Článek
JÁKOBŮV TRIUMF
Druhorozený syn Izáka, otce všech Hebrejů, byl z dvojčat, a spolu s matkou Rebekou chtěli obelstít Boha, Otce Izáka i Přírodu. Vyšel z matky prostě jako druhý, ale ambici měl na prvorozenectví. Potom, co se ukázalo, že je podvodník, prchal do pouště. Chtěl Bohu obětovat, a proto postavil oltář. Usnul při útěku únavou a zdál se mu sen. Navštívil ho Anděl a vyčítal mu. On s ním bojoval, vyhrát však nemohl. Přesto mu bylo řečeno, aby si změnil své Jméno z Jákoba na „Bojujícího s Bohem“, zkráceně „Isra-EL“. Krom toho se mu dostalo od Boha příslibu, že ta zem, na níž usnul, byla zaslíbena nejen jeho dědovi (Abrahamovi), otci Izákovi, ale i jeho potomkům. Hebrejové říkají Bohu EL-li, Muslimové AL-la.
Israel se po dvaceti letech vracel domů za svým dvojčetem, bratrem Ezauem. Hnal před sebou dobytek v symbolickém počtu, čtyři manželky (Leu, Ráchel, Zelfu, Bálu) a třináct dětí. Šest kluků a jedno děvče (Dínu) od Lei, od zbývajících tří manželek po dvou chlapcích. Hned na počátku svého útěku se ocitl u svého příbuzného (strýce Lábana) a zamiloval se na první pohled do mlaší dcery Ráchel. Starší sestra Lea však byla svobodná, a tak strýc zaintrikoval a strčil mu do postele Leu. Prvních sedm let, pak podvodem i druhých sedm let, takže se Jákob trochu zdržel. Až po čtrnácti letech se oženil s Ráchel a měl s ní úspěšného, bratry prodaného chlapce Josefa do egyptského otroctví, a nejmladšího syna Benjamina.
V tomto obrazu Starého biblického zákona se nachází výrazná symbolika. Z dob vládnutí Marie Terezie známe písničku, kde se zpívá, že dvakrát „Sedm let jsem u vás sloužil“, myšlena služba vojenská. Počet jeho dětí připomíná počet Lunárních roků do jednoho roku Solárního, kdy jedno děvče představuje polovinou období oběhu Luny. Počet koz a ovcí, které před sebou hnal, blížíce se k domovu, signalizovalo bratrovi, že se mu omlouvá a mrzí jej ten dávný podraz. Dvě sta koz a dvacet kozlů, dvě sta ovcí a dvacet beranů, jasně říkalo, že prvorozeným je on, Ezau, s číslem 284. Protože on představuje větší prvočíslo, 71×4, kdežto já, Jákob, prvočíslo 11×20 = 220. Už v době, když se psala bible, mudrci věděli, že existují čísla bratrská, a to taková, kdy součet dělitelů jednoho čísla představuje číslo bratrské (druhé) a součet dělitelů druhého čísla číslo první. Bratrských čísel je mnoho, tato dvě jsou nejmenší a tudíž nejstarší. Existují skupiny čísel, kdy jakoby se tato vlastnost posouvala v kruhu, nazvěme je čísly tančícími.
V Bibli není napsáno něco jen tak, zejména ne číselné údaje. Mojžíš 40 dnů a nocí tesal do kamebe na hoře Sinai Desatero, 40 let se toulal pouští, nechal vytlouct 3 tisíce odpadlíků, kteří uctívali modly (Zlaté tele) …. Z Koránu zase víme, že Mohamedovi, ačkoliv neuměl psát a psát, Boží posel diktoval obsah Boží vůle v době, když dosáhl věku čtyřiceti let. Číslo čtyřicet nese velká tajemství.
Když se podíváme na tvar písmene M, pak může připomínat dvě hory, dvě desky, na kterých přinesl Mojžíš desatero přikázání, po deseti Egyptských ranách. Na první desce jsou tři přikázání ve vztahu člověka k Bohu, na druhé desce sedm přikázání k mezilidským vztahům. V řecké abecedě má velké písmeno M číselnou hodnotu 40, a tak může v překladech z hebrejštiny nebo aramejštiny docházet k šumům. Menora má sedm ramen, sedm DNŮ světla.
Neznám oficiální teologický výklad metafory o žebříku, který se ve snu zjevil Jákobovi, a který sahá ze Země (0) až do Nebe (∞). Říká se mu Jákobův žebřík, po kterém vystupují a sestupují andělé (čísla), a na jehož konci je Hospodin. Jedná se o pohyb po stupních, růst či sestup po nějaké stupnici. Při troše fantazie lze tento objekt přirovnat k modelu DNA. Ta vlastně není nic jiného než velmi dlouhý lineární řetězec nukleotidů, skroucený (stočený) žebřík. V každém nukleotidu je deoxyribóza, fosfátová skupina a dále jedna náhodná nukleová báze ze čtyř možných. V různých kombinacích se vyskytují dvě purinové (A–Adenin; G–Guanin) a dvě pyrimidinové báze (T–Thymin; C–Cytosin).
Válcové šroubovicové uspořádání je jedinečné a neopakovatelné, neboť nemusí být limitováno při konstantní kvalitě přenosu. Lze jej stále navazovat a pokračovat. Ptejme se, je biblická pasáž o žebříku zjeveném ve snu Jákobovi vzkazem budoucím lidským generacím, že to božské a dědičné v našich tělech, v každé naší buňce, má podobu právě zkrouceného žebříku. V něm „jedno vlákno se stáčí vpravo a druhé vlevo“, a tudíž se obě šroubovice proplétají. Po jednom se vystupuje vzhůru, po druhém sestupuje dolů.
„Kvality přirozených čísel“ vytváří vlákna podobná prostorové (válcové) šroubovici podle (F(n) = - cos (n.π /2) a F´(n) = f(n) = sin (n.π/2)). V řadě se nám střídají cyklicky hodnoty (+0;+1; -0; -1). Jestliže zakreslíme deriváty na jediné proměnné n, potom dostáváme prostorovou křivku s konstantní křivostí. Nyní stačí posunout časově o hodnotu π takovéto dvě šroubovice, čímž se v prostoru postaví proti sobě a vytvoří model dvojité šroubovice DNA. Písmenko H představuje obousměrný neutrální vodíkový můstek, šprusli.
> ….. +0; +1; -0; -1; +0; A; T; G; C; A; T; ….. >
H H H H H H H H H H H
> ….. -0; -1; +0; +1; -0; G; C; A; T; G; C; ….. >
Z výše naznačenému schématu lze vyčíst, že vzdálenost protilehlých bodů šroubovic je shodná a symbolicky nulové polarity po součtu hodnot derivátů. Na schématu můžeme vyvolat dojem, že po jedné šroubovici lze vystupovat (+0→+1) a po druhé sestupovat (+1→+0), i když obě mohou sloužit k vystupování i sestupování. Není zde žádné nahoru a dolu, vpravo nebo vlevo. Obě šroubovice musí mít tentýž smysl vinutí. Buď jsou obě pravotočivé nebo obě levotočivé. Pokud by měly vzájemně opačný smysl vinutí, pak by se navzájem protínaly, resp. vznikaly by uzlové body, měnila by se jejich odlehlost od nuly do maxima. Vědci říkají, že je prý šroubovice DNA levotočivá.
Josef Ježek
