Článek
Jakožto velký fanoušek atletiky si dovoluji předestřít pár svých postřehů z právě probíhajícího mistrovství světa v Budapešti.
Kromě některých překvapivých výsledků stojí za to zmínit i některé okamžiky, kdy se stalo něco mimořádného, nečekaného či smutného, jak už to ve sportu i v životě někdy bývá.
Jako první bych zmínil nešťastný pád finišmanky nizozemské štafety Bolové ve finále 4 × 400 metrů, kdy jí chybělo do cíle pár metrů, vedla a patrně by z toho kromě zlaté medaile byl i světový rekord, ona však těsně před cílem zapackla a spadla a vypadl jí kolík a její štafeta byla diskvalifikovaná, což přihrálo senzační bronz českému kvartetu (druhý český bronz přidal v závěru šampionátu oštěpař Vadlejch, jediné naše dvě medaile). Američané, kteří by skončili patrně druzí, vyhráli ve světovém rekordu. Naštěstí si nešťastná běžkyni spravila chuť, když vyhrála o pár dnů později jako favoritka běh na čtyři sta metrů překážek. Kolegové ze štafety při ní prý stáli a nevyčítali jí, že přišli nejen o zlato a slávu, ale i o speciální bonus 100 tisíc dolarů. Poslední večer pak finišmanka Bolová strhujícím finišem ze třetího místo vybojovala ještě zlato pro ženskou štafetu na 400 metrů. Svůj lapsus ze smíšené štafety tím dokonale odčinila.
Druhým podobně smutným okamžikem, i když tady ublížila jen sobě a nikoliv kolegům, byl pád opět běžkyně v barvách Nizozemska a to těsně před cílem běhu na 10 tisíc metrů. Tato favoritka na zlato Hassanová nešťastně zakopla a přišla o medaili, navíc si i poranila loket. V běhu na 1500 metrů si později částečně spravila chuť, když skončila třetí.
Velmi překvapivé bylo vítězství v hodu diskem žen. Tady celou dobu vedla krásná Američanka Allmanová na diskařku s až příliš krásnou a svaly vyrýsovanou postavou. Těsně před koncem soutěže se však životním hodem, při němž si posunula svůj osobní rekord o více než čtyři metry, před ni dostala její krajanka Tausagaová a senzačně jí „ukradla“ zlato. Tato závodnice tmavé pleti již tak krásnou postavou jako stříbrná medailistka neoplývala, (doufám, že to teď neschytám od genderových a rasových revizorů) ale na to se v „těžké atletice“ nehraje. Senzační vítězství bylo na světě a bylo o to překvapivější, že vítězka se do užšího finále dostala jen tak tak a na poslední chvíli.
Dalším bodem, který stojí za zmínku, je „boží trest za machrování“. Norský supertalent a jeden z nejvážnějších aspirantů na zlato opět prohrál ve finále běhu na 1500 metrů, stejně jako na minulém mistrovství světa skončil druhý. Jakob Ingebrigtsen se podle zlých jazyků až příliš předváděl a byl si až moc sebejistý, viz jeho doběh v kvalifikaci, kdy exhiboval a rukou mával na diváky přímo při běhu. Údajně z podobných důvodů se s ním rozešel jeho otec, elitní trenér, který nyní připravuje jeho konkurenta, který mu málem v závěru ještě „vyfoukl“ i stříbrnou medaili. Chuť si pak spravil na pěti kilometrech, kde obhájil zlato.
Jinému výstřednímu a sebevědomím oplývajícímu sprinterovi to vyšlo a stal se překvapivým vítězem na sto metrů a obhájil také titul na dvě stě metrů, čímž se stal bez debat letos nejrychlejším mužem planety. Američan Noah Lyles a jeho dvě zlaté sprinterské medaile v Budapešti a třetí zlato přidal ještě ve štafetě.
Diskuse vzbudil okamžik, kdy se dvě finalistky ve skoku o tyči Američanky Kennedyová a Moonová domluvily a zlatou medaili si rozdělily. To umožňuje nové pravidlo, když mají závodníci stejný počet pokusů a dosáhnou stejné výšky, tak se dál rozeskakovat už nemusejí. Tady je možné zmínit, že zlatý skokan do výšky s napůl oholenou tváří Ital Tamberi svůj poslední pokus už neprovedl, neboť mu do prostoru vstoupil malý syn jeho přítele, nyní bronzového katarského atleta Baršima. Tito dva se podělili o zlato zase na poslední olympiádě v Tokiu.
Pro jedny je tohle gesto vrcholného přátelství a fair play, naopak jiní jej odsuzují a tvrdí, že medaile by se měla v rozeskocích řádně vybojovat a ne domluvit a má být jen jedna.
Jak roztomilý byl rozhovor s vítěznou japonskou oštěpařkou Kitagučiovou, která má českého trenéra a připravuje se v Domažlicích. Posledním hodem překonala 66 metrů a šťastně vyhrála a pak mluvila v televizi pěknou češtinou s japonskými emocemi a hlasitě se smála, radost poslouchat.
Na závěr přidávám perličku. V cíli chodeckého závodu na 35 kilometrů, který jdou ženy i muži společně, si slovenský reprezentant počkal na svou kolegyni z reprezentace a v cíli ji požádal o ruku. Ona si nejdřív myslela, že si dělá legraci, jak je jeho dobrým zvykem, ale když pochopila, že se jedná o vážně míněnou nabídku a dostala i prstýnek, tak mu na ni odpověděla: „Áno“.
Jak vidíme, královna všech sportů je plná zajímavých příběhů…
