Článek
Jelikož měl větší svaly, tak jsem mu neodporoval a jeho výrok nekomentoval. Chápu, že takových naštvaných lidí je víc, nicméně já si to nemyslím.
Veřejnoprávní televize plní svou funkci, někdy lépe, někdy hůře, ale plní. A poplatky, třebaže se to nemusí lidem líbit, jsou nutné. Otázkou zůstává jejich výše a také to, jestli je mají platit i ti, kteří nevlastní televizi, ale přes telefon by ji sledovat mohli.
Koluje po sítích jeden takovýto vtip. „Stát hodlá po lidech vymáhat poplatky za ČT, i když ji nesledují. Mají platit jen proto, že mají nástroj, kterým by to šlo. V tom případě chci od státu přídavek na děti. Ty jsem si zatím neudělal, ale mám nástroj, kterým by to šlo.“
Vtipné, logické, nicméně chápu snahu vymáhat koncesionářské poplatky v rozumné výši i po těch, kteří fyzicky doma televizor nemají, ale mají chytrý mobil nebo internet. Je již předmětem diskuse, jestli by se po nich měla chtít celá částka nebo jen část, kterou musejí platit ti, kteří televizor vlastní.
Koncesionářský poplatek (poplatek z přijímače) je poplatek, který v řadě zemí slouží k úplnému nebo částečnému financování televizního či rozhlasového vysílání (veřejnoprávních médií) a je vybírán za příjem televizního a rozhlasového signálu nebo za vlastnictví takového přijímače. V evropských státech se v roce 2016 pohybovala roční cena poplatků mezi 9 a 420 eury. Cena v České republice je 2160 Kč ročně za platbu obou médií. V případě prodlení s placením poplatků bude následovat vymáhání soudní cestou.
Dle návrhu novely mediálního zákona má dojít od začátku roku 2025 ke zvýšení televizního poplatku měsíčně o 25 korun na 160 korun měsíčně a rozhlasového o 10 korun na 55 korun za měsíc. Také by mělo přibýt plátců zhruba o 230 tisíc, neboť by nově měli koncesionářské poplatky platit i ti, kteří mají zařízení umožňující příjem veřejnoprávních médií, mobil, tablet a počítač.
A jak jsou na tom s koncesionářskými poplatky sousední země? Na Slovensku byly poplatky od července nahrazeny každoročním státním příspěvkem společnosti RTVS v hodnotě 0,17 % HDP. Tuto změnu prosadil parlament i přes veto prezidentky Čaputové a k podobným krokům došlo v posledních letech ve většině zemí západní a severní Evropy.
Nejméně změn se uskutečnilo v Rakousku a Německu. Tam musí na veřejnoprávní média přispívat všichni obyvatelé a to částkou 220 euro ročně. Z těchto poplatků financují celostátní ZDF, 3sat a rozhlas a část těchto poplatků jde na regionální televize. Zvláštním případem je mezinárodní televize Deutsche Welle, která je financována přímo spolkovou vládou. V Rakousku existuje, podobně jako u nás, ohlašovací povinnost a poplatky se pohybují od 269 eur do 343 eur v závislosti na spolkové zemi. K tomu platí rakouské domácnosti od 75 do 95 eur za rozhlas.
V Polsku lidé platí najednou za celý rok v přepočtu asi 450 korun. Téměř tři miliony domácností je prý ale neplatí, takže mají polská televize a rozhlas problémy s financováním.
Zajímavým případem je Švýcarsko, kde obyvatelé zrušení koncesionářských poplatků odmítli v referendu. Ročně Švýcaři zaplatí v přepočtu 9800 korun.
Ve Velké Británii, kde BBC vysílá od roku 1922, se vedou rozsáhlé debaty o změně financování veřejnoprávních médií. Nyní tam má platit každý obyvatel, pokud neprokáže, že žádný přijímač tedy televizi, počítač, tablet nemá. Teď je poplatek ve výši 159 liber ročně (zhruba 4500 korun ročně). Za sledování BBC bez zaplacení licence hrozí ve Velké Británii i trest vězení.
