Článek
Musím teď trénovat, trénovat a trénovat. Mám na to ještě dva měsíce, tak bych nějakých patnáct, dvacet kilo mohl sundat, aby se mi běželo lépe a tolik se netrápil. Pokud je ovšem nepřiberu, někdy se mi to tak stává naopak, ani nevím jak.
Jsem nesmírně kvalitní běžec. Běhám citem a mám krásný dech a dokonalý došlap. Patřím mezi nejlepší běžce v republice ve váhové kategorii nad 125 kilo. Od zítřka, nejpozději od pozítří nebo od příštího týdne, se začnu intenzivně připravovat na prestižní brněnský běžecký závod Vokoloprýglu, nějakých čtrnáct a půl kilometru běhu okolo Brněnské přehrady.
Mám co obhajovat, neboť vloni se mi dařilo a umístil jsem se na pěkném místě a vyhrál jsem prestižní cenu - záchod. Rád bych tuto trofej, které si nesmírně vážím a která přijde vždy vhod, získal znovu. Ještě na to mám více než osm týdnů na tu svou svéráznou přípravu. Zhubnout a dát se do kupy s hlavou (málo se to ví, ale u delšího běhu je hlava velmi důležitá končetina) a do formy, pohodička, vždyť to znáte…
Je třeba začít běhat postupně a den ode dne si přidávat a příliš se nestresovat časy. Přiznávám, že do desátého kilometru si umím držet to svoje „tempíčko“ plus mínus šest minut na „kilák“, ale po desátém kilometru mě to začíná bolet a přichází velikánské trápení a od třináctého do cíle je šourání a přesouvání mrtvol, což vydržím jenom proto, že už se nemohu dočkat na ten záchod.
Před třiceti lety a šedesáti kilogramy, jó, to jsem býval jiný „raner“ a v pohodě bych dokázal držet tempo i pod pět minut na kilák a to klidně i dvacet kilometrů, kdybych měl hodinky a mohl si to stopovat, ale to už je jiná písnička a kdeže ty loňské sněhy jsou, nebudeme přece plakat nad rozlitým mlékem.
Můžu si za to sám, že jsem tolik posiloval a narostly mi tak ohromné svaly úplně všude po těle, že se mi teď s nimi hůř běží a jsem mnohem a mnohem těžší, než jsem býval jako běžec. „A to si stěžuješ anebo se chlubíš,“ řekl by mi kamarád z Kroměříže zvaný Chlup, kterému se říká Chlup proto, že mu vyrostl první chlup jako prvnímu.
v cíli závodu Vokoloprýglu
Jisté je, že poběžím, jako ostatně při každém závodě, pouze v trenýrkách. Je to taková má specialita, image, když neumím běhat tak rychle, jako ostatní atleti, tak ať jsem při tom alespoň krásný a diváci nebo spíše divačky, si přijdou na své, neboť běžci jsou obvykle hubení jak lunt a není na nich nic než kosti a kůže a takové ty uzoučké „svalenky“, kterým mi kulturisté říkáme „párátka“ a „paprčky“, takže nic hezkého. To já jsem jiný běžec, krásný, ladný a ať běžím kde běžím, vždycky si tam najdu nějaké fanoušky, kteří nemohou věřit tomu, že s takovým vypracovaným tělem uběhnu takovou vzdálenost a povzbuzují mne a volají na mne v různých jazycích a různá hesla, kterým někdy ani samou únavou nerozumím.
Alespoň ty lidi na zahrádkách v hospodách motivuju a říkají si, mamo, když to zvládne tento, tak to příští rok dám taky…
A kvůli tomu vlastně běhám, abych motivoval lidi a přivedl je na tu správnou cestu, jako Forrest Gump. Lidé, běhejte, je to fajn…Born to run. „Olranrsarpřecebjutyfl“.
