Lofoty: Poznáváme ostrovy

Pátý den pobýváme na našem ostrově Moskenes ve vesnici Reine. Včera jsem si byla poprvé zaběhat. Jinak je každý den podobný, nasnídáme se, sedneme do pronajatého auta, někam popojedeme a pak túra a šlapeme do kopce nebo z kopce, občas s někým prohodíme pár slov.

Vedle domu máme saunu, ale zatím jsme v ní nebyly, bohatě nám stačí, když si roztopíme v krbu.

Reine je prý nejfotografovanější místo a jeden norský týdeník ji označil za nejkrásnější vesnici Norska.

Časopis National Geographic prý vybral Lofoty ze 111 ostrovů světa jako třetí nejpřitažlivější ostrovy planety, tak prý jsme si vybraly moc dobře. Chlapi jsou tady hezcí a to jejich pivo je po túře výborné. Na ostrovech žije necelých 25 tisíc obyvatel.

Můžeme vřele doporučit výstup na horu Reinebringen ve výšce 450 metrů nad mořem. Je z ní překrásný výhled na fjordy. Ten výšlap je poměrně strmý a prý je tam přesně 1566 schodů. Příroda je tady bezkonkurenční, to se nedá srovnat s těmi kopci u nás. Potkaly jsme tu Francouze, Angličany, Rakušany a dokonce i pár z Česka. Přespávali venku ve stanu, to by se mi asi nechtělo. „Ahoj Moravo, tak zase za rok,“ křičeli na nás, když jsme se loučili.

Lofoty jsou součástí kraje Nordland a jejich hlavním městem je Svolvær, nacházející se na ostrově Austvågøy. Skládají se ze skupiny ostrovů, které tvoří rozsáhlý řetězec. Častokrát jsou označovány také jako „Lofoten wall“ – lofotská stěna, hlavně kvůli čtyřem velkým ostrovům a množství malých, až nepatrných ostrůvků, kterých je osmdesát. Ty jsou vzájemně odděleny jen úzkými průlivy a fjordy, které společně s vysokými horami vytvářejí „stěnu z hor“. Mezi největší čtyři ostrovy patří Austvågøy, Vestvågøy, Flakstadøy a Moskenesøy.

Ostré vrcholky hor „vyrůstají“ náhle z moře a šplhají se do výšek až 1 100 metrů nad mořem. Lofoty jsou malý přírodní zázrak. Prudce vystupující zubaté skalní hory, dlouhé fjordy, které se táhnou mezi hornatými ostrovy, tradiční rybářské vesničky s dřevěnými domy – rorbuer – postavenými na vodě, překvapivě sněhobílé arktické pláže nebo jezera. Příroda, kterou jinde ve světě nenajdete.

Kdysi se život rybářů odehrával na moři a byl značně izolovanější než dnes. To změnilo vybudování evropské cesty E10, která je dlouhá 880 km a spojuje švédský přístav Luleå s norskou vesničkou Å. Ta propojila čtyři největší ostrovy deseti mosty a dvanácti tunely.

Hlavním pokladem ostrovů jsou jejich hory. První věc, která vás určitě na Lofotech zaujme, je jejich samotný reliéf. Příkré skály, které tvoří podstatnou část ostrovů, jako by přímo tryskaly z mořské hladiny do nebe a jejich strmé skalní svahy spadají místy z výšek přibližně 700–1000 metrů přímo do moře.

Je to velký kontrast a pokud kráčíte směrem k horám s oceánem za zády, máte pocit, jako byste se najednou ocitli v Alpách. Nejvyšším štítem ze všech je Higravstinden s výškou 1 161 metrů nad mořem. Tam jsme zatím nebyly. Tak třeba příště.

V pondělí ráno nám odplouvá trajekt do Bodo. Zatím se s vámi loučíme.