a čtením knih. Šamani kmene nazývají své soukmenovce našimi staršími bratry, a varují nás, mladší bratry, abychom přestali drancovat společnou Matku (Zemi). Prý už její zdraví, rovnováhu a přežití sami nedokážou udržet. Jarda Dušek (taky bych chtěl jako on dostat bludný balvan) o tom hezky vypráví ve svých pořadech.
V jejich příběhu se objevuje myšlenka, že „Prozřetelnost stvořila“celkem devět Světů (prostorů), přičemž do jednoho z nich (možná třetího) umístila lidi. Tady vyvstává otázka, kde vzali tito indiáni prvotních devět prostorů. Číslo devět v desítkové numerační soustavě je zajímavé jako poslední nejmohutnější číslice. Donedávna byla počtem oběžných sfér Sluneční soustavy. Devátou pro ledové Pluto nám úředně zrušili. Mezi Marsem a Jupiterem je však dost materiálu pro novou. Taky mne překvapili staří Egypťané, kteří po několik staletí zakončovali hlavice sloupů svých velkolepých chrámů devítilistým lotosovým květem. Víte, jak těžko se dělí kruh na devět shodných dílů? Dělit na osm dílů by byla legrace. Důvod jejich počínání neznám.
Přemýšlím, proč devět prostorů. Prostor je termín geometrický, proto hledám v geometrii s pomocí Bible. Tam je psáno, že první den Bůh stvořil světlo. Jak si ho představit? Co třeba jako „Světelný paprsek“. Ještě před sto lety jsme říkali, že Paprsek je věrný model Přímky. Dnes už to neplatí. Abychom však nemuseli popřít veškerá pravidla Euklidovy geometrie, řekněme, že s tímto modelem vystačíme. Bůh první den večer viděl, že je světlo dobré.
Pak přišel druhý den stvoření, druhý paprsek různoběžný s tím prvním. Potom třetí den, a zase různoběžný s oběma předchozími. V geometrii se objevily tři různé směry, které ohraničily dvojrozměrný prostor (2D) ve tvaru trojúhelníku. Tohoto objektu se ihned ujali první geometři (duchovní otcové) a vytvořili trigonometrii (judaismus a následně křesťanství).
Čtvrtý a další dny stvoření pak nové různoběžné paprsky ležící ve 2D ohraničovaly kusy rovinných polí ve tvaru čtyřúhelníků, pětiúhelníků atd., neboli vytvářely všelijaké mnohoúhelníky(polygony). Podle biblické knihy Genesisbyly čtvrtý den stvořeny takové kosmické divy, jako Slunce, Čtverec nebo Měsíc. Svět geometrie byl stále pestřejší. Kdo zkusí namalovat tři vzájemně různoběžné přímky (paprsky), pak zjistí, že Euklidův dvourozměrný svět (rovina) je jimi rozdělen na sedm částí, z nichž jediný je srozumitelně ohraničený a do kterého vtrhli zmínění geometři. Čtvrtý den tvoření však mohl čtvrtý paprsek být různoběžný se třemi prvními, ovšem s jediným společným bodem v jejich rovině. Pátý den různoběžný se čtyřmi předchozími, a šestý den různoběžný s pěti předchozími paprsky. A tehdy se stal ten zázrak. Zrodil se první prostorový objekt (3D) s jednoznačně definovanými hranicemi, první polyedr (mnohostěn). Jediný to z devíti Světů, svět pro prvního člověka, pro Adama. O osmi zbývajících částečných (parciálních) prostorech nevíme, zda jsou konečné nebo jaký mají tvar.
Uzavřený prostorse jménem Adam je náš dobře známý čtyřstěn, jedinečný a neopakovatelný. Oblečen do čtyř kusů roviny (trojúhelníkových), spojených do čtyř vrcholů (trojmocných), sešitý šesti úsečkovými švy. Na celé té geometrické legraci je přece jenom cosi záhadného. Sedmý den nebyl stvořen ani zrozen žádný polyedr. Až osmý den první potomek polyedrického Adama, od devátého dne se rodí první párové polyedry, mající protějšky. Co pro prvního je počet stěn, pro druhého je to počet vrcholů. Co pro prvního násobnost stěny, pro druhého mocnost vrcholu. Fyzici pro zrcadlící se částice používají výraz Antičástice. (Pozitron, antiproton aj.) I zde pro polyedry používejme výraz „Antitvar“
U polyedrů existuje „tvarová dědičnost“. Indiáni už přírodní spojitosti mezi živými a neživými věcmi pochopili, takže se jim, prosím, neposmívejme, abychom jako hlupáci nevypadali právě my, mladší bratři. V rané evropské civilizaci si lidé povšimli, že většina nerostů krystalizuje podle jakýchsi pravidel, podle určitých os symetrie. Zkoumali tato tělesa a vytvářeli vědní obory zvané mineralogiea stereometrie.
Indiáni to dávno vědí, že polyedrický Adam má tvar devátého Světa. Pro fyziky proto jednoduchá volba tvaru fotonu, časoprostorové částice v pohybu. Svědčí o tom skutečnost, že Adam je sám sobě antičásticí (Adam=Eva). Trochu mate fakt, že „se klaní hmotě“, čili že je z tohoto světa, a přitom prý nestárne, jako vše ostatní.
Velikány vědy všech dob fascinovaly polyedry. Nedávno si astrofyzici a astronomové povšimli, že hustota galaxií ve Vesmíru je dost nerovnoměrná, a že vytváří jakési provazce. Když si provazce důkladněji prohlédli, nabyli dojmu, že tvoří hrany pětiúhelníků. Třeba má vesmír opravdu strukturu dvanáctistěnu, jak tvrdili dávní mystici. Josef Ježek
