Článek
UMÍME DĚLIT ČAS A PROSTORY?
Dělení času bylo vždycky trochu problematické. Jen si vzpomeňme, jak těžko se Solární rok dělil počtem dnů. Nedařilo se, až Julius Caesar roku 44. p. n. l. rozhodl, jak to bude s dělením. Na jeho paměť mluvíme o Juliánském kalendáři. Každé tři roky kratší a ten čtvrtý, přestupný, o den delší. Mohlo by se zdát, že přesně bude poměr trvání roku ku počtu dnů 1: 365,25. Poměrně dost přesně, ale maličká chybička tam přece jenom je. Napravuje se to příchodem nového kalendářního století, vypuštěním jednoho přestupného roku při datu XX00. Prostě a jednoduše, dokonalý poměr dnů a roku neumíme zapsat.
Pravoslavní křesťané a mnozí další, kteří neprovedli korekci datumu, slaví Nové roky a jiné náboženské svátky o čtrnáct dnů až měsíc později než katolíci. Je to dáno tím, že nevypustili pár kalendářních dnů (od 4. 10. do 15. 10) dle buly Inter gravissimas ze dne 24. 2. 1582. To bylo za papeže Řehoře XIII, a na jeho paměť kalendář nazýváme Gregoriánkým. Představení některých nekatolických církví si asi neuměli představit, že pro některé zmíněné dny v roce neexistoval čas, a že si ho neodžili. V pro nás exotických zemích se do kalendářů vkládají novoluní. Staré civilizace však bedlivě sledovaly slunovraty, novoluní i úplňky.
Zastávám názor mnoha dnešních fyziků, že čas „neplyne“, ale „skáče“. Vysvětlení je prozaické. Před „chvílí“ něco bylo, po tomto nedefinovatelném časovém intervalu není, nebo opačně, nebylo a už je. Spojitost plynutí času se zdá býti nelogická. Asi by nebyla změna stavů jakýchkoliv fyzikálních jevů možná. Zřejmě ani počátek reality, BB, vývoj, evoluce. „Umím“ si představit propagovaný průběh matematické funkce na proměnné času, kdy je derivace (tangenta) nekonečná, změna z nuly na jednotku skoková. Foton prý startuje plnou rychlostí (300 000 km/s), tj, s nekonečným zrychlením, z nuly na „c“. Připusťme, že „čas se dá krájet“ v nějakých skokových dělících bodech, když neplyne, ale chystá se změnit hodnotu sledovaného jevu. Má-li současně dva neurčité stavy, před a po (Kvantová fyzika), potom hledejme nějaké veličiny pro podobenství, které by to ukazovalo. Počet dní kalendářního roku (geometrickou úsečku) je možné rozdělit skokově do dvou nebo tří čtvercových ploch:
3651 = 102 (chráněných dnů politikům) +112+122 = 132+142.
V poslední knize Nového biblického zákona, ve zjevení Jana Theologa, se píše o šelmě, satanovi či ďáblovi (hebrejsky www = číselně 666), kterou je možná myšlen římský císař Nero. Ten z rozmaru zapálil Řím a svedl tento čin na rodící se společenství křesťanů. Číslo představuje sedm čtverců prvních prvočísel:
6661= 22+32+52+72+112+132+172
Sedm „andělů“ se šelmou bojujících představuje sedm prvočísel v Novém Jeruzalémě, ve městě čtvercovéhopůdorysu s dvanácti branami, z každého směru po třech (4×3). Matematici Pascal s Fermatem vpašovali obraz satana do hazardní hry zvané ruleta: (2 × 18 × 37) / 2 = 666. Římané zapisovali šelmu svými šesti menšími číslicemi ze sedmi: DCLXVI = 666. Magické to číslo, hojně zneužívané satanisty a dalšími intrikány, představuje součet všech prvních čísel v posvátné Sluneční (Zemské) tabulce 6×6, ∑1-36, čili 6 × 111 = 666. V každé linii (řádku, sloupci, uhlopříčce) je součet čísel 111.
Nebližších Kristových pomocníků bylo 70. Ze čtverce o hraně 70 jednotek, zakresleného na papundeklu a rozřezaného na menší čtverce v přirozené řadě růstu, lze složit „stupňovitou pyramidu“. Třeba Babylonskou věž, Zikkurat. Nebeský Jeruzalém ukrývá dvacet čtyři starce, kteří obklopují trůn nejvyššího.
702= 12+22+32+42+52+62+72+82+ … + 202+212+222+232+242
Cestu vzhůru k nebi tedy připravil výše uvedený počet starců – stupňů
Dělení krychle: Krychli nelze rozpůlit, ale nelze ji vůbec žádným způsobem rozdělit na dvě různě velké menší krychličky. To je jedno z největších tajemství algebry. Krychli však umíme třetit, rozdělit na tři menší, různě velké krychle:
63= 53 + 43 + 33 (216) 93 = 83+ 63 +13 (729)
Krychli umíme také rozčtvrtitjako prasátko. 203 = 113 + 123 + 133 + 143 (8000)
Umíme ji rozdělit také i na 64 menších krychliček postupné velikosti hran:
1803= 63+73+83+93+103+113+ … + 653+663+673+683+693
Dělení momentu: Moment setrvačnosti nelze nejen půlit, ale asi ani třetit. Leonhard Euler se domníval (já taky), že čtvrtá mocnina nemůže být nikdy součtem tří menších čtvrtých mocnin. Matematici R. Frye a N. Elkies však prý dokázali, že to dokážou (opravdu?).
422 4814 = 95 8004 + 217 5194 + 414 5604
Josef Ježek
