Článek
Samozřejmě, že na Paprsek nejezdí běžkovat jen Brňané, ale také lidé odjinud (potkali jsme tam například kamaráda Zdenála z Mohelnice nebo rybáře Jirku Koudyho z Oslavan).
Pro mne osobně je prostředí v okolí Paprsku traumatizující, protože když jsem tam byl naposledy, tak jsem nedojel závod Jelymana, čtyřicet kilometrů v kopcích a když mne pořadatelé viděli, jak vypadám, tak mne už nechtěli pustit do posledního kola a tím mě naštvali, neboť jsem skončil DNF (nedokončený závod), o čemž jsem pak musel napsat knihu, ale to jsem trošku odbočil, teď se věnujme sobotnímu běžkování.
V okolí Paprsku je možné absolvovat několik běžeckých okruhů. Nejznámější a nejatraktivnější je Jesenická lyžařská magistrála z Ramzové na Paprsek. Je upravená jak pro klasiku, tak i na bruslení a měří 6,4 kilometrů. Obtížnost okruhu je středně těžká a nastoupáte tam 296 metrů. Další středně náročný okruh ale pouze pro bruslaře (skating) je Růžovka o délce 9,5 kilometrů se stoupáním 170 metrů. Tento okruh se ale kvůli zdejší honitbě udržuje po 15. lednu. Známé jsou tu Malý Šengen, který je zkrácenou verzí Velkého Šengenu a nachází se ve vrcholových partiích, takže tam bývá dost sněhu. Částí zasahuje do Polska a poskytuje nádherné výhledy do krajiny a jeho obtížnost je středně těžká. Nastoupáte tam 127 metrů. Pro zkušené běžce s dobrou technickou a kondicí je vhodný Velký Šengen o délce bezmála 17 kilometrů s převýšení 209 metrů. Tento okruh se nachází v nadmořské výšce 1000 metrů, takže je zde jistota sněhu po celou zimní sezónu. Svou délkou a obtížností se řadí k těm obtížnějším. Pokud máte malé děti nebo jste běžkaři začátečníci, tak je pro vás vhodný krátký dvou a půl kilometrový okruh Malá Pralinka se stoupáním 41 metrů, je krátký a nenáročný.
Běžkovalo se nám tam v sobotu parádně, přestože se tam sjelo docela dost lidí. Parkoviště byla sice plná, ale zvolili jsme to horní nové ve Velkém Vrbně a místo k parkování jsme ještě v deset hodin našli. Obuli si lyže a pelášili na Paprsek. Když si člověk nevybíral ty „nejprofláknutější“ trasy, tak se stalo, že jsme místy byli chvíli i sami ve stopě. Sněhové podmínky byly příznivé, hezky to jelo a naše cyklistická parta se rozdělila na dvě skupiny. Tady vám teď podám report o tom našem běžkování.
běžkaři z naší party poté, co se občerstvili a chystají se na okruh Velký Šengen
Hlavní závodníci z naší cykloskupiny (běžkování máme jenom jako doplněk hlavní aktivity a tou je cyklistika) jeli Velký Šengen, tedy okruh, který jsem zmínil výše. Pořadí v cíli bylo následující. Jako první ho absolvoval Milan, kterému se před lety rozlepila bota na Lysé hoře, ale ten měl oproti ostatním výhodu, protože byl předtím týden na běžkách v Toblachu. Jemu v patách přicupital do cíle Mara, který si tento okruh projel na Silvestra, takže ho měl celý živý v paměti a věděl, kde to má napálit a kdy si pak odpočine a až za ním skončila nejlepší běžkyně z celé skupiny (ovšem jen na botách) Klára, za kterou doběhl Zdenál, náš společný známý z Mohelnice, který je ale také lepší běžec než běžkař.
To my s paní jsme se nechtěli s těmi chrty honit a zvolili jsme turistický styl alá paní radová s fotografováním, čokoládovými přestávkami a také vyzutím běžek a návštěvou vrcholku mimo stopu, takže jsem ujeli o něco méně kilometrů, ale zato jsme si to více užili, než ta parta, která se hnala po Velkém Šengenu a přijeli do hospody celí splavení, takže pak to do nich padalo ty nápoje jako když vyléváte vodu z kýble do kanálu. Občerstvení bylo příjemné na Paprsku sice fronty byly, ale obsluha to zvládla a najedli jsme se velmi dobře za normální ceny, takže tímto je chceme pochválit…
