Článek
Pověra je železná koule dnešních lidí, kterou ve středověku dostávali odsouzenci z těžkých zločinů k nohám, aby se jim ztížil útěk na svobodu. Dnes se vězni tohoto nešvaru stáváme dobrovolně. Nikdo nás nenutí chodit životem se železnou koulí u nohou, ale pomáháme zločincům, jenž pověry vymýšlí, šíří, zneužívají. Těžko se jim bráníme, protože kdesi v zákoutích mozkové kůry máme otazníky a vykřičníky, co když je na tom něco málo pravdy.
Pranostika není pověra, je to cosi dlouhodobě vypozorovaného a s velkou pravděpodobností se opakující každý solární rok. Například o délce denního světla: „Na Nový rok, o slepičí krok“, „Na Tři krále, o kus dále“, „Na Hromnice, o hodinu více“. Nebo o agrotechnických lhůtách: „Na Svatého Řehoře, hloupý sedlák neoře“. „Svatá Markéta, hodí srp do žita“. O počasí: „Medardovakápě, čtyřicet dní kape“, „Svatý Martin přijíždí na bílém koni“, „Na svatého Jiří, vylézají hadi a štíři“. Není dne v kalendářním roce, kdy by se o něm pranostika nezmínila. Tyto informace byly důležité pro plánování hospodářských prací a životních událostí. Třeba svateb. Ty bývaly mezi Vánocemi a Velikonocemi, protože ještě zbývalo dost potravin (zabíjačky) a bylo nemnoho práce na polích. Hodně dětí se rodilo od listopadu do března, protože čtyřicet týdnů ženské gravidity začínalo v prvních jarních dnech, kdy se probouzely příroda i člověčí touhy.
Pověry často vedou ke katastrofám v životech jednotlivců. Takové zdánlivě nevinné jsou pověry okolo černých koček přebíhajících přes cestu, šlapání na víka kanalizace, potkání se s jeptiškou nebo kominíkem. Jsou také vánoční rituály s házením bot, krájením jablek. Na psychiku labilních lidí mají prý vliv i některé přírodní úkazy, takže při větrné bouři je více sebevrahů – oběšenců.
Samozřejmě, čísla třináct nebo sedm jsou vnímána negativně, nebo naopak, takže se špatně obsazují hotelové pokoje s číslem třináct (raději se vypouštějí), za uzavřený a šťastný celek je pak považováno číslo sedm. Když se ve středověku hlasovalo o tom, co se lidstvu ve starověkém Řecku opravdu povedlo v oblasti architektury a sochařství, pak se našlo „sedm divů světa“.
I v dnešní době zase někdo vymýšlí soutěž o „sedm divů současnosti“. Myšlenka je to absurdní, protože přihlášených mohou být tisíce, a přitom nemusí jít jenom o mrakodrapy, Eiffelovy věže, mosty, dálnice, přehrady, lodě, letadla a mnohé jiné technické zázraky, případně AI (Umělou Inteligenci). Takže bych se rád zastavil u některého ze sedmi divů starověkého světa.
U Cheopsovy pyramidy není nad čím přemýšlet a pochybovat, zda mezi ně patřila, nebo nikoliv. Jediný div, který stojí dodnes. Pak tu máme dvě velké sochy. Kolos Rhodský z mědi strážil vjezd lodí do přístavu ostrova Rhodos a možná inspiroval francouzského tvůrce „Sochy svobody“ při vjezdu do přístavu v New Yorku. V Olympii v Diově chrámu postavil věhlasný architekt Feidias jeho obrovskou sochu, držícího v ruce malou soškou bohyně Niké. Použitý materiál zlato, stříbro, dřevo, slonovina. Rád stavěl a maloval v proporcích zlatého řezu.
Překrásné prý byly „Vysuté zahrady Semiramis“ a velkolepý „Maják na ostrově Faru“ u pobřeží Alexandrie. Největší chrám starověku zasvěcený bohyni Artemis měl být téměř dvakrát větší než chrám Athény na Agoře. Sedmou stavbu, překrásnou hrobku, věnovala manželka perského satrapy „Mausolea“ svému muži. U pyramidy v Gízejsme přesvědčováni, že jde o hrobku faraona „Cheopse“, který tam z bezpečnostních důvodů (kvůli vykradačům) zřejmě pohřben nebyl. V Halicarnassu však v hrobce místní vládce pohřben byl.
Tato hrobka v sobě ukrývala jisté tajemství. Byla třípodlažní, přičemž přízemí tvořil vysoký kamenný základ se sarkofágem bez dveří a oken, což se u hrobových staveb doporučuje. První patro mělo funkci duchovní stavby, chrámu pro duši zemřelého. Obvod tvořily zdobné sloupy, jak bylo u chrámů zvykem. Třetí podlaží představovalo jehlanovitou střechu v podobě čtyřboké pyramidy, na jejímž vrcholu byla zlatá socha koňského spřežení s vozem. Tímto vozem mohla duše vystoupat k nebi. Protože však tuto stavbu, kdy ještě stála, nikoho nenapadlo zakreslit a zdokumentoval, vzniklo několik hypotéz o jejím uspořádání.
Z chudých informací vyplynulo, že ve střední části stavby bylo použito po obvodu třicet šest sloupů. Chrámy té doby se stavěli se sudým počtem sloupů v průčelí (4; 6; 8; 10; 12), což má logiku. Uprostřed jejich řady býval hlavní vchod do chrámu, mezer byl lichý počet. Do svatyně hrobky se nevstupovalo pro klid duše pochovaného, tam stál střední sloup. Stavitelka tuto zásadu potvrdila a zvolila: Devět sloupů v čele, jedenáct na bocích.
Halicarnass se nachází v Turecku, na území Islámu. Radikální muslimové a extrémisté hledali v boji s nevěřícími inspiraci v sedmi divech. Hrobku, místo a čas. Cíl: Dvě nabubřelé stavby (2) anulovat (00) v prvním roce (1) Nového Věku, nástupu a vítězství Islámu. Devátý měsíc (9) v jedenáctém jeho dni (11). Mnohokrát v mém životě někdo ohlásil konec světa při datu zvláštního uspořádání číslic, např. 21. 12. 2012. Teď se hrobem pohanů stala Dvojčata v N.Y., kde smrt našlo kolem tří tisíc Američanů v datu 11. září 2001. Josef Ježek
