Článek
Konstruktér je individuum, které odhaluje taje a podstaty zařízení, pomáhající uživatelům plnit jejich přání a sny. Z jeho duševní práce mají vznikat stroje, přístroje a ústrojí. Ten, co takto vzniklé celky a jednotky spojuje v konečný celek se nazývá projektant. Ten dělá funkční soustavy jako jsou kuchyně, cukrovary, pivovary, železárny, lakovny apod.
Jeden z nejpopulárnějších konstruktérů věků byl zajisté Leonardo da Vinci. Desítky až stovky nápadů vypadly z jeho hlavy, někdy až o staletí dříve, než mohly být vyrobeny a především pochopeny. Každý, kdo by měl odvahu někdy něco zkonstruovat, nechat vyrábět a prodávat, pak by měl být varován. Existují vývojové axiómy (to, co není nutné dokládat), které nelze obejít a spolehlivě fungují. Představují pět fází: 1. Primární nadšení. 2. Sekundární vystřízlivění. 3. Nedaří-li se, nalezení viníků. 4. Potrestání nevinných 5. Odměnění neúčastných. Platilo to v socialismu, platí i v kapitalismu.
Věhlasný starověký filosof Aristoteles se trápil myšlenkou, jak to, že vše ve vesmíru spolehlivě funguje, do sebe zapadá, a našel prvního konstruktéra, který to tak dobře vymyslel a ten velký stroj spustil. Nazval jej „Prvním hybatelem“. Tak dobře sestrojený mechanismus stačilo rozhýbat, nebylo nutné opravovat a seřizovat, dodnes funguje. Původně se však svět nacházel v singularitě, což je v matematice obecný název bodu, ve kterém daný matematický objekt není definován, nebo kde se objekt nechová v jistém smyslu rozumně.
Singularitou je možné ve fyzikálním světě nazvat stav před Velkým třeskem. Jak jej však zobrazit, aby čtenář tušil, jak ten Svět započal a jak se rozvíjel. Velký třesk není žádným výbuchem, ale „bobtnání časoprostoru“. Každý počáteční bod zvětšuje svůj objem jako mýdlová bublina, a vzdaluje se od lokality předchozího stavu, což vnímáme jako přírůstek času. V rovině lze situaci zobrazit přibližně jako dvě různoběžky, jejichž průsečík symbolizuje singularitu a rostoucí čas jako mezi ně vepsané kružnice, které se vzdalováním od singularity zvětšují. V trojrozměrném prostoru pak jako kuželovou výseč s vrcholem v singularitě, uvnitř s vepsanými a rozměrově rostoucími kulovými plochami.
Kužel je prostorový objekt, na němž je možné přehledně demonstrovat pohyb vesmírných těles, jenž má zpravidla přibližný tvar elipsy, kružnice spíše ne, a paraboly hypoteticky. Co se však mohlo přihodit při velkém třesku je velkým tajemstvím, ale nebraňme se trochu spekulovat. Ze singularity (bodové) se růst časoprostoru mohl vydat dvěma protichůdnými a protilehlými směry. Vznikl tak dvojkužel, a reálno mohlo být rozděleno na dva oddělené časoprostory. Časová rovina pak by tento model rozdělila symetricky na dvě pohybové větve, na dvě zrcadlové větve hyperbolické, které by si nepřekážely. Co před singularitou bylo vpravo, to za ní bude vlevo, prostě vše jako před zrcadlem.
Přechod z jednoho časoprostoru do protilehlého by však nemusel být pouze bodovým hrdlem, ale i určitým nepatrným „průřezem“, přičemž procházející přímky by utvořily rozvinutelnou přímkovou plochu jednoosého rotačního hyperboloidu. (viz. přesýpací hodiny)
Největším konstruktérem starověku byl Archimédes. Na co sáhl, to vyřešil. Když mu král dal úkol, aby zjistil, jestli jej zlatník neokrádá a zlato nepajcuje stříbrem, našel řešení ve vaně. Nahý vyrazil do ulic oznámit králi to jednoduché řešení a křičel „Heuréka“, „Už to mám“. Při obraně města používal mechanismy, které převracely nepřátelské lodě, dokonce prý je svými velkými dutými zrcadly na dálku zapaloval. Útočí vojsko mělo za úkol toho konstruktéra zatknout a živého přivést k veliteli nepřátelské armády. Když však jeden z útočníků vstoupil do jeho obydlí, kde na podlaze v písku měl rozpracovanou myšlenku, Archimedes ho okřikl slovy „Neruš mých kruhů“, tupý voják jej zabil. I tak mohou někdy končit konstruktéři.
Tolik práce v matematice a fyzice do té doby udělalo jen velmi málo lidí. Když si připravoval závěť na svůj náhrobek, kdyby náhodou předčasně zemřel, přál si, aby na něm byl vytesán obrázek čtverce s vepsanou kružnicí a oběma úhlopříčkami. Tento objev si velmi zamiloval, a proto jej chtěl na svém hrobě. Po několika staletích, když se jeho hrob ztratil, byl nalezen právě podle této signy. Obrys čtverce signalizuje boční pohled na válec stejného průměru jako výšky, kružnice obrys koule do válce vepsané a úhlopříčky obrys dvoj kužele vepsaného do válce. Pohled shora na všechny tyto tři objekty představuje kruh. Zdánlivá hra s obrysy nese hluboký podtext, který jej zřejmě ve svém objevování nejvíce potěšil. On jako první vypočetl objem koule. Objemy těchto tří rotačních objektů jsou právě v poměru prvních přirozených čísel.
1 x Objem Válce = 2 x Objem Koule = 3 x Objem Dvojkužele
Josef Ježek
