Článek
Dějiny vojenství ukazují na rozhodování velitelů před důležitými bitvami. Na prvním místě byl vždy výběr prostoru válčiště, vhodného bitevního pole. Bylo důležité vybrat takovou lokalitu, kde mohou pomoci přírodní útvary, jako hory, vyvýšeniny, vodní toky, rybníky, bažiny, lesy či rokle. Vždy se musel vojevůdce rozhodovat podle situace, ve které se jeho vojsko právě nacházelo. Jaké jsou početní stavy bojujících stran, někdy rozhodovalo i počasí. Také záleželo na výzbroji protivníka a vlastní. Bylo dobré znát únikové cesty vlastní i nepřátelské. Parametrů před každým bojem je prostě spousta, a nedá se určit jednoznačně, kterou strategii použít a jak bitvu vést. Velmi důležitou, a téměř zásadní roli, hraje voják. Jeho odhodlání a ochota položit život, nebude-li jiné řešení. Tedy atmosféra v mužstvu, jeho morální, psychická a fyzická připravenost, chápání smyslu boje.
Speciální způsob boje jest „obléhání opevněného prostoru“ nepřítele. Prvním krokem vždy musí být dostatek informací a odhad toho, jak jsou obránci odolní, resp. jak velké zásoby potravin a pitné vody mají, jaké zbraně a zásoby střeliva. Vědět, jak početná je posádka bojeschopných jedinců, nejsou-li někde slabá místa obrany, případně uvnitř zrádci a sabotéři (Trojští koně). Tento statický způsob vedení války se osvědčil v posledních staletích, kdy pevnostmi mohli být celé země s hranicemi chráněnými ostnatými dráty, Berlínské nebo Čínské zdi. S rozvojem komunikačních a výpočetních technologií primitivní pevnosti spíše mizí. Dobré výsledky vykazuje studená hybridní válka. Ta se neomezuje na konkrátní bitevní pole, má celosvětový dosah. Ale co je podstatné, nepoznáte podle uniformy ani mluvy, ze které válčící strany dotyčný je (zpravodajec, špión). Ba co víc, nevidíte si vzájemně do tváře, útočníci na dálku pomocí robotů a jedů zabíjejí. Před prostředky, které používají se nelze skrýt, protože vás vidí i v noci.
Ve Starém zákoně biblickém jsou příběhy o mnoha válečných konfliktech, ale jeden z nich mne zvláště zaujal jako asociace s oblíbenými hebrejskými čísly 7 a 13, za nimiž jsou generace Enocha (7) a třináctá generace Kainana (13).
Jak jsme se dozvěděli z páté knihy Mojžíšovy, po čtyřiceti letech putování pouští už vymřeli všichni, co pamatovali Egyptskou anabázi. I Mojžíšův mluvčí a bratr Aaron, takže když byli na dosah zemi zaslíbené, musel Mojžíš předat velení nad lidem Izraelským někomu mladšímu, protože pro svůj spáchaný hřích s pramenem vody u skály nemohl překročit řeku Jordán. Když tento největší židovský prorok zemřel, převzal velení jistý Josef, nazývaný JOZUE.
Jozue vstoupil se svým lidem do země Kaneánské a náhle se ocitl před jedním z nestarších (dnes 7000 lety) a největších měst na světě, opevněném mohutnými hradbami, JERICHEM. Obejít ho nemělo smysl, protože kdo ovládal toto nedobytné město, ovládl i okolní zemi. Nemohl si dovolit, aby mu nepřátelé později vpadli do zad. Modlil se k Bohu, jak si počít, aby město dobyl. Dostal odpověd: Sedm dnů obléhat a třináctkrát obejít město. A nyní bylo na Jozuovi vyřešit tento matematický rébus. Tušíme, že aby došlo k destrukci hradeb Jericha, musel destruovat vyvolené číslo třináct s přihlédnutím k sedmičce (dnům obléhání). Jozue nezklamal a potvrdil Bohu, že je zdatným nejen vojevůdcem, ale také matematikem. Sledujme jeho destrukční taktiku.
Nejprve trocha teorie. Kvalita celých čísel se v řadě růstu hodnoty periodicky s distancí (odstupem) čtyři opakuje. Ukažme si:
0; 1; 2; 3; 4; 5; 6; 7; 8; 9; 10; 11; 12; 13… +0;+1;-0;-1;+0;+1;-0;-1; ….
Napišme si kvalitativní rovnicí pro třináct okruhů kolem hradeb Jericha:
13 = (+1) ; 6 = (-0); 7 = (-1) ; Pomocí symboliky: (+1) = (-0) + (-1)
A nyní časový rozvrh obléhání, což bylo sedm dnů: (-1) = (-0) + (+1)
Řešení soustavy dvou kvalitativních rovnic je nasnadě: Nabízejí se tato čísla:
(-0) = 2; 6; 10
(+1) = 1; 5; 9
(-1) = 3; 7; 11
Ze hry vypadávají čísla 9; 10; 11, protože v časovém rozvrhu překračují limit sedm. Vyhovět této podmínce by mohla čísla 2; 5; 7, ovšem co do poču okruhů (první podmínky) nevyhovují, neboť nemají taktický náboj. Pět dnů po jednom okruhu, dva dny po čtyřech okruzích, no nevím. Zbývá tedy řešení, které zvolil Jozue: 6; 1; 7, v podobě dvou kvalitativních rovnic: 13=6+7; 7=6+1
Z čehož vyplynulo: 6 × 1 + 1 × 7 a vyjádřeno slovně:
Prvních šest dnů mlčky jako přízrak po jednom okruhu kolem hradeb v čele s Archou úmluvy (uvnitř s Desaterem) a s knězi, aby obléhaní věděli, že se něco děje. Po pěti dnech jsou už obránci města ukolébáni absurditou chování Izraeletů. A najednou sedmý den, za obrovského řevu obléhatelů i dlouhých bouracích trub, stále dokola chodící vojáci a kněžstvo, zmatek mezi obléhanými, kteří se stále přeskupují do míst, kde se právě nachází dav, a po sedmém okruku otevírají brány a vzdávají se Izraelitům. Tak padlo nedobytné a největší město v zemi Kaneánské. To byla ta slavná chvíle pro vítězného Jozua. Porazil celkem 31 králů, dožil se 110 let.
Josef Ježek
