Článek
Fitness centra začátkem ledna praskají ve švech a mnoho lidí se snaží svůj život změnit k lepšímu. Obvykle jim to však vydrží jen pár dnů a pak se zase vrátí do svých zaběhnutých kolejí. Ono to totiž bolí, dostat se z toho svého pohodlíčka a posunout se o „levl vejš“.
Třeba já jsem to vloni silně přehnal a nastavil jsem si natolik nereálné cíle a bylo jich tolik, že se mi je splnit prostě nepodařilo. Proto nabádám k větší rozvaze a klidu, než si na sebe upletete bič v podobě úkolů. A klidně stačí jen jeden.
Řekl jsem si, že za rok zhubnu skoro třicet kilo, abych se dostal pod stovku a že uběhnu maraton, že napíšu a vydám knihu, že přestanu pít, že začnu více vydělávat, že se budu víc věnovat rodině. Podobně „lehké“ a protichůdné úkoly, jsem si na sebe připravil, abych měl motivaci se sebou něco udělat. Myšlenka hezká, ale můj „Projekt 100“, jak jsem si ho nazval, skončil fiaskem. Těch úkolů bylo zkrátka moc a byly příliš náročné.
Teoreticky by ta předsevzetí asi splnit šla, ale ne naráz a bylo by na ně třeba víc času a úsilí. Jeden rok ten, další rok druhý úkol a pak časem bych se třeba cíle dobrati mohl. Jenomže tím, že jich bylo najednou tolik, tak jsem nevěděl, který svůj plán mám začít dělat dřív. Člověk musí mít disciplínu a musí si to nastavit v hlavě a začít držet dietu a běhat a trénovat a psát a pracovat a pořád dřít a abstinovat a ne jak já, který jsem ze zoufalství, když jsem viděl, že to tak snadné nebude a že to asi nezvládnu, jsem si začal ulevovat pomocí alkoholu a pak, když jsem ho vysadil a přestal pít úplně, tak místo něho zase začal ujíždět na sladkém. A to jsem ani nezmínil sociální sítě, se kterými jsem chtěl také seknout, ale neseknul jsem. Každá závislost je hrozná „svině“.
Místo abych zhubnul, tak jsem naopak přibral a pak už mi to začalo být jedno, protože jsem zjistil, že tolik kilogramů stejně nezvládnu shodit, tak jsem postupně rezignoval. Knihu se mi také nepodařilo napsat, protože jsem se místo psaní příliš rozptyloval jinými věcmi a skončil jsem sotva v půli cesty. Anebo další můj nereálný cíl, že uběhnu maraton. Tak to byla s mou nadváhou úplná blbost. Při běhu mě začala bolet kyčel a koleno, takže jsem brzy tento cíl opustil a když jsem běžel, tak jen pár kilometrů a dost.
Taky záleží na tom, jestli si dáte nějaké sankce, když svůj plán nesplníte. Pokud ano, vaše motivace je pak o to větší, když ne, tak vás to pak ani tolik nemrzí, že jste nezvládli, co jste si začátkem roku řekli. Já jsem si sankce nedal žádné.
Takže co vám chci tímto textem sdělit? Dávejte si cíle raději menší a reálné a dávejte si jich méně. A pokud to s nimi myslíte vážně, udělejte si plán, krok po kroku, jak budete postupovat a když ty krůčky budete zdolávat, tak se budete cítit lépe. Není nic horšího, než když se o něco snažíte, dřete, ale výsledky se žádné nedostavují. To pak opravdu leze na mozek. Když se člověku totiž nedaří na všech frontách, tak to vede k frustraci a rezignaci.
Jeden můj kamarád si dal novoroční předsevzetí, že bude mít za rok spoustu sexu se spoustou děvčat. Postupně mi přestal podávat reporty o svých metách, takže vlastně nevím, jak dopadl a jestli zvládnul splnit, co si usmyslel, zpočátku se mu to však dařilo. Některé cíle jsou ušlechtilé, některé méně, některé jsou reálné a některé jsou na hranici utopie a některé jsou jen zbožná přání.
Pozitivní na tom celém procesu je, že máte motivaci a záleží, jakou máte vůli a odhodlání k tomu, si své cíle splnit. Je potřeba si je ale nastavovat úměrně svému věku a schopnostem a zdravotnímu a duševnímu stavu, abyste na tom za rok nebyli hůř, než jste dnes.
Raději nebudu říkat nahlas, co jsem si letos předsevzal já. Za rok uvidím, jestli se mi to podaří splnit.
