Tonga je asi jediné místo na Zemi, kde se můžete potápět s velrybami

V období od července do září tam proplouvají rodiny zpívajících velryb (keporkaků), a člověk má jedinečnou příležitost s nimi šnorchlovat, což není možné patrně nikde jinde na světě.

Souostroví Tonga se skládá asi ze 176 ostrovů a nachází se v jižním Pacifiku necelé tři hodiny letu od Nového Zélandu. Táhne se v pásu dlouhém 800 km mezi Samou, Fidži a Cookovými ostrovy (o těch se zmíním třeba někdy příště). Skládá se ze tří hlavních skupin korálových a sopečných ostrovů Tongatapu, Haʻapai a Vavaʻu.

Z Tongatapu, kde mají jediné mezinárodní letiště, se dá dostat na ostatní souostroví buď letecky (letadlo asi pro 20 lidí, kde je vidět i pilotovi do kokpitu) nebo trajektem, což je ta levnější, ale zdlouhavější varianta a právě tu jsme si zvolili.

V místním info centru jsme zjistili, že trajekt by měl jezdit každé úterý a čtvrtek (v neděli na Tonze nikdo nic nedělá, jenom chodí zpívat do kostela, ten den je taky zakázané pít alkohol) a protože bylo pondělí, přespali jsme a ráno vyrazili se všemi zavazadly na zádech 7 km pěšky na trajekt. Tam nám však sdělili, že dnes trajekt nepojede, ať to zkusíme zítra. Sami Tongánci tomu říkají ,,Tonga time“ čili nemůžeš se zde spolehnout na nic.

Další den jsme cestovali trajektem na souostroví Haʻapai na ostrov Lifuka, kde jediné volné místo bylo hned vedle rakve. To, jestli je v ní mrtvola nebo se zatím přepravuje prázdná, jsme zjistili hned po rozbalení krosny na našem „ubytku“. Vše bylo nasáklé mrtvolnou těžko popsatelnou nasládlinou. Následovala noc plná neustálého nikdy nekončícího zvuku krysích nožiček. Ráno jsem měla rozkousaný batoh.

Další den jsme měli domluvený odvoz na ostrov Uoleva, kde jsme měli šnorchlovat s velrybami a kam se dá dostat pouze lodí. S majitelem jednoho ze tří resortů (pokud se chýše neboli ,,fale“ na pobřeží dají takto nazvat) bylo vše předem domluveno s tím, že nás ráno v 10 hodin vyzvedne před naším „ubytkem“. Jenže tady platí „Tonga time“. Odpoledne jela okolo nás Tongánka a ze staženého okýnka na nás volala, na co čekáme.

Měli jsme štěstí, narazili jsme na dceru majitele onoho resortu, která nás měla na ostrov Uoleva dopravit, nicméně ona o tom nevěděla a její otec na to zapomněl. Říkali jsme si, že majitel bude asi velmi zaneprázdněný správou resortu, ale opak byl pravdou. Po připlutí na ostrůvek jsme viděli jednorukého Kaláfího ležet v houpací síti natažené mezi dvěma palmami, který se ani neobtěžoval nás přijít přivítat, natož se omluvit, že na nás zapomněl. Toto byla jeho každodenní a asi jediná činnost, krom večerního popíjení místního rumu a křičení a bití své manželky.

Celý ostrůvek se dal obejít za cca 3,5 hodiny, jen bylo potřeba vyčkat, kdy zrovna není příliv a odliv.

Hlavním důvodem, proč jsme si vybrali tento ostrov, byla možnost šnorchlovat s keporkaky neboli plejtváky dlouhoploutvými, kteří do místní laguny připlouvají vyvést mláďata. Mláďata zde nabírají tuk a sílu, vypijí denně až 100 litrů mléka s obsahem tuku 60 %, aby přibrali denně na váze 40 kg. V této době lze velryby dobře lokalizovat, neboť se zdržují v menší hloubce, aby se mláďata mohla častěji nadechovat. Zhruba na konci října migrují velryby zpět do studenějších vod směrem k Antarktidě. Mláďata se zpět na Tongu vrací zhruba ve třech letech.

Kalafiho dcera Finau, vlastnila příslušný certifikát vydaný vládou a byla výborná průvodkyně. Velrybám dobře rozuměla a snažila se společně s kapitánem zprostředkovat maximálně silný zážitek všem účastníkům výpravy. Bylo nutné respektovat pocity velryb, takže se do vody může, jen pokud se velryby cítí dobře a jsou v pohodě. Výlet trvá od 9:00 do 16:00 a součástí je oběd a také veškeré vybavení včetně neoprenu. Platili jsme za osobu 300 TOP (tonžská paanga), což odpovídá v přepočtu zhruba třem tisícovkám českých korun.

Po nějaké době od výjezdu, kdy jsme viděli jen širé moře se najednou na hladině objevil hřbet, pluli jsme blíž a už jsme si mysleli, že půjdeme do vody, ale v tom někdo zakřičel: ,,It is shark“, tak jsme museli počkat, než žralok odpluje a teprve pak jsme se mohli začít potápět.

Nakonec jsme přece jen měli štěstí a náš sen, zaplavat si s velrybami, se splnil. Byl to můj největší zážitek a někdy bych si ho přála znovu zopakovat.