Článek
NOVĚ O ŽIVOTĚ
První moje setkání se slovíčkem BIObylo v útlém dětství, kdy po plátně běhal Charles Chaplin, a byl velmi „živý“. Až potom ve škole, když nám řekli, že v překladu BIOgraf znamená „tvářit se jako živý, živé obrázky“, pochopil jsem, že slovíčko BIOznamená život. Na základní škole jsme dokonce měli předmět nazvaný BIOlogie, čili nauku o všem živém. Pak dlouho nic, až jednou žena povídá, že v obchodě měli normální zeleninu a vedle BIOzeleninu, ale ta byla dvakrát dražší. Zkusili jsme jí, ale nijak se nelišila od té normální, a tak jsme zase jedli tu normální. Možná v BIOovoci byl nějaký život, třeba červy. Pak se také objevil termín BIOmechanika, Na internetu jsem se dozvěděl, že zjednodušeně řečeno prý „BIOmechanika je sňatek přírody s technikou“. Trochu jsem zmaten, ale věřím, že na ČVUT v Praze vědí, co dělají a říkají, vždyť jsem tam strávil krásných pět let.
Nečekal jsem, že se objeví termín „BIOmatematika. Dnes, kdo chce vypadat jako inteligent, nesmí se pořád něčemu divit. Zkusme se tedy zamyslet nad tím, co se za tím pojmem může skrývat. Jeden švédský matematik dokonce razí názor, že možná žádný reálný svět neexistuje, ale že jsme pouhou matematickou formulí. Zůstaňme nohama na Zemi, a ptejme se, kam až BIOmedicína dospěla. Před pár desetiletími byl „přečten“ lidský genom, a zjistili jsme, že v každé buňce se nachází vlákna DNA stočená do dvojité šroubovice, po rozvinutí cca 70 cm dlouhá. Na ní čteme písmenka latinské abecedy A, C, G, T.
Po důkladné analýze celých číseljsme zjistili, že čísla tvoří čtyři základní kvality, které se pravidelně střídají na číselné (časové) ose růstu mohutnosti. Označme tyto kvality symboly: T=1; 5; 9; … ; H=2; 6; 10; … ; L=3; 7; 11; … ; M = 4; 8; 12; …; Symboly T a L jsou pro lichá čísla, symboly H a M prosudá čísla. Slabým kvalitám (L a H) přidělme hodnotu (-1) a silným (T a M) hodnotu (+1). Jestliže číselná osa (z) je průsečnicí roviny lichosti (x) a roviny sudosti (y), pak bod vyjadřující libovolné celé číslo leží na „šroubovici“ podobné vláknu DNA. Určitá analogie světa čísel s genetikou je asi možná.
Podívejme se na dědičnostod prvních lidí. Když byli Adam s Evou v sobotu (šestý den) stvořeni, měli každý svůj vlastní genom. Po vyhnání z Ráje se začali pohlavně množit, čímž genom Adama (značme gA) se začal mísit v jejich dětech s genomem Evy (značme gE). Na první generaci potomků to je matematicky vztah: (gA + gE)2 = gA2 + 2. gA . gE + gE2. Slovně vyjádřeno: čtvrtina potomstva má především geny otce, čtvrtina matky a polovina obou rodičů.
Vnoučata Adama a Evy zdědí koktejl genů v níže uvedených proporcích.
(gA + gE)3 = gA3+ 3.gA2. gE +3. gA . gE2+ gE3
Přeloženo do srozumitelného jazyka. Dvanáct a půl procenta potomků je celý děda, stejné procento celá babička. Třicet sedm a půl procenta více podobných na dědu, stejné procento potomků více podobných na babičku. Tento rozvoj potomstva (od rodičovského páru-binomu) je neoddiskutovatelný. Přibližný procentuální rozpad by se mohl objevit až u vzorku zhruba sta a více jedinců. Do kvalit potomků vstupuje velké množství dalších parametrů, zejména jejich noví partneři, kvalita prostředí, takže se jedná minimálně o „ternární rozvoj“. Další skutečností je fakt, že v dalších generacích se do potomka musí promítat geny vícero předků, ne pouze od první dvojice, protože jinak by docházelo k incestům a degeneraci. Nutná je selekce sexuálních partnerů.
Příroda zařídila nerovnováhuv rození pohlaví, proto slabšího mužského se rodí o procento více (50,5 % : 49,5 %). V každé lidské buňce (ženy i muže) je dvakrát 23 chromozomů. Třiadvacátá mužská pohlavní buňka obsahuje dvojici chromozomů XY, ženská buňka XX. O tom, jakého pohlaví bude nový jedinec, rozhodují mužské gamety X a Y, které vznikly rozpadem genotypu XY. Ženský genotyp má podobu XX, po jeho rozpadu dostáváme zdánlivě shodné gamety X. Jsou-li skutečně totožné, to si netroufnu tvrdit. Má-li dojít k množení organismu (v tomto případě člověka), musí se pohlavní buňky na tento proces připravit. Nejprve opačným směrem, a to tak, že se nejprve zdvojí, aby se posléze dvakrát za sebou redukčně rozdělili (tzv. miózou), čímž vzniknou pohlavní buňky haploidní (s polovičním počtem chromozomů). které nazýváme gametami. Tyto jsou připravené ke spárování. Dojde-li ke spojení gamet, vznikne zárodek nového jedince, tzv. zygota.
Zde by do procesu množení mohlavstoupit matematika v podobě celých čísel. Půlitelnost je vlastnost ženských čísel, nepůlitelnost mužských. Ženská čísla mohou budit dojem, že obě poloviny jsou naprosto identické (X). V matematice máme však dva typy polovin sudosti. Z jedné sudosti buď vzniknou dvě lichosti, z jiné dvě sudosti. Jedna lichost je reprodukčně vhodnější, druhá (slabá) méně. Chlapec dostává gametu (X) od své matky, tudíž nevíme dopředu, jak bojovnou. Od otce gametu (Y), nevíme, zda dominantní nebo submisivní. Řeknu vám, je to těžká šachová partie, v níž se hraje o pohlaví dítěte. BIOmatematikamůže být docela napínavý příběh hledání souvislostí mezi BIOgenomems A; C; G; T a MATgenomem s písmeny T; H; L; M na číselné šroubovici. Josef Ježek
