Článek
JSOU UŽ MEZI NÁMI
Za názvem článku může být otazník, ale nemusí, pokud jde o konstatování. Autoři sci-fi literatury se ve svých knihách zabývají návštěvami mimozemšťanů na Zemi a stopami, které zde zanechaly. Jsou to většinou umělecké fabulace a vědecké spekulace, které se jen těžko dokazují, hodně diskutují a mnoho (kromě literárního nebo filmového zážitku) člověku nepřinášejí. Já bych se chtěl v tomto příspěvku věnovat jedné stopě, která je zcela určitě pro čtenáře i jinak přínosná a obohacující. Může si ji totiž každý přezkoumat v tichu svého pokoje, aniž by se trmácel vysokými horami, žhnoucími pouštěmi nebo se nořil do mořských hlubin.
Se znalostmi, zkušenostmi a praktikami pozemšťanů při dobývání kosmu už přemýšlíme, jak dát o sobě vědět případným civilizacím velmi vzdáleným od naší Sluneční soustavy. Před sto dvaceti lety jsme začali vysílat do kosmu radiové vlny, aby případní hosté věděli, na jakých frekvencích a jakým způsobem mezi sebou komunikujeme. Před osmdesáti lety jsme začali do kosmu vysílat svoje podobizny a obrazy života na Zemi, takže případní návštěvníci z kosmu o nás vědí víc, než je zdrávo. Pokud tu už nejsou (občas si nejsem jistý, sleduji-li například našeho politika pana Jiřího Paroubka), pak zcela určitě by před konečným sestupem z orbitu Země byli vybaveni vším, co dodnes lidstvo technicky zvládlo.
Před padesáti lety jsme vyslali do kosmu družici, jež už opustila naší sluneční soustavu a pluje si volně vesmírem neznámo kam. Na ní je v platině uložena zpráva o tom, co všechno víme, kde se asi nacházíme, jak jsme velcí (v poměru ke družici), že se množíme pohlavně, a že známe velikost vodíkového jádra. Bylo to tehdy drama, vymyslet poselství tak vtipně, aby jej inteligentní civilizace v případě zachycení družice uměla rozluštit. Neumím a ani nechci posoudit, zda jí je bytost „průměrně inteligentní“ schopna přečíst, neboť to je hlavolam či šifra stvořená pozemskou inteligencí. Napsat ke kuličce písmeno H nemělo smysl, třeba mají jinou abecedu nebo vodíku neříkají Hydrogenium.
Ne, vůbec si nedělám legraciz tohoto pokusu o kontakt, jenom si myslím, že pokud někdo doletí až k naší Hvězdě, pak jeho komunikace bude non verbální, možná non vizuální, spíše chápající, matematická. A tady bych se snažil hledat stopy po případných návštěvnících z kosmu. Přistane-li nějaká civilizace na oběžné dráze Země ve výšce několika set kilometrů, pak si určitě bude povrch planety důkladně prohlížet, než přistane docela. Co však může z orbitu vidět? Vody, hory, lesy, savany, pouště a jiné přírodní objekty. Z té výšky může termovizí „vidět“ i jakési živočichy běhající po dvou nebo čtyřech končetinách, jak ale pozná, jeli mezi nimi „myslící“ tvor? Mnohé útvary skalní, brlohy nebo termitiště mohou připomínat kreativitu těchto živých objektů, ale mohou to být i stavby na úrovni zvířecí, pudové.
Největší lidská stavba pozorovatelnápouhým okem z výšky těchto družic je „Velká čínská zeď“. Její význam a smysl známe. Je charakteru obranného a ochranného. Pěkná stavba, ale nepotřebná už v době své výstavby. O dost staletí starší jsou však pyramidy v Gíze, také poměrně slušně viditelné z orbitu. Jejich smysl mi však poněkud uniká. Nezlobte se na mne, paní a páni egyptologové a archeologové, tolik námahy a prostředků vynaložit na hrobku samozvaného poloboha, se mi zdá být opravdu nesmyslné. Neříkám, že by mimochodem nemohl být v pyramidě také někdo pohřben. Naopak! Třeba ten vyvolený z lidí (faraón) na to měl minimálně morální právo. Ale „tvarový obsah“ těchto staveb je mnohem dramatičtější, než si mnozí vůbec dokážete představit. Jednak jsou ve všech možných modifikacích ve všech dílech Země, a potom, uvidět je shorav době výstavby, je podle našich vědomostí a informací nepředstavitelné. A zde je ten fígl. S Hóra, syna Úsíra (Ósirise) a Eset(Isis), můžeme vidět tajemství, která by tyto stavby před pěti tisíci lety napověděly návštěvníkům z kosmu o našem stupni poznání.
Pyramida, pravidelný kolmý čtyřboký jehlan se čtvercovou základnou, je IDEA, mající mnoho výkladů. Praxe ukázala, že člověk k této ideji přistoupil minimálně ze dvou hledisek. První je ryze geometrické hledisko (hladké v Gíze) a druhé je aritmetické představující čítání (Mexiko). Hladká (geometrická) pyramida představuje světový názor, který předpokládá spojitost jevů. Stupňovitá (aritmetická) pyramidapředstavuje světový názor přetržitosti.
Soudcem těchto dvou variant výkladu je dávka energie, foton. Ten nemá antičástici (ani pyramida nemá anti-tvar), má konečnou energii i prostorovou omezenost. Spojitost by v sobě musela obsahovat jak nulové, tak i nekonečné hodnoty. Částice však napovídají, že svět má strukturu konečných veličin, i když neumíme říci nebo poznat jejich limity (kromě rychlosti „c“). Spojitost je zřejmě „optický klam“, kterým jsme obohatili teorie derivací a integrálů (rozpadů a kumulací). Aporie starověkých filosofů (Zenon z Eleje, Aristoteles) nás probouzí ze slepé uličky spojitostí. Na aporii si podle Sokrata nevědoucí uvědomuje své nevědění, takže je to počátek filosofického zkoumání. (viz. Zenonovi aporie pohybu). Pokud nás opravdu navštívili, pak před pěti tisíci lety.
Josef Ježek
