Článek
Umělá inteligence mezi námi
Kde se vzala, tu se vzala, už je mezi námi. Děsí a straší nás. Je asi trochu „plastická“ jako všechno, co je umělé. Dnes známe možné důsledky mikro-plastů v našich tělech. Skoro bych si přál, aby šlo spíše o mikro-inteligenci. Jak zpívá Jiří Suchý, „Ta trocha poezie nebo inteligence, nikoho nezabije!“. Podle televize je očekávaný přínos asi trochu nadnesený. Zkratka AI by mohla konkurovat biblickému Alfa a Omega, jsem První i Poslední (PP). Před pár lety jsme se ocitli uprostřed „nano technologií“. Tloušťku zlatého povlaku na předmětu jeden nanometr jsme docílili ponořením do zlatící lázně, a po slovech „jedna, dva“, byl povlak hotov. Vůbec se nesnažím zlehčovat přínos nových technologií, zejména v oblasti počítání, zobrazování, archivování. Naopak, jen to slovo inteligence trochu provokuje. Robot poráží šachové velmistry proto, že má uložena v paměti stovky variant řešení, na což lidský mozek nemá kapacity se srovnatelnou rychlostí zpracování. Jestli je inteligentnější než šachista, to musí posoudit komise.
Pokud bychom propadli „zbožšťování“ této technologie, pak spíše veškerý svůj čas promrháme přemýšlením a zkoumáním, jestli to, co vidíme nebo slyšíme je trik, podvod, faleš. Může totiž jít o promyšlenou manipulaci těch, kteří mají k dispozici tyto technické a finanční prostředky. První výsledky se už dostavují ve volbách kdekoliv ve světě. Mudrci říkají, že je v dnešní době nejdůležitější „zdravý rozum“. Ale kdo ho prodávají, to neřeknou. S poznáním okolního světa se život lidí vůbec nezjednodušuje, naopak. Jaroslava Hašek ústy Josefa Švejka prohlásil: „Život lidskej, poslušně hlásím, pane obrlajtnant, je tak složitej, že samotnej život člověka je proti tomu hadr“. Ve dvanácti světových jazycích si tuto moudrost můžete přečíst na kamenné plastice „Hlava XXII“ pod Lipnicí nad Sázavou, kde Hašek trávil poslední dny svého života.
Snění Leonarda da Vinci, později Julese Werna, o budoucích technologiích byly dnešní realitou dávno překonány. Je proto trochu paradoxní, že si neumíme představit, kterým směrem se objevování posouvá. Minulost i budoucnost Vesmíru už máme zmapovanou natolik, že za pár miliard roků bychom měli balit před cestou na jinou obyvatelnou planetu. Zatím se nemůžeme rozhodnout, která by byla nejvhodnější. Prázdnota není prázdná, je v ní obrovské množství neviditelné energie (černé), prý až 75 % z celkové vesmírné energie. Viditelného hmotného projevu pouze 6 %. Nadějí pro život jsou proto paralelní světy, ve které doufáme. Ale, co bude za pár miliard roků, než vyhoří Slunce? Vždyť děláme všechno pro to, abychom se toho nedočkali.
Přirozená lidská inteligence (PI) vždy předčí tu umělou (AI), protože má cosi, jako je Intuice, cítění (cit) a vnímání souvztažnosti (objevování vztahů). Zatím to tak vždy bylo. Newton přišel s tím, že ke vzájemnému silovému působení objektů není nezbytný kontakt. Nepředpokládal však, že by mohlo být zprostředkováno nějakými částicemi, které dnes nazýváme „gravitony“. Albert Einstein přišel s tím, že energie se může měnit na „hmotnost“ a naopak hmotnost na energii, takže to jsou vlastně dvě podoby téhož. Hmotnost kolem sebe „časoprostor“ deformuje (zakřivuje), čímž hovoříme o gravitačním (přitažlivém) působením.
Newtonův „všeobecný gravitační zákon“ inspiroval vědce z jiných oblastí bádání a mohl se zobecnit pro jiné zdroje silového působení, jako jsou elektrické náboje (Elektro Statika), el. proudy a permanentní magnety (Magneto Statika), a třeba se objeví ještě jiné, zatím neznámé klidové („Statické“) pole (Coulombovo). Například v sociologii, v psychologii nebo ekonomii. Součin (síla, interakce, agrese) dvou entit shodné kvality se zmenšuje (zvětšuje) s kvadrátem jejich odlehlosti. Jde jen o nalezení konstant prostředí (spolku), v němž se jev nachází.
Podobenství s fyzikálními zákony můžeme nacházet ve všech oblastech a odvětvích lidské působnosti. Potenciál tvořivosti a účinnosti v hledání cest roste s inteligencí účastníků. V ekonomických vědách je už praxí odzkoušeno, že extenzivní přístup se po určitém čase zastaví, dojde ke stagnaci a následně ke kolapsu. Příklad. Potřebujete vykopat větší vodní kanál, a tak musíte zvážit, za jakých politicko–ekonomických podmínek. V zaostalé zemi nakoupíte tisíc lopat, pět set krompáčů a dvě stě koleček. Minimálně tisíc dělníků má mizerně placenou práci, ale na určité úrovni uživí rodinu. Koupíte-li bagr a jeden nákladní automobil, dva dělníci se mají dobře, mají dobrou mzdu a práci, a ti ostatní čekají, kdo jim daruje něco k jídlu, nebo zařídí krvavou „revoluci“.
Těžké je rozhodování, na kterou cestu nastoupit. Dáte-li šanci některým více inteligentním z davu kopáčů, jak je přinutíte, aby po studiích zůstali a šli příkladem, nebo přesvědčovali soukmenovce, aby se po práci vzdělávali a mohli obsluhovat složité a drahé stroje. Nůžky vzdělanosti se stále rozevírají. Nevíme si s tímto jevem rady už pár století. Masy „proletariátu“ prořídly, ale přibývá obrovská masa úředníků, které umělá inteligence nemilosrdně kosí. Poučka o tom, že produktivita práce zlevňuje výrobu, není tak úplně spolehlivá. Sehnat lidi na pás do automobilek a jiných hromadných výrob není snadné, protože už ani výše mzdy nerozhoduje. A tak lodě naplněné kontejnery výrobky z Asie křižují oceány, a Evropané se diví, jak je možné něco konkrétního vyrobit, když u nás jen cena materiálu je vyšší než nákupní cena výrobku. Kde je ukryta režie, doprava, zisk? Někde pod zemskými deskami se musí hromadit „sopečná energie“.
Zkusme se zeptat umělé inteligence, jak by situaci řešila. V odpovědi musí být zahrnuty lidské emoce, jako je strach, vztek, nechuť, starost, nenávist, … , protože lidi se, co historici pamatují, nemění. S Karlem Marxem to už raději nezkoušejme, tudy řešení ani cesta nevede. Mám nápad. Založme celosvětové „Silikon waley“, a vzniklá výsledná inteligence bude součinem jednotlivých inteligencí, tak jak to dělají v USA. Koexistence, kooperace, edukace, výchova. Ještě nedávno to vypadalo, že po zkušenostech ze dvou světových válek minulého století najdeme určitý kompromis, jak dále žít. Inteligence světovládců je stále zneužívána k dosažení dějinných záznamů, a voliči jsou nepoučitelní. Potřebují se k někomu vztahovat, adorovat jej, žasnout nad jeho genialitou. Nechybí jim totiž umělá, ale „sociální inteligence“.
Josef Ježek
