Článek
NÁHODY a NEHODY
Obsah pojmu náHODa i neHODa se dá vykládat více způsoby. Možná pochází od základu „hod“ (hodit, vrhnout, ne-hodit se). Už více tisíciletí lidé všech kultur věděli, že výsledek nějakého počínání nebo budoucí události je ovlivněn spoustou okolností, na které jejich přání nemá žádný vliv. Nenechávali to na sobě. Schopnost znát budoucnost a spoluvytvářet ji připisovali božstvům, jejich vůli a náladám. Pokud se někdo naučil komunikovat s bohy, rozumět jejich řeči, náznakům, potom míval ve společnosti výsadní postavení. Ať jde o jasnovidectví, šamanství, vizionářství.
V evropském starověku fungovaly instituce, kterým se říkalo „věštírny“, kde zpravidla „kněžky“ omámeny nějakou drogou vydávaly nesrozumitelné „zvuky“, které potom mužská část instituce (mudrci a soudci) překládala do jazyka tázajících. Někomu se může zdát, že těmto rituálům je dávno konec, ale to se velmi mílí. Před každý zásadním rozhodnutím, které člověk musí v danou dobu udělat, vzniká obtížný duševní proces, kdy mu mozek zatemní černý mrak. Ten dokáže rozpustit pouze víra v dobrý konec, správný výsledek.
V naší obci byla nedávno postavena obří kamenná plastika s výrokem velkého římského vojevůdce Julia Caesara, která zní „Kostky jsou vrženy“. Hra v kostky skutečně už tisíce let pronásleduje lidská pokolení, protože do ní vkládají důvěru, že za ně něco vyřeší, rozhodne. Je velmi jednoduchá a praktická, známe ihned výsledek. Během staletí se tato oblast hazardu rozšířila o karty, kuličky nebo mince, kdy buď vyhrajeme nebo prohrajeme, „orel či panna“.
Tonoucí jsou ochotni platit i za řeči kolem „kávové sedliny“, vráskách (čarách) na dlaních, pokud je šaman dostatečně výřečný. Takovým absurditám se jen těžko uvěří, ale eliminace strachu nebo povzbudivé slovo je k nezaplacení. Lotynky vzbuzují u lidí „naději“ že štěstí padne právě na jejich hlavu. Mnohokrát je tato myšlenka přivede k osobnímu bankrotu, rozpadu osobnosti. Ten, kdo tyto hry vymyslí a provozuje, nikdy neprohrává. Hráč hraje však sám za sebe, ale účastníků, kteří touží vyhrát, jsou tisíce. Pokud je možných pokusů velké množství, potom už nastupují přírodní (matematické) zákony, které nazýváme statistickými. Tato problematika lidského chování a uvažování je velmi široký záběr, a tak jej opusťme. Ačkoliv se věda snaží sebevíc, některé události se stávají obtížně vysvětlitelné. Rozumím tomu, že „racionalisté“ (rozumáři) budou tvrdit, že vše je vysvětlitelné, když máme dostatek vstupních informací. Ty informace však nikdy nemáme úplné. Proč, to už vysvětlila spousta matematiků (Gödel) fyziků, astronomů i kosmologů.
Divné události se stávají a odehrávají, i když to neradi připouštíme. Ještě v okamžiku, když se do děje vloudí nějaké to číslo, pak se nejedná jen o náHODu, spíše o neHODu, záHADu. Základ slova „had“ napovídá, že v tom bude dílo nějakého hada, třeba z Edenu (rajské zahrady). Například někdo číslo „třináct“ nazval nešťastným, a v tu chvíli pětihvězdičkové (drahé) hotely nemají pokoje ani patra s pořadovým číslem třináct, po dvanáctce jde hned čtrnáctka. Přitom toto číslo je šťastné, neboť je prvočíslem, tedy stvořené přímo Bohem. V bibli je 12+1 věrozvěstů (Jidáš či Ježíš), solární rok má dvanáct celých a polovinu roků lunárních. Možná pověra o nešťastné třináctce přišla právě z tohoto zdroje, kdy za menší celek používaný Babylonem či Římem (dodnes anglosaskými zeměmi) byl považován „tucet“ (12 kusů).
Na úvod: 13. 5. 1911 Jan Kašpar letěl z Pardubic na svatbu kamarádovi do Prahy-Velké Chuchle. Třináctého května 1917 tři pasáčci, dvě děvčata a jeden chlapec, z okolí portugalského městečka Fatima, uviděli v korunách stromů svítící postavu ženy, která jim řekla, že si je vybrala, aby lidem zvěstovali příchod nových časů. Potom vždy třináctého v měsíci se jim po dalších pět měsíců opět v poledne zjevovala. Někdo řekne, copak se dá věřit dětem? Ty mají svůj svět fantazie. Jenomže o tom, že se jim má zase a naposled (po šesté) zjevit třináctého října 1917, vědělo třicet tisíc věřících včetně novinářů, kterých za nimi do údolí přišlo. Ten den od rána hustě pršelo, ale zvědavci neodcházeli. Právě v poledne se náhle protrhly mraky, ukázalo se slunce a děti zase s kýmsi komunikovaly. Brzy potom se obloha zatáhla a začalo dál pršet (sluneční zázrak). Nikdo tento přírodní úkaz nechápal, ale většina uvěřila, že byli svědky zázraku.
Pár dnů na to vypukla v Rusku rudá revoluce, o které prý ta postava s dětmi hovořila. Chlapec a jedno děvče brzy po této události zemřeli na španělskou chřipku. Třetí z dětí se dočkala dospělosti, stala se jeptiškou a popsala zjevení ve více knihách. Zemřela ve věku 97 let 13. února 2005. Fatima se stala vyhledávaným křesťanským poutním místem a čas plynul. Přišel rok 1981, papežem byl první Slovan, vzdělaný Polák Jan Pavel II. rozený Vojtyla. Ten se snažil nepropagovat zázraky, protože s nimi vždycky byly jen potíže. Třináctého května toho roku si vyjel v otevřené voze na projížďku Vatikánem, aby na něj vystřelil z bezprostřední vzdálenosti jakýsi Turek, toho času občan Bulharska. Kulka se zastavila pár milimetrů od srdce. Přežil, a rok na to jel poděkovat Panně Marii za tento zázrak. Šel se zeptat atentátníka, na doživotí odsouzeného, co ho k tomu činu vedlo. Po osobním rozhovoru s ním mu odpustil. Zajímavé je to, že při první návštěvě Fatimy se o další atentát na něj pokusil španělský kněz.
Je jisté, že čísla ovlivňují stav myslilidí, kteří jsou jimi okouzleni i pohlceni. Numerologie, rodná sestra Aritmetiky, nauka o záhadách a tajemstvích čísel, funguje už minimálně tři tisíce let. Řekové i Římané posílali do války vojevůdce, jejichž jméno přeložené do řeči čísla bylo větší než číslo protivníka. Nebezpečná pověra, protože jiný vojevůdce mohl bitvu vyhrát, ale vše i tak bylo v rukách bohů. Možná vás nepřekvapí, že numerology a kartářky dodnes navštěvují vysocí politici, a to i ti čeští.
Vladimír Putin je silně ovlivněn vizemi Moskevského a Ruského patriarchy, který vládne nejen Pravoslavné církvi velké širé Rusi, ale i carům minulým a současným. K válečné prohře velké Rusi v roce 1917, krátce před bolševickou revolucí, významně přispěl první Putin, řečený rasPutIN. V posledních letech se v Česku začalo říkat, že „IN“ je ten, kdo se vyzná, je v obraze, uvnitř změn, IN-formován, a kdo umí ovládnout situaci i masy lidí. Nutno říci, že k sociálním prohrám velké Rusi pomáhali mnozí v její dávné i nedávné minulosti, jako byl podvodník a oblíbenec carevny KateřINy II. Grigorij Alexandrovič PotěmkIN, soudruzi LenIN(Vladimír Iljič Uljanov), StalIN (Josif Vissarionovič Džugašvili), Boris Nikolajevič JelcIN a další bez koncovky IN. K nejoblíbenějším politikům dodnes na Velké Rusi v anketách patří v pořadí Petr I. (veliký), dcera Kateřina II. (veliká) a na třetím místě jeden z největších vrahů historie, StalIN. Nesvědčí to o zažraném nacismu a imperialistickém cítění obyvatel této země?
Ve svědectví jeptišky Marie Lucie z Fatimy se objevuje přání, aby Rusko bylo zasvěceno Neposkvrněnému srdci matky boží. Moskevští patriarchové však tomu brání, s katolickou církví a Vatikánem se nechtějí zaplést. Beatifikační proces o Marii Lucii z Fatimy zahájil 13. února 2017 předposlední papež. Přispěje náhoda, nebo se stane zázrak, a skončí absurdní válečný konflikt? Co vy na to Vladimíre Vladimíroviči Putine?
