Článek
DIVY STAROVĚKU
Divy starověku jsou tak divné, že se ani nestačíme divit. Odvěkou touhou člověka je přiblížit se co nejvíce bohům, a proto zlézají kopce a hory, kde zanechávají obětní oltáře nebo malé sakrální stavby. V rovinách musí stavět umělé hory nebo kopce, aby prostý lid mohl sledovat obětní rituály. V Babylonii se jim říkalo „zikkuraty“ (Babylonské věže), všude po Zemi je nazýváme pyramidami. Nacházejí se prakticky na všech kontinentech, možná i v Antarktidě pod ledem. Prvním divem je Velká pyramida stavitele Cheopse (Chufeva). To je skutečný stavební unikát, okolo něhož byly napsány možná stovky knih a studií.
Autory zpráv řadíme do dvou velkých skupin. První nazýváme „egyptology“. To jsou především ti, kteří mají široký záběr celých dějin egyptské civilizace od starověku až do začátku našeho letopočtu. Konají nepředstavitelně záslužnou práci, abychom se dozvěděli, jak žili a přemýšleli lidé této společnosti na řece Nilu, aby z ní posléze čerpali budoucí národy Evropy a Blízkého východu. Druhou partou jsou „pyramidologové“. Ti se vyjadřují zejména ke stavebnímu slohu úžasných objektů. Že je mezi těmito dvěma skupinami určitá řevnivost, o tom nemůže být pochyb.
Egyptolog se v potu tváře spoustu let hrabe za nesnesitelných veder v písku a kamení, aby složil mozaiku poznání z drobných detailů vykopávek. Takový „pyramidolog“ , ten si vyjede na dovolenou do Afriky a za tři neděle má teorii, jak to ti Egypťané mysleli, dělali a kdo jim pomáhal. Cesta k výstavbě Velké pyramidy nebyla snadná, ale nakonec tu vzniklo dílo obrovských rozměrů a otázek. Asi jediným podnětem nebylo naplnění „kultu smrti“ stavitele faraóna. Dílo, které prakticky bez úhony přetrvalo čtyři a půl tisíce let, stojí za zamyšlení. Následné generace Egypťanů pouze odnesly bílý mramorový obklad, aby si měli z čeho stavět svá obydlí. Ukázkou zbytků obložení je sousedící, druhá největší pyramida syna Cheopse, faraona Chafrého (Ráchefa).
Na úvod se musíme ptát, k čemu bílé obložení stěn sloužilo? Snad aby světelné (elektromagnetické) záření neprohřívalo těleso. Možná aby stavba zářila do dálky ve dne v noci. A pak, mramor se vcelku dobře opracovával. Architekt požadoval dokonalý tvar a dělníci měli k dispozici pouze měděné nástroje.
Pyramidy dělíme na stupňovité a hladké. Hladká Cheopsova pyramida představuje „čtyřboký jehlan“. Vrchol (singularitu) tvořil monoblok z tvrdého leštěného nerostu, „pyramidion“. Čtyři shodné rovnoramenné trojúhelníkové stěny a čtvercová základna vytvářely z objektu speciální pětistěn. Nepatří sice mezi pravidelné mnohostěny, zato je však prvním a dokonalým polyedrickým synem Adama a Evy. Jeho genom zní: S+V=H+2= 5+5=8+2 a rovnice tvaru stěn (stěnová funkce) je
f(S) = 1×4+4×3, přičemž rovnice součtu mocenství vrcholů (vrcholová funkce)
f(V) = 1×4+4×3. ∑= 2H = f(S) = f(V) = 2.8=16=16.
Mnohostěn byl stvořen osmý den a můžeme jej nazvat Adamem II.
Zakladatel „vědního“ oboru zvaného pyramidologie, jistý John Taylor, po příjezdu z dovolené v Egyptě vzal tužku a papír, spočítal z turistického průvodce obvod pyramidy, součet vydělil dvojnásobkem propagované výšky pyramidy, a zůstal „štaif“. Vyšlo mu číslo 3,14. To přece nemůže být náhoda, zvolal! I jeho kamarádům se to líbilo, a tak založili spolek na výzkum této unikátní stavby. Tenkrát ještě mohli vstupovat do vnitřních chodeb pyramidy a měřit a měřit jejich délky, stoupání či úhly. Módní věda přicházela s neuvěřitelnými objevy a plnila různá revue a časopisy, vypukl horečnatý cestovní ruch k těmto památkám.
Modely pyramid zachovávaly potraviny čerstvými, podporovaly růst rostlin, sloužily k odpočinku, uzdravovaly nemocné, brousily žiletky, prostě vypukla pyramidománie. Tvar pravidelné pyramidy však svádí k mnoha spekulacím těch, kteří posbírali poznatky z mnoha oborů vědy, zvláště hermetiky a esoteriky. Pyramidy mohly sloužit jako přistávací rampy mimozemských kosmických lodí, zrcadlit hvězdná souhvězdí, transformovat neznámé energie, dokonce je vyrábět.
Cheopsově pyramidě zřejmě nelze upřít zdatnost jejích stavebníků. Směrování základových hran, úhlování stěn, preciznost opracování pouze měděnými nástroji. Základem života na Zemi je tekutá voda s chemickým složením H2O. Je to trochu divné, ale v zájmu rovnováhy této molekuly, atomy vodíku neobsazují vůči atomu kyslíku protilehlou polohu, nýbrž prý svírají spolu rovinný úhel od 104,5 do 109,5 stupně, podle skupenství. To je právě dvojnásobek úhlu, který svírají hrany velké pyramidy se základnou. Důvod musí říci chemici a fyzici. Při pohledu shůry se hladká pyramida jeví jako čtverec s oběma úhlopříčkami. Mimozemský člověk znalý matematických nauk by okamžitě pochopil, že pozemšťané už objevili iracionalitu.
Celé toto povídání mne vede k přesvědčení (pokud mne někdo už nepředešel), že pyramidální tvar je ideální pomůckou pro vyučování kosmických křivek druhého stupně, kuželoseček. Těch je sedm, přičemž první tři jsou „nezralé“. Tento tvar představuje první ostrohranný „kužel“, protínaný „rovinou času“. První kuželosečka je singulární bod. Druhá je povrchová přímka kuželové plochy, vycházející ze singularity, třetí jsou dvě různoběžky vystupující ze singularity. Když se časová rovina odpoutá od singularity, objeví se dvě větve hyperboly, jejichž asymptoty se rozbíhají do dvou nevlastních bodů. Při dalším náklonu časové roviny se objeví pátá kuželosečka, „ostrohranná parabola“, jejíž obě ramena směřují do jednoho nevlastního bodu. Při šesté kuželosečce dojde k dalšímu náklonu roviny a řez se podobá obrysu delta souměrného čtyřúhelníku, elipse, a sedmá kuželosečka má tvar obrysu čtverce, kružnice.
Je hodně věcí mezi nebem a Zemí, vždy je možné nalézt nový pohled na událost nebo jev. Fascinace pyramidami trvá dodnes. Najdete ji v Las Vegas, v Paříži, v New Yorku. Zkuste o ní nepřemýšlet jen jako o hmotné stavbě, třeba jsou v ní skryta další nehmotná tajemství.
Josef Ježek
