Článek
Na začátku prázdnin, jsem se vloni v létě rozhodl, že pro mě bude jednodušší, když úplně přestanu pít alkohol. A nemám žádné datum, do kdy budu abstinovat.
Musím říct, že se mi to zatím celkem bez větších problémů daří. A radím to každému, kdo si myslí, že má s alkoholem problémy. Je to takhle jednodušší, protože se nemusíte hlídat a nemusíte na to myslet, kolik a kdy si můžete dovolit čeho vypít. Takhle není co řešit a nad čím přemýšlet. Nula je prostě nula a zůstává jí ráno, v poledne, večer i v noci.
Ale zase kdo se necítí, že by měl s alkoholem problémy, tak by to pro něj bylo asi zbytečné, kdyby začal abstinovat úplně. Jenomže kdy už člověk má problémy a kdy ještě ne? Jasně, jsou takové ty doktorské poučky, podle kterých se to pozná, třeba, že když otevřete láhev vína nebo tvrdého alkoholu a vydrží vám a nemáte potřebu ji vypít celou hned anebo když nepijete každý den a neopíjíte se, abyste o sobě nevěděli, když vám pití nezpůsobuje problémy v práci, doma, v soužití a podobně, tak to s vámi asi ještě není tak špatné. Jako největší problém vidím to, správně si vyhodnotit, kdy ještě člověk s alkoholem problémy nemá a kdy už ho začíná mít a pak kdy už ho „ale sakra má“.
Pobavil mě jeden známý, který si vždycky dává k obědu pivo a včera si dal ovocný birell, který předtím nikdy nepil. „Ale copak, copak, jarní prázdniny byly divoké? Byly a taky jsem si začal navyšovat svou denní dávku,“ vysvětlil mi. Tento pán pije v kuse už několik let a vysadí na pár dnů jenom tehdy, když bere antibiotika. Má na to svou teorii „pití na hladinku“, to znamená sice každý den (ve všední den jen pivo po obědě a pak až večer po pracovní době piva po sportu a panáčka nebo dva slivovice před spaním), ale nikdy ne tolik, aby se opil, to znamená jen tak trochu udržovat si neustále hladinku. O víkendu a o dovolené pije už od rána celý den. Ale zase ne tolik, aby se úplně opil, ale pořád jen na tu svou hladinku. Dávám mu rok, maximálně dva a pak bude muset přestat pít úplně, protože s tím bude mít velký problém, pokud ho nemá už dnes, ale to mu zatím raději neříkám, neboť ho nechci naštvat, když ho to pití tak baví a tolik mu chutná a tak mu pomáhá ulevit si od stresů. Nejvíc mu chutná rum a slivovice, kterou si i pálí. Co byste taky na Moravě na dědině chtěli dělat, že?
Já jsem si za těch necelých osm měsíců abstinování na to své nepití už zvykl a alkohol mi nechybí, a to ani tehdy, když vedle mě kamarádi popíjejí. Dokonce jsem jim na horách čepoval piva z pípy a nosil jim je a nečinilo mi to problém. Všechno je jen o hlavě, jak si to v ní nastavíte.
Co mi ale občas chybí, je hospodská kultura. Když jdu do hospody, tak jedině v poledne na „meníčko“, výjimečně, když s partou jedu na kole nebo na běžkách a oni se tam zastaví, tak nečekám venku, ale poručím si limonádu a jdu dovnitř s nimi. Jinak jsem tam už ale přestal chodit úplně. A to jsem dříve býval štamgast.
„A to si stěžuješ, anebo se chlubíš?“ Řekl by mi na to můj kamarád z Kroměříže zvaný Chlup, mimochodem poslední člověk, se kterým jsem se vloni v létě opil, ještě teda s Mirou a se Šmidem. A tak ani nevím. Trochu mi někdy chybí ten kontakt a ty řeči. Takové to hospodské filozofování o všem a o ničem a moudré hovory o životě a o Bohu a literatuře a ženách a býti na moment trenérem s elektronickou tužkou všech sportů na světě a politickým komentátorem.
Nepít alkohol je samozřejmě výborné a člověk se cítí lépe, než když pravidelně pije, ale každému to nedoporučuji. Pro někoho by to bylo zbytečné omezení a okrádání se o trochu poezie všedního dne, i když to může býti večer či v noci. Pokud v tom umíte chodit a máte vše pod kontrolou a dáte si za večer tři nebo čtyři piva, nejlépe ještě bez panáka a neděláte to často, tak jste asi ještě v pohodě. Co je ale často? Dvakrát týdně?
Nechozením do hospody, pokud jste tam chodili často, ušetříte čas a peníze, ale zase se nedozvíte ty specifické informace a moudra od stolu. Přiznávám, že mi někdy chybí to „mlácení prázdné slámy s kumpány z mokré čtvrti“.
Asi je to výmluva, ale od té doby, co jsem přestal pít, tak jsem téměř přestal psát básně, protože jsem je většinou chrlil, když jsem měl nakoupeno. Cítil jsem se v tu chvíli tak nějak uvolněně a měl jsem pocit, že mi patří všechna slova a že se mi jiskří od pusy, vlastně od pera či písmenek na klávesnici telefonu a že používám neotřelé obraty a slovní spojení a vymýšlím si nové výrazy a jde mi to samo. Mnohdy se sice druhý den ukázalo, že jsou to ptákoviny a slátaniny a opilecké výkřiky, ale přece jen, někdy se zadařilo a opravdu se některé texty daly použít, třeba po úpravě, ten základ tam byl, výjimečně jsem je někdy ani upravovat nemusel. Teď je to pro mě pracnější, vymýšlet a spojovat ta slova a věty jako střízlivý.
A to si stěžuješ, anebo se chlubíš?
