Článek
Snad jedinou výjimkou by se mohla zdát být KLDR. Tam si nejspíš nikdo nedovolí tajně sebrat ani hrst rýže. Je to ale tím, že jeden krutý vládce vlastní všechno a všechny, takže už není kde a jak cokoli vymýšlet. Z principu hospodářské korupce se tedy vlastně nejedná o korupci nulovou, nýbrž o korupci absolutní. Další kategorií zkorumpovanosti je oligarchický systém, typický pro Rusko. Tam je to nejspíše způsobeno tím, že běžní Rusové jsou již po staletí plně smířeni s jakkoli extrémní mírou obohacování správců země na úkor jejích obyvatel. Často někdo zdůrazňuje, jak strašlivě je zkorumpovaná Ukrajina. Samozřejmě. Vždyť to donedávna bylo Rusko.
Míra korupce přímo souvisí s rozevíráním pomyslných nůžek, kdy stále méně lidí vlastní stále větší množství světového bohatství. V KLDR je tato nerovnost na nejvyšší možné úrovni, kterou už nelze dále posouvat. V zemích, jako je Rusko, je tato nerovnost také obrovská a v nejvyspělejší zemích s nejvyšším průměrným platem je tato nerovnost naopak nejnižší. Je to logické. Protekční prostředí výrazně oslabuje rovnost příležitosti. Nikde samozřejmě ještě ani zdaleka není naprostá spravedlnost pro všechny, ale je zcela zřejmé, že na kvalitu života celé společnosti má rovnost příležitostí zcela zásadně pozitivní vliv.
Pouze tam, kde si lidé ve velké míře uvědomují výše uvedené skutečnosti, lze dosáhnout vysokou kvalitu života. Čím více si lidé nechávají vnutit myšlenku, že korupci je nutné tolerovat, protože ji stejně nelze zcela vymýtit, tím hůře se jim žije. A pokud se lidé nechají přesvědčit dokonce i o tom, že sympatie k vůdcům jsou významnější než rovnost příležitostí, je celospolečenská úroveň života ještě výrazně nižší.
Často slýcháme, že zkorumpovaní jsou vlastně všichni, takže stejně není koho volit. Pokud by člověk skutečně neměl koho volit, musel by být součástí bezvýznamné společenské menšiny. Jinak by se přece vždycky našla politická síla, která by hlas lidu vyslyšela. Jak je tedy možné, že pocit, že nemají koho volit, má velká část společnosti? Takoví lidé se asi jen vymlouvají. Nechce se jim hledat nové cesty, a přitom si stěžují na tu, po které kráčí. Vyhovuje jim si jen tak v klidu dožít. Nechce se jim pokoušet se aktivně přemýšlet a nebát se říkat odvážný názor. Nechce se jim vykročit kamkoliv mimo zaběhlé stopy svého stáda. Anebo snad někoho napadne i nějaký jiný důvod?
