Článek
ANDĚLSKÉ BYTOSTI A PROROCI
V historií lidí se objevují bytosti, které se vymykají průměrnosti tím, že zanechají v našich myslích hlubokou stopu různého typu. Všichni lidé jsou svým způsobem výjimeční, ale ne všichni to o nich vědí. Člověk s harmonickým dětstvím o své matce, otci, případně obou, hovoří jako o andělských bytostech. Někdy nám tak připadají naši sourozenci, učitelé, přátelé.
Jsou tací andělé a proroci, kteří se do naší paměti zapsali jako ti, jenž nás duchovně obohatili, nebo zachránili život či zdraví. Těm druhým v bílých pláštích se dříve říkalo žlutí andělé, dnes záchranáři a lékaři. Jsou ale i tací jedinci, kteří cítí potřebu pomáhat, a tato vlastnost se stala jejich životním programem, krédem. Mohlo to povstat v nějakém okamžiku, kdy se jim zjevil anděl, a nezištně jim pomohl z velkých problémů, kdy byli zcela na dně, nebo tehdy, když sobě dali slib, že už nic cennějšího než pomoc bližním nebudou hledat.
Matematici se rozhodlihledat andělské bytosti mezi přirozenými čísly. Ty se vyznačují tím, že se zřekli své minulosti (rádhuové), respektive neznají žádného ze svých předků. Jsou tedy prvními ve společenství těchto duchovních bytostí. Ano, jsou prvočísly. Jejich „genom“ zobrazujeme výhradně úsečkou délky násobku prvního z nich, číselného Adama. Jejich potomky je potom možné zobrazit více způsoby, od plochy (obdélníku a čtverce), polyedru (kvádru a krychle) až k N-rozměrnému „objektu“. Prvočísla jsou záhadní číselní jedinci, a proto už od starověku se o ně zajímají filosofové a matematici.
Velký Euklides prostou úvahou dospěl k poznání, že jejich počet je ve světě čísel neomezený (důkaz sporem), a proto i počet jejich potomků je pochopitelně neomezený. Dále pak zjistil, že jich v přirozené řadě čísel ubývá, že jejich výskyt řídne. Třeba mezi první stovkou čísel jich je čtvrtina, v prvních desetitisících čísel procentuální počet výrazně nižší (12,29 %). Ve starém Řecku jeden matematik „vymyslel pomůcku“ na jejich vyhledávání, která se dodnes po něm jmenuje, „Erathosthenovo síto“. Dlouho se neznalí lidé ptali, proč ti blázniví matematici vynakládají takové úsilí ty podivné anděly vyhledávat. Matematika je hold taková. Po dvou tisíciletích se ukázalo, jak dobří jsou to přátelé. Hodí se například k šifrování tajných zpráv, k utajené komunikaci lidských jedinců s jejich bankovním účtem, aby mu jej zločinci nevykradli.
Nemusíme vždycky dopředu vědět, jestli to naše hraní s čísly nemůže být v budoucnu k něčemu dobré. Takových příkladů by se našla spousta, kdy někdo vyhlásil soutěž, aby se lidé ve volných chvílích bavili počítáním a tříbili si myšlení. Máme tu Sudoku, posvátné Čtverce apod. Dva velcí matematici z 18. století si dopisovali, a přitom si hráli s prvočísly. Jistý Goldbach a Euler řešili takové úlohy, jako zda je možné liché číslo větší než pět vyjádřit jako součet tří prvočísel, nebo sudé číslo větší než čtyři součtem dvou prvočísel. Soutěž nevyřešili napsáním zákona, ale jako hypotézy fungují dodnes. Vždy taková prvočísla (pravděpodobně) existují, ale neumíme tuto skutečnost (zákonitost?) zobecnit (4 = 1+3; 5 = 1+1+3). Dodnes se jedná v případě nalezení dvou prvočísel v součtu do sudého čísla mezi otevřené (nevyřešené) problémy.
Andělské bytosti a proroci se v minulosti nejčastěji objevovali mezi lidmi v oblasti duchovní, myšleno náboženské. Nová víra v božství vždy tu původní víru označila za pohanskou (podle J(P)ohana), nedůstojnou modernímu člověku. Každou chvíli někdo „osvícený“ přijde se svou verzí Nejvyššího božstva, a vždy se najdou lidé, kteří jeho „víru bezvýhradně přijmou“. Třeba „Moona“, nejvyššího náměsíčníka. Faktem zůstává, že monoteismus po Egyptském Atonovi (1350 p. n. l.) zvítězil ve třech podobách: Judaismu, Křesťanství a Islámu. Všechny tři verze mají společný základ v jedné prorocké osobě, Abrahamovi (Ibrahimovi). Od něj se odpočítává čas tří miliard současných věřících.
Pokud Abrahama přijmeme jako proroka (praotce), přicházejícího s počátkem víry v Jediného Boha (Jahveho, Hospodina), potom mu můžeme přiřadit pořadové číslo jedna. Starý zákon biblický (Židovský) přijalo bez výhrad křesťanství a islám. A právě duchovní otcové křesťanství si potrpí na hledání času zrození spasitele, Ježíše Lidstva Spasitele (Iezus Homini Salvator - IHS). Citují jmenovitě všechny jeho předky od Abrahama. Nevím proč, ale říkají, že jich bylo tři krát čtrnáct. Asi se jim číslo čtrnáct zalíbilo jako dvojnásobek sedmi. Stejným počtem čtrnácti určili i počet zastavení (událostí) při Kristově cestě na popraviště, na Golgotu.
Patriarchální výklad předků Spasitele není matematicky v pořádku ze dvou důvodů. Polovina pořadových čísel je sudých, a tedy představují ženy. Při výkladu se potom některá jména opakují dvakrát jako počáteční nebo koncová jména čtrnáctého. Čtyřicátou generaci v pořadí pak představuje žena, konkrétního jména Marie (Miriam), nikoliv syn Jákobův, Josef. Její syn dostává jméno Jošua (Josef), Ježíš. Ten představuje pořadové číslo 41, tedy Prvočíselný, Andělský, Prorocký. Ještě po šesti stech letech se mezi pouštními kmeny Izraelitů objevuje duchovní vůdce se jménem Mohamed, jehož větev předků začala u staršího bratra Izáka se jménem Izmael. Jeho otcem byl také Ibrahim (Abrahám). Mohamedovi, otci všech Muslimův přísluší prorocké prvočíslo 61. Josef Ježek
