Hlavní obsah
Víra a náboženství

Kniha knih

Číslo hraje podstatnou roli v bibli, ostatně jako v našich životech.

Článek

KNIHA KNIH

Pro mnohé byla jedinou knihou, se kterou se setkali, do které zapisovali narozené a zemřelé z rodiny. Je nejvydávanější knihou na světě. Obecně se jí říká Bible (kniha), pro věřící křesťany Písmo svaté, kdy svaté znamená Svítící a Osvěcující. Ti, co ji studují, aby se stali Kazateli, Knězi, Bohoslovci, Jáhny, Mnichy či Jeptiškami, ale především Filosofy a Vzdělanci, k ní přistupují vícero způsoby. Učitel matematiky a fyziky, RNDr Jiří Mrázek říkával, že je dobré jí číst doslovně a zprávy v ní obsažené není nutné zpochybňovat a hledat nějaké alternativní vysvětlení. Přece jde o víru, přičemž se vůbec neprotiví vědě. V obou případech jde o dvě podoby víry. Jako ctitel Jirky Mrázka mu dávám za pravdu. Přidávám jen, že ji pokládám za nejlepší „Matematickou knihu“.

Především Starý zákon biblický absorboval mystiku předchozích civilizací. Židé vyznávající Pentateuch (Pět knih Mojžíšových) jej zapracovali do Tóry, stejně i prorok Mohamed a zapisovatelé do Koránu, svaté knihy Muslimů. Korán jej prakticky beze změny přijal, neboť dějiny Arabů a Hebrejů mají společný počátek u Abrahama (Ibrahima), jeho dvou synů od dvou matek, Izmaela a Izáka. Také použitá písmena na počátku jmen mají svůj důležitý obsah a náboj. Písmeno A nazvali Řekové „Alfou“ (jednotkou, Prvním), písmeno I nazvali „Iotou“, prvním vyšší Kvality (10). V kostelech vídáte obřadní svíci, na které je nahoře odlito písmeno A(Alfa) a pod ním písmeno O (Omega). Symbolika vychází z Kristova výroku, „Jsem alfou i omegou, prvním i posledním“.

Grafika, čísla a obrazce měly v mystice vždy důležitou roli. Alfanumerická řecká abeceda je přímo stvořená k těmto rituálům. Písmeno Alfa coby obraz prvního pravidelného polygonu, trojúhelníku, a písmeno Omega posledního pravidelného polygonu, kruhu.

Počet tři byl vždy posvátný, a Pythagorejci doporučovali při svých obřadech třikrát obejít oltář, třikrát se uklonit, třikrát pokropit, třikrát říci svaté slovo, třikrát zakývat vonným kouřem. Trojka, respektive Trojice, má v Bibli naprosto zásadní postavení. Trojice boží, (symbol trojúhelníku na oltářích), Svatá rodina (Otec, Matka, Syn), Tři osoby navštíví Abrahama a Sáře předpoví, že bude mít syna.

Starověk byl také okouzlen číslem čtyři, Delta (∆), čtyřstěn. Posvátný obrazec „Tetraktys“ (čtyři úrovně) je uspořádání deseti bodů do trojúhelníkové sítě, jež při jejich očíslování od vrcholu má vždy v těžišťovém bodě hodnotu pět (5). Při číselné rovnováze všech tří nejdelších stran (v součtu 18) hodnotu sedm (7).

Rovinnou čtverost“ zastupoval posvátný obrazec se čtyřmi hraničními úsečkami téže délky, čtyřmi zlomovými body a vzájemně kolmými shodně dlouhými úhlopříčkami. Tedy absolutní dokonalost. Když duchovní otcové psali Nový zákon biblický, vložili do něj vyprávění čtyř Kristových učedníků, apoštolů, shodné důležitosti jejich zpráv, evangelií. Marek, Matouš, Lukáš a Jan. Kdyby první písmena jejich jmen četli latiníci v době, kdy oni žili, pak by mohly představovat Římské číslice, a jednalo by se o letopočet 2051, MMLI. Že by proroctví nějaké zásadní změny?

Lidem neznalým historie křesťanské církve a dvou tisíciletí jejího života, možná uvízla v paměti nenávist šířená komunisty k této víře. Mnoho velkých vědců se k ní v minulosti hlásilo a dodnes hlásí (Koperník, Kepler, Newtona další). Mnoho světových myslitelů se stalo hlavou církve, papežem. Například 139.papež, Silvestr II. s pontifikátem od 2. 4. 999 až 12. 5. 1003 uměl z paměti násobit menší čísla mezi sebou, což byla v té době unikátní schopnost. Po jeho smrti někteří současníci šířili pomluvy, že musel být spolčen s Ďáblem.

Setkání trojice se čtveřicí dalo číslo dvanáct. Leonardo da Vinci vytvořil úžasnou kompozici čtyř trojic apoštolů na věhlasném obraze „Poslední večeře“ v Dominikánské klášteře u kostela Santa Maria delle Grazie. Jákob (Izrael) měl dvanáct synů. Ale číslo, jenž pohltilo Bibli je čtyřicítka. Ta je určena pro časové intervaly, trvání něčeho. Aby se člověk stal použitelný do funkce senátora nebo prezidenta, musí počkat prvních čtyřicet let. Aby se narodil, tak v prenatálním stavu v bříšku maminky musí být čtyřicet týdnů. Když je potřeba potrestat zvlčilý lidský rod, pak musí čtyřicet dnů a nocí pršet. Má-li Mojžíš vyvést svůj národ z otroctví, musí se čtyřicet let toulat pouští, než dosáhne země zaslíbené. Před každým velkým křesťanským svátkem je třeba se čtyřicet dnů postit, protože Kristus se čtyřicet dnů očišťoval v poušti a bránil se satanovi.

Velké řecké písmeno mí (μ) má tvar jako latinské M, a proto může kolidovat obsahově se jménem zapisovatele prvních pěti knih Starého zákona, s Mojžíšem. Číselný obsah písmene M je čtyřicet. Tvarově připomíná dvě hory, ale také dvě kamenné desky, na nichž Mojžíš přinesl svému lidu mravní kodex, Desatero přikázání. On ani bratr Aron do země zaslíbené nedošli. Jejich slib daný lidu splnil až Jozue (Josef). Jenom taková zajímavost. Židé spočítali, kolik generací muselo uplynout, aby se narodil spasitel z rodu Abrahámova (1). Otčímem byl Josef (syn Jakubův) ze čtyřicáté generace a matkou dcera Anny (Chany) Marie.

Josef Ježek

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz

Doporučované

Načítám