Článek
A ještě k tomu prý má Alexandr Ovečkin fotku s Putinem na Instagramu…
Nesporná a neoddiskutovatelná jsou ve sportu čísla. Za svou dvacetiletou kariéru zatím vstřelil 895 branek, což se nepodařilo nikomu jinému a po jednatřiceti letech vzal tento střelecký rekord svému předchůdci Waynemu Gretzkému. A to si znalci dlouho mysleli, že tento rekord zůstane rekordem navždy. Domnívám se, že ten Ovečkinův (bude hrát v NHL ještě rok, takže tipuji, že se zastaví v počtu branek někde okolo čísla 930 gólů) zůstane už navždy nepřekonán. Já vím, nikdy neříkej nikdy, třeba ho za dalších třicet nebo padesát nebo sto let let někdo překoná, ale bude to mít zatraceně těžké, protože padá méně branek, než padalo před třiceti lety a to že někdo dokázal překonat Gretzkého střelecký rekord je neuvěřitelné a zůstává nad tím rozum stát.
Kdo mě zná, tak ví, že lední hokej miluju aktivně i pasivně, je to pro mne nejlepší sport na světě a pokud obdivuji hokejistu za jeho um, tak je mi úplně jedno z jaké je země. Uctívám samozřejmě Jaromíra Jágra (navzdory tomu, že kdysi podporoval Babiše), mým oblíbeným hráčem byl Erik Lindros, obdivuji Mariána Gáboríka nebo Leona Dreiseitla či Sindyho Crosbyho. Ale zrovna tak se mi líbila hra Larionova, Krutova či Makarova. Mám rád pracovitost a bruslivost Petra Hubáčka, který byl kdysi mým sousedem a při jednom přátelském zápase, kdy jsem mu dělal centra, mi řekl, že hraju jako typický Kanaďan ze třetí lajny z roku 1985. Tehdy tam možná začínal mladý Gretzký, pokud se nemýlím, hi hi hi.
Tím chci jen říct, že jestli jsem na facebooku sdílel celou akci, jak vstřelil svůj historický gól v NHL s pořadovým číslem 895 právě Ovi, nesledoval jsem tím vůbec nic jiného, než jen to, že někdo dokázal vstřelit o jeden slavný gól víc, než byl dosud střelecký rekord za celou historii této nejslavnější a nejkvalitnější hokejové soutěže na světě. A v komentářích jsem to pěkně schytal, že uctívám vrahy, což mne mrzelo, protože takhle jsem to opravdu nemyslel a v tomhle kontextu jsem neuvažoval, když jsem ten Oviho gólový příspěvek naivně sdílel.
V roce 2015, když bylo mistrovství světa v hokeji v Praze, jsem úplnou náhodou koupil od překupníků lístek (byli jsme zklamaní z našeho prohraného zápasu o bronz s Američany) do první řady hned za plexisklem za brankou na finále zápasu Kanada Rusko. Byl to můj největší sportovní zážitek v životě. Seděl jsem tam mezi ruskými fanynkami a s přibývajícím časem byly čím dál znechucenější. Kanada tenkrát měla výběr, kde by mohla polovina mužstva hrát na olympiádě, ani jednou na turnaji neprohrála a smetla „Rusáky“ 6:1. Já jsem viděl z metrové vzdálenosti kroužit u mantinelu Ovečkina a Malkina, ale tenkrát je zastínili Crosby nebo Giroux. Ruští hráči byli tak znechuceni porážkou rozdílem třídy, že odmítli soupeři podat ruce a ani nepočkali na kanadskou hymnu a odešli do šaten. Jediný hráč, který své spoluhráče neúspěšně přemlouval, aby zůstali, byl Alexandr Ovečkin.
Když naši hokejisté porazili ve finále v Německu v roce 2010 na mistrovství světa Rusko, poražení soupeři si sundali z krku stříbrné medaile, protože tu porážku tenkrát neskousli. Ovečkin si ale medaili na krku nechal.
Zhruba před týdnem se hrál v NHL zápas Washingtonu proti Minnesotě a Ovi jako kapitán nechal seřadit své spoluhráče u modré čáry, aby vzdali čest čtyřicetiletému brankáři Marku-André Fleurymu, který hraje svou poslední sezonu, což diváci i komentátoři náležitě ocenili.
Jsou lidé, kteří neumějí oddělovat autora od jeho díla. Například můj švagr Jirka přestal poslouchat Jaromíra Nohavicu jen proto, že přijal medaili od Putina a možná taky kvůli jeho fotce s Okamurou. To já ne a ať už si myslím o Nohavicovi cokoliv jako o člověku, tak si rád poslechnu jeho deset, patnáct nejlepších písniček a dovedu je ocenit. Stejně tak někdo nemůže číst Milana Kunderu proto, že byl udavač. Jednak to nevíme jistě a i kdyby byl, tak jeho literární dílo je lepší, než morální profil autora.
Nikdo mne nemůže podezírat z toho, že bych chválil Rusko a Putina, vždyť jsem hned po začátku války zorganizoval charitativní aukci z artefaktů úspěšných sportovců, kteří mi své věci darovali a já jsem zdarma uspořádal dražbu podepsaných dresů a míčů a podobných předmětů a vybral sto tisíc korun, které jsme pak hned poskytli na léčbu malých dětí z Ukrajiny.
Jako aktivní i pasivní sportovec prostě musím ty branky Alexandra Ovečkina obdivovat a ocenit, ať už je jejich střelec jakékoliv národnosti. Ostatně on ten Wayne Gretzky zase prý sympatizuje a fotí se s Donaldem Trumpem, což od něj také asi není pěkné, ale budeme ho za to soudit a zapomeneme kvůli tomu na jeho krásné branky a famózní lišácké přihrávky?
Ševče, drž se svého kopyta a když je někdo sportovec, tak hodnoťme jeho výkon na hřišti a ne to, s kým se vyfotí nebo co (ne)řekne. Ostatně dovedete si představit co by se s ním mohlo taky stát, kdyby teď veřejně vystoupil proti ruskému diktátorovi?
Já Oviho jako kanonýra a hokejistu a sportovce prostě velmi obdivuji a uznávám a ten příspěvek s jeho rekordním gólem navzdory kritickým komentářům z facebooku neodstraním. Je to sportovní výkon a ne politika.
A teď do mne, laskavý čtenáři…
