Článek
Od okamžiku, kdy se anglický vydavatel John Taylor vrátil z návštěvy Gízy a zveřejnil cestovní zprávu, vypukla celosvětová „Pyramidománie“. Přečetl si ji Skot Charles Piazzi Smyth a roku 1864 tu byla „Pyramidologie“. O tvar pyramid se zajímali i dříve matematici a astronomové, jako například John Greaves (1602-1652), který napsal práci „Pyramidografie“, nebo italsko-polský architekt a egyptolog jménem Tito Livio Burattini. Své poznatky přinesl také účastník Napoleonské výpravy do Egypta (1791-1801) Jomar Francois.
Stavebních slohů se po téměř pěti tisících letech na Zemi objevila spousta, ale otázkou visící stále ve vzduchu je, jak stavitelé čtvrté dynastie faraónů přišli na tvar čtyřboké pyramidy, pravidelného čtyřbokého jehlanu. Neznáme zadání ani vítězný architektonický návrh, ale pokud jedním z hlavních parametrů byla životnost stavby, nezničitelnost, pak je to jasné. Když budete z výšky na zem sypat štěrk nebo písek, pak tento vytvoří umělý „kopec“ velmi stabilního tvaru, kužele. Jeho technickým parametrem je dle druhu použitého materiálu sypný úhel, tedy díky gravitaci rovinný úhel mezi spádnicí a zemskou rovinou. Tento tvar mají i vyvřelé sopečné útvary nebo ohořelé padající meteority
Lze tedy říci, že byl zvolen takový tvar, který odolá milióny roků působení větru, dešti, mrazu i slunci, zkrátka sofistikovaný skalní objekt. Z hlediska stavebního bylo nejjednodušší zvolit tvar mnohostěnu, nepřehlédnutelného v okolní krajině a dostatečně rozměrného, aby jej neskryl okolní tekoucí písek. V době stavby už možná byla zeleň jen v nejbližším okolí. Úkol byl architekty splněn na pátý pokus. Bílé obložení pyramidy Cheopse příchozí fascinovalo a stavba vzbuzovala obdiv. Byla také pýchou národa, který se na stavbě podílel.
Během staletí se národy v Meziříčí (Mezopotámii) a kolem Středozemního moře klaněli mocným vladařům Egypta a zmiňovali asi technickou vyspělost toho lidu. I my, příslušníci dnešní vyspělé civilizace, moc nechápeme, jak mohli za dvacet let postavit takové velkolepé dílo. A tak mnozí, co něco vědí o stavebním řemeslu, se snaží vymýšlet teorie a stavební postupy díla. Největší Pyramida má i duchovní rozměr, o kterém se mluví jen v souvislosti s posmrtným životem poloboha. Proto je tu prostor pro ezoteriku a podobné obory lidské fantazie. Lidé rádi slyší na to, že starověk už měl poznatky, o kterých se nám dlouho ani nesnilo.
Vypomáháme si pověstmi o mimozemšťanech, o obrech, nadlidech, kteří přežili potopu světa kdesi v Himálaji. Bible svými příběhy zasahuje do výkladu smyslu a rozměrů stavby. Jedenáctý syn Jákobův byl prodán do Egypta, byl výborný vykladač snů a udělal tam kariéru. Proto vznikla domněnka, že pyramidy mohly sloužit Josefovi jako obilnice v sedmi letech hojnosti, než přišlo sedm let nedostatku. Někteří „vědci“ nacházeli v rozměrech vnitřních chodeb zapsán celý Starý zákon biblický. Tady je úsměvné, že se dohadovali o tom, jak velký byl „faraonův loket“, délková míra té doby a místa.
Tito učenci netušili a nepochopili, že číslo je veličina bezrozměrná, a tudíž že je lhostejno, jak velká je zvolená délková jednotka. Vždy jde o vztah (poměr) dvou veličin téže kvality, nikoli hodnotu absolutní. Jedinečnost velké pyramidy spočívá v tom, že „Topologicky“ představuje prvorozeného syna geometrického Adama a Evy, stvořeného osmý den (H) tvoření. Jeho podobizna (tvar) je zapsána pěti polygony (Stěnami), pěti Vrcholy a osmi Hranami.
S+V= H+2; 5+5 = 8+2. Pan Smyth si získal své následovníky a lidi dychtící po senzacích tím, že snad změřil obvod Velké pyramidy (4× základna) a vydělil dvojnásobkem její výšky. Světe div se. Vyšlo mu číslo o něco větší než 3. Netrápil se tím, že základna není ideální kruh, nýbrž čtverec, a výška že není k ostrému „čtyřmocnému“ vrcholu, nýbrž k „tupému“, tedy že se musí dopočítat, resp. odhadnout.
Pokud chci nalézt „záhadu“, pak výsledek je pánem přání. Přibližné číslo pí (π ) už staří Egypťané znali, Řekové použili k jeho vyjádření oblíbenou sedmičku. Potom Ludolfovo číslo π = 22 / 7, druhou nejdůležitější matematickou konstantou (kterou tam prý také našli) je Eulerovo číslo e = 19 / 7. Domnívám se, že staří Egypťané vzdali hold „Geometrii“ a jejím dětem (Polyedrům) tou nejlepší formou.
Před třemi tisíci lety prý židovský král Šalamoun vystavěl První chrám v Jeruzalémě, skvostný a obrovský, v tomto případě do podoby krychle. Asi jej jako mnohé ostatní té doby fascinoval zase tento objekt. Šest stěn, osm vrcholů a dvanáct hran. 6+8 = 12+2. Šestnáct set let po něm něco podobného inspirovalo muslimy ze Saudské Arábie, Mohameda z Mekky, kde stojí Kába. Projekt Cheopsovy pyramidy použilo mnoho dnešních projektantů, třeba i ti Pařížští v Louvru, kteří zde ze skla a železa postavili vstupní bránu do velkolepého muzejního areálu. Její tvar se prostě neokouká, neboť je dokonalý.
Josef Ježek
