Článek
POLITICKÁ EKONOMIE
Dvě neoddělitelné sestry – Politika a Ekonomika. Jedna bez druhé nemůže být. Po vítězném Únoru 48 byl na středních školách v osnovách předmět s tímto názvem. Překladem z řečtiny jsme se dozvěděli, že slovo Politika má základ ve fungování městského státu – Polis, Nomos že je zákon, Zákonitost, norma, Ojkos pak že značí Hospodaření, hospodářství (domácí). Dostalo se nám mnoho užitečných informací. Třeba jak soudruh Lenin definoval pregnantně hlavní myšlenku budoucnosti: „Elektrifikace a vláda Sovětů se rovná komunismus“. Čtyřicet let poté už jsme byli opatrnější, a vložili jsme mezi kapitalismus a komunismus přechodovou etapu, kterou jsme nazvali socialismus. V šedesátém roce soudruh Antonín Novotný ukvapeně vyhlásil v Československu tento přechodový stav společnosti, dal nám zdarma školní učebnice, ale kromě Sovětského svazu byly všude v okolí pouze země Lidové nebo Demokratické. Trochu se nám to vymstilo, když o pár let později jsme si přidali k názvu socialismus přívlastek „s lidskou tváří“.
My mladí tenkrát brali „Císaře a Svobodu“, ale později jsme poznali, že by to bylo z louže do bláta, takže nám musela stačit „Normalizace“. V padesátých letech jsme rozjížděli ekonomiku na plné pecky, ale bylo málo lidí na práci. A tak jsme vyhlásili akci „Šedesát tisíc do průmyslu“. Účastníci si měli zazpívat a „Vyhrnout si rukávy, než se kola zastaví, hej rup, hola hej, do práce se dej“. Komu to nevonělo, mohl si vybrat mezi uhlím v Ostravě nebo uranem v Jáchymově. Ještě že jsme nešli progresívní cestou jako v Číně za Mao-ce Tunga, kdy si každý občan mohl někde v mezi vytavit pět kilo surového železa, aby nemusel do koncentráku. Komunismus se vůbec nikde nepovedl. Na přednáškách z Politické ekonomie nám říkali, že my se možná komunismu nedočkáme, ale naši prapotomci ano. Mýlili se, už je tady! Když v Česku někdo dneska něco potřebuje, nesmí se stydět, musí si říci a dostane to.
V těch dávných dobách za socialismu jsme dělali (že děláme) celých osm a půl hodiny. V kapitalismu to ovšem bylo jinak. Tam zaměstnanec čtyři hodiny dělal na sebe, na svou mzdu, a čtyři hodiny na svého vykořisťovatele. V druhých čtyřech hodinách proto mohl stávkovat za zvýšení mezd. My stávkovat nemuseli, protože jsme byli všichni dobře (stejně) placeni. Jako konstruktér s mnohaletou praxí jsem měl poloviční plat proti horníkovi, ale zato v teple. Odměna nebo jiná cena zboží je totiž dána poptávkou, tedy, kolik nabídne kupující. To platí zcela obecně. Tenkrát nám ještě připomínali, že nás nechali vystudovat za jejich peníze.
Extenzívní ekonomika Československa se zadrhla kolem roku 1967, protože došly nejen lidské zdroje, ale i motivace těch, co by je mohli nahradit. Potom už hrubý domácí produkt (HDP) pomalu klesal a nevěděli jsme, jak ho zastavit. Kolem tří set tisíc našich spoluobčanů opustilo svoji rodnou zem poté, co nám přišlo pět spřátelených armád pomoci od plížící se kontrarevoluce. Chápu, už ztratili víru, že bude líp, a velmi často to byli odborníci všeho druhu a vědci, lékaři i umělci. Takový trochu ekonomický šok, ze kterého jsme se už nikdy nevzpamatovali.
My technici, kteří jsme zůstali, jsme byli otravováni přitroublými soutěžemi a tématy. Ven mohli vyjet jen ti, kteří měli správný pas a občanský průkaz, nebo slíbily informační věrnost systému. Za nedovolené opuštění republiky bylo dvanáct a více měsíců za ostnatým plotem, potíže se vzděláním dětí, a tak se nikdo nevracel. My, co zůstali, hráli takovou hru, která se jmenovala „Komplexní socialistická racionalizace“ (KSR), která spočívala v tom, že nám nadřízení naplánovali, kolik mezd a kolik materiálu ušetříme za rok na svém výrobku, abychom mohli požívat výplatu. Po pětiletém desetiprocentním snížení těchto ukazatelů (mezd a materiálu) jsme se dostávali na hodnoty, ze kterých nebylo, ač na dobrém výrobku, nic ubrat. A tak bystrý český konstruktér přišel s úžasným zlepšovákem, který se nazýval „vložená opatření“. Už na samém počátku vývoje se do budoucího výrobku vložilo větší množství materiálu a potřebné pracnosti, aby bylo z čeho ubírat.
Před zkušební komisí jsem dostal otázku, co si představuji pod pojmem „Inovace“. Vysvětlil jsem jim, že to slovo je složenina z pěti původních slov. Kromě nového názvu nebo pořadového čísla v řadě typů výrobků se jedná „I o novou cenu produktu“, protože po hře KSR už nebylo z čeho brát a chtěli jsme také přežít a uživit rodinu. Neradujte se, že už takové situace po kapitalistické revoluci nemohou nastat. I po ní se lid tvůrčí nesmí bezhlavě pouštět do velkých dobrodružství, která mohou skončit tragédií. Každý most, lávka, stroj, automobil a ostatní zařízení v sobě skrývají nebezpečí, kterým se nedá předejít, protože nevíme, že tam jsou. Proto si uvědomte, že technik je vždy dobrodruh, odvážlivec, který je při vyšetřování nějaké havárie první v seznamu podezřelých. Moc bych si přál, aby těch „všedních hrdinů“ bylo v téhle naší krásné zemi co nejvíce, aby si jich zaměstnavatelé vážili a ocenili je.
Josef Ježek
