Článek
KOSMOLOGICKÉ EVANGELIUM
DOBRÁ ZPRÁVA
Tento týden se na internetu objevila „dobrá zpráva“, kterých je dnes poměrně málo. Ze zprávy jsme se dozvěděli, jak se bude vyvíjet náš vesmír. Diskuse se dlouhá desetiletí vedla o třech možných scénářích. Vesmír se bude zrychleně rozpínat, bude se rozpínat konstantní rychlostí, rozpínání se zastaví. Astrofyzici a kosmologové po dlouhém uvažování a měření přišli se zprávou, že se rozpínání zastaví. Co tomu všemu předcházelo?
Nejprve zprávy o tom, že tu Vesmír „původně“ nebyl, a že se před necelými čtrnácti miliardami let objevil. Bylo to prý ve velkém kvaltu. Prásklo to, a do dvou minut tu byla veškerá hmota, kterou známe a vidíme na obloze. Mělo to začít v prostoru menším, než je špendlíková hlavička.
Začátkem sedmdesátých let nám tuto historku vyprávěl v menze na kolejích doktor Jirka Grygar. Na závěr přednášky se zeptal, zda jsou nějaké dotazy. Jeden ze studentů položil otázku: „A co bylo před tím třeskem?“. Jiří mu kultivovaným způsobem odpověděl, že takto se může zeptat jenom „debil“, protože předtím přece nebylo nic. Neběžel čas a nebyl žádný prostor. Každých následujících deset let jsem se ho vždy na jeho přednášce ptal, jestli to s tím debilem ještě platí, a on odpovídal, že ano.
Jiřího si velice vážím, je to velmi vzdělaný a hluboce věřící člověk. Ze Starého zákona ví, že země (prostor) byla pustá a nad propastí (prázdnotou) se vznášel duch, a ten řekl: Budiž SVĚT-lo! A byl. Svět byl stvořen „slovem“. Na principu „mávnutí motýlích křídel“ může i slovo spustit proces tvoření. A jak to bylo jinde?
V Mílétské filosofické škole kantoři i někteří žáci měli podobnou představu o vzniku světa. Jeden považoval za počátek (pralátku) vzduch (plyn), druhý vodu (kapalinu), třetí oheň (energii). Zajímavý byl názor a náhled Anaximandra, který mluvil o počátku jako pralátce, v níž bojuje vznikání se zanikáním, pozitivní s negativním, a tuto počáteční materii nazval „Apeironem“. Čapek by jí nazval asi „Absolutnem“. Nejdále se však dopracoval Pythagoras, který tvrdil, že svět byl stvořen Číslem (Duchem), skokově z ničeho v něco (0 →1).
Vědecká verze vzniku světa se nezabývá takovou banalitou, kdo a proč to spustil, pouze konstatuje, že Vesmír má počátek. Selský rozum napovídá, že by tedy měl mít i konec. Jaký a kdy nám zůstávalo dlouho utajeno, až do dnešního dne. Máme ještě pořád téměř 20 miliard roků na to, abychom po sobě uklidili, než to krachne zpátky, do stavu jako na počátku. Do nulového prostoru a konce času. Říká se tomu „velký křach“. Podle dvou předchozích verzí vývoje vesmíru nám hrozilo naprosté umrznutí, nekonečné trápení, vymizení energie, proměna hmoty v železné koule a jiné hrůzné výjevy. Tak jsem moc rád za tu dobrou zprávu.
Jak jsme přišli na to, že se vesmír rozpíná? Hubble pozoroval vzájemný radiální pohyb galaxií, a zdálo se mu, že se od sebe vzdalují určitou konstantní rychlostí. Poslední naměřená rychlost je dnes cca 73 km/s/Mpc. Dopplerův jev jsme nasadili jako nejsilnější zbraň pro měření rychlosti pohybu a vzdálenosti objektů od lokality pozorovatele. Spektrum vzdalujícího se bílého světla se tak posouvá k delší vlnové délce. Tomuto jevu říkáme „rudý posuv“.
Světlo,coby určitá vlnová délka elektromagnetického záření, slouží k sledování mnoha dalších přírodních úkazů. Ono se tváří, že nemá hmotnou podstatu (vždyť jeho částice – fotony – mají nulovou klidovou hmotnost), ale klaní se gravitaci (viz gravitační čočky), nebo vůbec neopustí „černou díru“. Vědecká obec by exkomunikovala každého jedince, který by jen pomyslel, že by světlo mohlo stárnout, a tedy „červenat“.
Albert Einstein nám vzal „éter“, kterým k nám mohly ze Slunce přicházet dávky elektromagnetického vlnění (fotony) a nabídl zakřivený prostor pro jejich pohyb. Do svých původních gravitačních rovnic zapletl „lambda součinitele“, pak se za něj styděl, omluvil se a vyhodil ho, ale po sto letech ho vědci zase cpou zpátky.
Jiný postřeh. Z vesmíru přicházejí ze všech směrů vlny elektromagnetického záření o teplotě 2,7°K (dlouhé rádiové vlny). Na začátku se zdálo, že se jedná o rozhlasové šumy, ale po důkladné analýze se vědci shodli na tom, že to bude vlnění z doby zrodu vesmíru, tzv. „reliktní vlnění“, které vystydlo při dlouhém rozpínání prostoru. V místech, kde se ho hodně vytratilo, asi vznikaly galaxie nebo hvězdokupy, a jev jsme nazvali „fluktuací“.
Řeknu vám, je to všechno zapletené. Do toho ty „gravitony“, černé energie a hmoty, může to být všechno ještě složitější. Počkejme si pár desetiletí nebo století. Když něco nevychází, přidáme „inflační fázi“ rozpínání. Věrohodný se zdá být názor Anaximandra, že na počátku byl rovnovážný stav. Pozitivní částice materie byly ve stejném počty s negativními (antičásticemi), a pak rovnováhu něco nebo někdo narušil, vznikl chaos. Pár jedinců nenašlo protějšek, a půl procenta z nich vytvořilo tenhle náš Svět, ty opačné částice někam zmizely. Josef Ježek
