Článek
Znáte to, nehlídáte se, řeknete někomu něco nevhodného, s někým se vyspíte a pak toho litujete.
Jeden můj známý se na tyto předvánoční akce tak těšil, že obšťastní všechny své kolegyně, že se ho nakonec ve firmě zbavili, protože je neustále rozptyloval a odváděl od práce. Jiný můj kamarád se zase na vánočním večírku tak opil, že řekl šéfovi do očí, co si o něm myslí a jak nahlíží na nový projekt, že od nového roku byl nezaměstnaným.
Jedna má bývalá kolegyně zase dostala za úkol, aby se věnovala obchodním partnerům, aby si firma udržela všechny zakázky, přestože plnila někdy s prodlením. To se mé milé kolegyni sice podařilo dosáhnout a ještě získala navíc i další, ale odnesla si z večírku památku na celý život. Za devět měsíců se jí narodila dcera Amálka.
Ale naštěstí ne každý k tomu takto přistupuje, takže má rada všem čtenářům zní. Na vánoční večírek jděte, společenským akcím a neformálním setkáním se nevyhýbejte a využijte příležitostí, na které jindy není čas a prostor, ale hlídejte se, abyste se příliš společensky neunavili a nebyli až moc upřímní a neudělali ostudu, abyste později svého chování nemuseli litovat.
Dámám radím, aby si rozmyslely, s kterým šéfem se chtějí blíže seznámit a do jaké míry, aby si vylepšily pozici na pracovišti a dostaly přidáno. Pánům různého postavení zase doporučuji, aby nezapomněli, že na ně doma čekají manželky a pamatovali na slušné vychování a nepředváděli se, kterou mladou asistentku učiní ten večer šťastnou.
Abych předešel problémům, již několikátý rok jezdím na vánoční večírek autem. Ne, nevolám si pak nad ránem drink and drive, jako ostatní řidiči, ale piji tam jen nealkoholické nápoje a dávám si pozor na pusu. Po půlnoci pak zpravidla rozvážím všechny znavené kolegy a kolegyně do jejich příbytků, případně jinam, kam si řeknou. Mám s tím trochu problémy vydržet dlouho svěží neboť když je člověk střízlivý ve společnosti opilých lidí, tak na něj mnohem dříve přichází únava a po čase se přestane smát vtipům, kterým se smějí ti, jimž proudí v žilách jiná tekutina než čistá krev. Tím si nestěžuji, ani se nechlubím, že to již několikátým rokem po sobě vydržím, jen prostě konstatuju fakta. Čím jsem starší, tím více se musím přemáhat, abych po půlnoci neusnul.
Mám štěstí, že nejsem ani příliš krásný, ani bohatý ani moc chytrý a vtipný už vůbec ne a oblečený chodím zcela fádně, takže nemusím odhánět dámy, které tu noc beze mne nemohou být a zcela bez karambolů a výčitek svědomí se vždy vracím nad ránem ke své rodině.
Jeden můj přítel se takto dostavil z vánočního večírku domů až na Štěpána. Jeho manželka mi předtím několikrát volala, jestli nevím, kde se nachází a já jsem byl potěšen, že jí nemusím lhát a jen jsem jí zjevil pravdu, že opravdu, ale opravdu nevím, kde je. Jen doufám, že letos se nic podobného nebude opakovat. To bych si moc přál a byl bych šťasten, kdyby tomu tak bylo.
Již se nemohu dočkat, až si v pátek zatancuji na kvalitní hudbu, s každým, koho jen trochu znám, prohodím pár slov a koho neznám, s tím se alespoň pozdravím a seznámím a poté se uberu na bar, kde budu popíjet kávu a minerálky a budu pozorovat ostatní přítomné, abych o nich pak mohl napsat, jak nemožně se chovali a co nepatřičného provedli, zatímco já jsem byl jako již několikátý rok po sobě pan dokonalý…
A jaké máte s vánočními večírky zkušenosti vy, milí čtenáři?
