Článek
Oni mají tak obrovské ego už sami o sobě a pokud jsou k tomu ještě navíc prezidenty největší mocnosti na světě a nejdůležitější lidé na planetě, tak je to v nich ještě umocňuje a budou to chtít od vás slyšet neustále.
Nebylo to v pátek v oválné pracovně jednání dvou rovnocenných politických partnerů, ale od začátku jsme byli svědky nerovného souboje a to nejen proto, že byli dva na jednoho, tedy americký prezident a viceprezident na toho ukrajinského. Ti dva měli navíc i další výhodu, sportovní terminologií řečeno, hráli doma.
Objevují se názory, že vlákali Volodymyra Zelenského do pasti a ten že to jednání v Bílém domě podcenil a dostatečně se na ně nepřipravil a nechoval se k nim dost uctivě a prý málo děkoval, když od nich potřebuje pomoc.
Znám typově pár podobných chlapíků, jako je americký prezident. S nimi musíte jednat v rukavičkách a když jim polichotíte a mrknete na ně, jací jsou borci a jak to umějí s ženskými, nic tím nepokazíte. Po shlédnutí téměř hodinového záznamu se mi vybavila scéna z Lásky nebeské, jak si Hugh Grant coby anglický premiér nenechal od amerického prezidenta nic líbit a ohradil se proti němu. Jenomže to byla pohádka a Ukrajina je v jiné situaci než Velká Británie, takže pardon, to byl asi hloupý příklad.
Samozřejmě, že jsem nikdy v životě nebyl v podobné situaci, jako chudák prezident Ukrajiny. Neumím si představit, pod jakým žije tři roky tlakem a v jakém je neustále stresu. Lehce se mi tady v teple a klidu mluví, ale musím říct, že situaci asi podcenil a nezvládl takticky úplně nejlépe. Snažil se, ovládal se, ale přesto se mu za těch padesát minut několik věcí „takticky nepodařilo“. V očích amerického prezidenta a viceprezidenta byl 1. špatně oblečený, 2. příliš odbojný, 3. málo pokorný. Zůstal prostě pořád svůj, jak celou dobu vystupuje a jak se chová a je otázka, jestli to bylo dobře a neměl se pro ten okamžik na chvíli z taktických důvodů změnit.
Kdyby nešlo o to, jestli bude na světě válka nebo ne, tak to v pátek byla v Bílém domě za přítomnosti kamer skoro hodinová ohromná reality show. Od začátku bylo vidět odlišný postoj obou státníků. Zatímco americký prezident působil více uvolněně a bral to jako show, ten ukrajinský byl hodně ve stresu, což bylo patrné i z jeho grimas, člověk se tomu ostatně nemůže divit, protože mu jde o životy lidí z jeho země.
Překvapilo mne, že začátek jednání působil téměř přátelsky a až ten konec se vstupem viceprezidenta J. D. Vance vyhrotil. Tahle debata vstoupí do dějin a to nejen politických, ale bude se na ní vyučovat, jak se chovat a jak jednat v mezních situacích.
Po bitvě je každý generál. Navíc když pisálek kritizujete v teple domova a uvaří si k tomu kávičku se šlehačkou a oplatky a pak si dá teplou sprchu a pustí si v televizi pohádku. To je mu pak hej.
Na závěr, přidávám pár rad co dělat, když se ocitnete uprostřed komunikace s manipulátorem.
Jak jsem si přečetl na internetu z webináře lektorky a mediátorské koučky Kateřiny Bělkové, při jednání s manipulátorem nesmíte jít do protiútoku. Hlavně zachovejte klid. Zůstaňte věcní a féroví. Udržujte odstup. Jděte za svým cílem. Soustřeďte se na konkrétní chování. Neútočte. Neutralizujte – celou náročnou situaci zklidněte tak, že ji popíšete. Pokud vás manipulátor testuje například sarkasmy, ironií, vytahováním starých záležitostí, nereagujte. Použijte asertivní souhlas, asertivní vymezení. „Říkáš, že jsem neschopný, co tím přesně myslíš?“ Pokud cítíte, že máte problém zachovat klid, odejděte a ukončete debatu na toto téma…
