Článek
Představte si, jak se zatváří tesař, který dostane poptávku, zda by udělal loď pro spoustu zvěře a krmiva pro ni, a také zásoby potravin a pitné vody pro všechnu zvěř i osmičlennou posádku na dobu kolem jednoho roku. První reakce bude, že se ti nahoře určitě zbláznili, protože se píše rok kolem tří tisíc let před Kristem. Tenhle příběh se však určitě stal a není důvod jej nějak zpochybňovat. Jednak je zapsán ve Starém Zákoně biblickém, a dále i ve více zprávách z dávné historie (příběh o Gilgamešovi apod.), kde se mluví o potopě světa.
Lodní tesař zakázku nakonec přijme, neboť se prý jedná o jeho život i život jeho ženy i tří synů (Šéma, Cháma a Jefeta) s manželkami. Dozvídá se od Pána, že kdyby nepřijal, tak skončí jako ti všichni ostatní z okolí, kteří se chechtají, že se prý zbláznil, a kteří se později utopí. Lodní doky asi nebyly, a navíc žil daleko od vody v řece nebo moři. Stavět loď obrovských rozměrů na souši má zase tu výhodu, že dřevo je v blízkém lese, může jej s kluky impregnovat pryskyřicí ze stromů, pomoci může i oheň. I tak je to úkol téměř nadlidský.
Nevíme, s jak propracovanou dokumentací Noe začínal, ale mnozí historici té doby i dob pozdějších jsou skoupí na slovo. Legrační jsou i kresby o této události, která v umělcích, malířích, probouzela silné emoce. Vždyť se tato zkouška odehrála téměř před koncem světa lidí, nikoliv Země jako takové. Lidé totiž silně zvlčili a nevěřili v dobro, lásku, zákony, a tak se Stvořitel rozhodl tuto havěť vyhubit. Jak říká trampská píseň, „Člověk se mu (prvně) moc nepoved“. Dnes jsme v podobné situaci, nevěříme ve změnu klimatu, a zaneřádíme Zemi plasty, jejichž nejjemnější frakce už máme ve všech částech fyzických těl.
Abychom nebyli nespravedliví vůči Pánu, tak se Noe přiznal, že dostal ty nejdůležitější hodnoty pro projekci stavby, a to jsou proporce téhle „Maxilodi“. Zopakujme si je. Délka 300 jednotek, šířka 50 jednotek a výška 30 jednotek. Za jednotku si můžete dosadit cokoliv. Třeba loket, což je cca 50 cm, a potom délka lodi bude 150 metrů, šířka 25 metrů a výška 15 metrů, tři obytná patra k tomu (tak vysoká kvůli žirafám). Je zajímavé, že pokud se v Bibli objeví nějaké číslo, pak je dobré jej brát zcela vážně. Délka ku šířce Noeho lodi byla v poměru 6:1, délka ku výšce. 10:1, šířka ku výšce 5:3. Nejsem odborník na stavbu lodí, ale tyhle poměry: L : Š: V = 30 : 5 : 3 mi připadají rozumné.
Tady si dovolím jednu malou odbočku. Výtvarníci, kteří zdobili, nebo dodnes zdobí svými obrázky svaté knihy (například Bibli), namítají, že tato čísla nemají žádnou relevanci, logiku. Stavěné plavidlo prý přece nebylo připravené na plavení nějakým směrem, ale jen jako plovoucí ostrov, „vodní ošatka“, čekající na to, jak ta pohroma skončí, kde přistane. Cíl nebyl určen, nechávalo se to jen na náhodě? Podle zmíněných proporcí plavidla by však asi chtělo plout po mořském nebo říčním proudu, třeba s pohonem větrem, ale k tomu by potřebovalo kýl, kormidlo, plachty.
Jako zajímavost zde uvádím zatím největší a nejdražší americkou letadlovou loď, USS Gerald R. Ford, spuštěnou na vodu 17. 11. 2013, s posádkou cca 4 600vojáků, výtlakem 101 600 tun, ponorem 12 metrů. Vím, že srovnání s Archou dost kulhá, ale i toto plavidlo má zajímavé proporce. Přes 330 metrů délku a průměrnou šířku necelých 60 metrů.
Vraťme se ke smysluplnému tvaru záchranné lodě. Je zde rozpor v Bibli? Já doufám, že nikoliv. Jak z toho tedy ven? Má-li čtyřicet dní a nocí pršet, pak bude dobré kvůli množství srážek, aby mělo plavidlo střechu s odtokem vody (okap). Dále pak stabilitu při bouřích a vlnách, která je dána polohou celkového těžiště. Největší hmotnosti nákladu (zejména zásobu pitné vody) je třeba uložit tak, aby jejich těžištěbylo pod čarou ponoru (vodoryskou). Materiál skeletu nerozhoduje o konstrukci, ale spíše o životnosti plavidla, a v těch dobách zřejmě mluvme o vysmoleném dřevě. Důležitým parametrem je tedy nikoliv hmotnost lodi, ale její výtlak a poloha celkového těžiště.
Dnes se píše rok 5 787 od Stvoření světa, ke kterému došlo 12. září roku jedna. Noe pocházel z osmé generace Šéty, jediné dcery Adama a Evy, jejímiž přímými potomky byli takoví jedinci a velikáni jako Enoch, Metuzalém, Lámech, a tudíž podle nich lze předpokládat i jeho dlouhověkost. Po 150 dnech co přestalo pršet a voda začala opadávat, vyslal ptačí průzkumníky (krkavce, holubici). Musel to však být velký stres, když po tak dlouhé době konečně archa dosedla na hoře Ararat v Turecku, a Noe zasadil snítku vinné révy, co přinesla holubice. Plody révy nechal zkvasit a stále ochutnával, až z něj byl alkoholik (strop Sixtinské kaple).
Jiný podobný příběh ve Starém zákoně je o proroku Jonášovi. Když nesplnil svoje poslání varovat obyvatele Ninive před hřešením, spolkla jej „Velká ryba“ a za tři dny vyplivla tam, kam měl dojít dobrovolně. Jak výstižněji popsat použití ponorky k přemísťování po hladině nebo pod hladinou. V obou případech nakonec Bůh lidem odpouští, a u Noeho to dává najevo barevným znamením, duhou, spojující nebe se zemí. Řekněte, není to velmi poetický závěr.
Josef Ježek
