Článek
Byli jsme týden (od neděle do soboty) ve Slovinsku a v Chorvatsku. Vyráželi jsme z Brna v neděli dopoledne a jelikož jsme si záměrně vybrali místo hned za hranicemi se Slovinskem na severní Istrii, cesta měla trvat pohodových sedm hodin i s přestávkou. Co čert nechtěl, za rakousko-slovinskými hranicemi jsem však píchnul zadní kolo a jelikož byla neděle, byl problém s opravou a to i přes to, že jsem si sjednal speciální pojištění automobilu na cestu do zahraničí. Proto jsme přifukovali, kde to šlo, ale jet se s tou gumou nedalo a museli jsme zůstat na noc v prvním městečku ve Slovinsku zvaném Šentilj.
Zaparkoval jsem u vyhlášeného hotelu-herny, ani nevím, proč, asi mě tam táhla touha vyhrát na ruletě, kam mne však má přísná žena odmítla vpustit. Ubytování by tam vyšlo čtyřčlennou rodinu bezmála na tři sta euro na noc, tak jsme se poohlédli po levnějším v nedalekém penzionu a stálo nás 80 euro pro všechny.
Druhý den jsem vyměnil kolo na rezervu a dojel do Mariboru do nejbližšího pneuservisu, nějakých dvacet pět kilometrů, což nám poradil hodný pan domácí, který vše vytelefonoval, takže jsme přijížděli „na jisto“ a měli tam o nás vědět. Bohužel však v pondělí Slovinci kvůli poničené infrastruktuře z nedávných povodní nepracovali, takže oprava probíhala velmi komplikovaně, byl tam jenom jeden pracovník, který s výměnou pneumatiky trochu zápasil, protože on prý vozí vraky a havarovaná auta. Proto musel zavolat šéfovi, což byl „mafiózo jako z bijáku“, který mu sice poradil, jak má gumu vyměnit, nicméně nás za to „skásnul“ o rovných dvě stě euro. Dostal jsem sice značkovou gumu Good Year, ale nikoliv novou. Na hrdinství však nebyl čas, potvrzení nám prý žádné dát nemohou, neboť jim nefunguje tiskárna (patrně výmluva, nevím, možná jsem měl být důslednější a kvůli pojišťovně ho vyžadovat), ale v tu chvíli jsme byli rádi, že byl defekt opraven (guma zalepit nešla, na to byla díra příliš veliká).
Do Chorvatska jsme tedy dorazili přesně o den později, než jsme měli, v pondělí odpoledne a ještě ten den jsme se šli vykoupat na pláž. Bydleli jsme hned za hranicemi se Slovinskem v kempu Kanegra Plava Laguna v zálivu Savudrija, deset kilometrů před Umagem. Kemp doporučuji, přestože chatky nejsou nejmodernější a nejluxusnější, bydlet se v nich dá, nejsou špinavé a krása místa spočívá v tom, že všude rostou borovice a cítíte se jako v háji. Noc z neděle na pondělí, kdy jsme nedorazili, jsme samozřejmě museli uhradit taky. Ubytování nás pro rodinu stálo celkem 760 euro i s parkováním.
Koupat jsme se chodili nedaleko od chatičky z kopce dolů, pláž byla kamenitá. Pokud se člověku nechtělo jen válet na břehu, hned vedlo bylo hřiště na beach volejbal, které bývalo ráno a přes poledne volné, takže jsme si zahráli několik rodinných mačů.
Podnikli jsme za tu dobu i dva výlety a to do nedalekého Umagu (také kvůli nákupu v Lidlu, cenově prý obdobné, jako u nás v obchodě) a pak další večer do slovinské Piraně. Umag je pěkné městečko v Chorvatsku, ale slovinská Piran, na kterou jsme se koukali přes záliv, je mnohem hezčí a má také v centru památky. Jediná potíž byla s parkováním, neboť do centra se autem nedostanete a musíte ho nechat v parkovacím domě a dolů vás zaveze zdarma autobus. Pak při placení kartou však nastaly potíže (nebyl jsem sám, kdo je měl, lépe je proto u sebe míti i hotovost, je to pak jednodušší), musel jsem kartou platit až v horním platebním automatu, neboť ve spodním to nešlo a trošku se za mnou vytvořila fronta.
Draho je v obou zemích zhruba stejně, večeře s rybími pochoutkami („ryba prvej kategorie“ brancin a orada s blitvou, dvě porce vyšly na padesát euro, děti byly milosrdné a objednaly si pouze jednu pizzu dohromady za deset euro a k tomu nějaký nápoj, takže útrata za večeři 70 euro, aby to teď ale nevypadalo, že na dětech šetřím „safraporte, to bych byl špatný rodič“).
Cesta zpět do Brna trvala s jednou zastávkou u Grazu osm hodin, neboť v sobotu dopoledne končily turnusy a tak se vytvořila za hranicemi ve Slovinsku směrem do Koperu asi hodinová kolona. Na zpáteční cestě již naštěstí žádné problémy nenastaly.
Dříve jsme jezdívali do Chorvatska do Dalmácie i níže k Makarské na dva týdny, ale musím říct, že mi ten týden na severu Istrie bohatě stačil. A místo je úplně v pohodě, takže ušetříte hodiny času a stovky kilometrů po dálnicích. Doporučuji. Dobrodošli…