Článek
Příběh Prvního člověka zajímá jeho potomky už od doby jeho stvoření. Dodnes věda nebyla schopna odpovědět na otázku, jak k tomu mohlo dojít. Nikdo už dnes nevěří, že by nebyl vývojovým prototypem primáta, příbuzného lidoopů. Homo erektus, neandrtálec a další prototypy vedle sebe žily v téže době po tisíce roků. Otázka tak stojí, od kdy se některý z nich mohl „prohlásit člověkem“. Marxisté všechno věděli a prohlašovali, že opici polidštila práce. V poslední době už nepoznáme, co je to práce. Lov, rozbíjení ořechů kamenem, sběr ovoce, hmyzu, a mnoho dalších aktivit dokáží i ty opice, a pořád jsou to jenom opice. Takže uvědomělá práce? A tady je potřeba se pozastavit. Promyšlená práce? Je mnoho zvířat, které mají různé strategie od lovu počínaje, přes stavbu hnízd, přes výchovu potomků apod. Říkáme, že se řídí pudy, zejména z potřeby přežití a množení, obecně pokračování druhu.
Divně se například chovají sloni, u kterých se nám zdá, že dokáží truchlit při úmrtí příbuzného. A tak jsem kdysi došel k závěru, že zvíře se stalo člověkem, když začalo pohřbívat své soukmenovce, když si uvědomilo svoji smrtelnost. Pud smrti byl bohatě rozpracován v civilizaci na Nilu. Ale protože neuměl žít pouze přítomností, začal se ptát po budoucnosti, vytvářet různé hypotézy, jak by to mohlo vypadat potom, až z něj uteče životní energie. Vznikala tak nábožnost, víra v bohy, Křesťanství přirozeně převzalo mnoho rituálů a myšlenek z Egypta, Judee, Babylónie, Řecka. Jednobožství od Amenhotepa IV., (Aton), vážení hříchů (nebýt lehkým), převtělování se a další ideje.
A nyní se nabízí myšlenka pana Ericha von Dänikena. Někdy v minulosti na Zemi přistáli mimozemšťané a rozhodli se naklonovat perspektivní a inteligentní tvory s velkým mozkem. Na souši s primátem, ve vodě to zkusili s chobotnicemi. Ten první pozemský prototyp dostal podle abecedy jednoslabičné jméno Adam. Aby mohl své geny reprodukovat, museli mu z jeho „genomu“ (řečeno žebra) připravit samičku. Toto téma je rozpracováno ve Starém zákoně biblickém. Zejména renesanční malíři se jej pokusili namalovat tak, aby věřící pochopili, jak k tomu došlo. Michelangelo Buonarroti na stropě Sixtinské kaple vyobrazil předání „jiskry života“, tedy důležitých informací pro přežití druhu. Co však malíř predikoval z osobní zkušenosti, Stvořitel už znal podobu Evinu, protože ji na obraze spolu s andělíčky drží kolem krku. Geniální počin? Eva už dávno před probuzením ještě malátného Adama věděla, co je potřeba udělat pro přežití druhu. Kunz historici trapně vysvětlují situaci tak, že Eva byla jen v mysli Boží.
V Bibli píšou, že byl na Zemi do té doby (bez člověka) Ráj. Spousta dobytka, ptactva, ryb, ovoce a semen, a ti dva k životu nic víc nepotřebovali. Jenomže ďábel je ukryt v maličkostech, skryt v korunách jabloní, a pořád něco našeptává těm, kteří mu naslouchají. Eva, že prý nemůže do společnosti nahá, má prý jenom jeden oschlý fíkový lis, žádnou podprsenku na uvadající prsa, a vůbec, hodil by se jí nějaký kožich. Třeba leopardí. Adam začal vybíjet leopardy. Jindy zase že by potřebovali do zásoby více obilí na zimu. Ať prý vypálí kus pralesa, zaseje žito a oves, potom že si vykrmí husičku na posvícení. Všichni vědí, že to začíná nakousnutým jablkem a končí zaneřáděnou Zemí větrníky, plastovými lahvemi, auto plechovkami, fotovoltaikami, mikrovlnkami, mobily a monitory.
Když to Pán uviděl, rozčílil se a vyhnal je z Edenu, aby taky poznali Peklo. Obával se totiž, aby po nich nezbyla pozemská Spoušť, přesněji Poušť. Když už měli mimo ráj hlad a bídu, museli se aspoň mít rádi, z čehož se jim rodili děti. Mluví se o třech dětech. První a třetí byli hoši, z čehož prostřední bylo děvče. Mezi oběma kluky propukala zášť. Starší, prvorozený Kain, dřel od rána do večera na poli, a mamánek Abel s kytkou v puse pásl vleže kozy. Když pán Kainovu práci nedocenil, toho to naštvalo a při potyčce s mladším bráchou ho zabil. A tak vypukly mezi příbuznými války a dodnes v Palestině a Izraeli neskončily,
Poslední dny udřeného Adama a zestárlé Evy zobrazil středověký malíř Piero della Francesca (1412*) na obraze s názvem „Adamova smrt“. Malíř vedl poklidný život, naprosto oddaný vášnivému studiu malířství a matematiky. Na obraze je pět postav z Adamovi rodiny. Adama s Evou nelze zaměnit. Staršího syna Kaina také ne, protože je už šedivý. Historici umění nechápou, proč je tam mladá žena. No, to je srozumitelné, je to přece dvojče od Ábela, sestra Šéta. Mladý muž bez tváře (odvrácený) s pasteveckou holí je samozřejmě Ábel. Jak jinak vyjádřit, že už nežije, když byl zavražděn Kainem.
Schopní a geniální malíři dokážou přesně vystihnout nejen situaci, ale i její atmosféru. A to matematik Piero určitě dokázal, ale nikomu nechtěl vysvětlovat. Čekal, že na to někdo za pár století přijde.
