Článek
Z tohoto pohledu je rasismus jen pouhým výmyslem a ve skutečnosti vůbec neexistuje. Existuje pouze přetvářka těch, kteří za rasisty označují běžné lidi. Zřejmě si tím potřebují vynahradit nějaké své skryté ponížení, které si museli v minulosti přetrpět. Držet si odstup od odlišných komunit a kultur je přece přirozenou lidskou vlastností. Je to oprávněná opatrnost a prověřená strategie přežití již po tisíce let.
A co říkáte na pohled z druhé názorové strany? Vývoj komunikačních dovedností se po tisíciletí neustále zrychluje. To lidem umožňuje mnohem přesněji posuzovat míru ohrožení různými menšinami a odlišnými kulturami. Lidé postupně přicházejí na to, jak vysoce produktivní je širší vzájemná komunikace. A proto se také naučili přesněji posuzovat, do jaké míry se vyplatí netolerovat odlišné jedince a kdy je ohrožení již zanedbatelné anebo vůbec žádné.
Jednou se mě jakési dítě zeptalo, který neuvěřitelný genius vynalezl mobil. Žádný takový vynálezce neexistuje. Vynalezly ho miliony efektivně komunikujících lidí. A to je právě tím kouzlem stále dokonalejší vzájemné komunikace. A ke stále dokonalejší komunikaci dochází neustálým zvyšováním schopnosti se vzájemně tolerovat. Poznat tu správnou hranici však nedokáží zdaleka všichni.
Vyžaduje to vysokou míru sebevědomí a svobodomyslnosti. Lidé se skrytým ponížením, které si museli v minulosti přetrpět, jsou pochopitelně výrazně opatrnější a odlišných jedinců se obávají více, než je potřeba. A to je právě ten rasismus. Těmto lidem půjde jen těžko vysvětlit, jak extrémně demotivující je házení všech do jednoho pytle. Jak nás nakonec všechny poškodí, když odlišné typy lidí paušálně oddělíme a zakonzervujeme do jakési celospolečenské izolace.
I v otázce rasismu máme tedy dva protichůdné světové názory. Podle jedněch se hluboce mýlí povýšení lidé, co neoprávněné označují ostatní za rasisty. Podle druhých neprospívají společnému soužití právě rasisté, kteří úzkostlivě trvají na zastavení přirozeného vývoje mezilidské tolerance a tím společnost brzdí a degradují.
Ať už je kdokoli z nás na jakékoli názorové straně, tak ti, kteří se mýlí, zvyšují naši celkovou zaostalost a snižují důstojnost našich životů. Svůj postoj předáváme dalším generacím a jsme za něj plně zodpovědní. A jelikož se vývoj neustále zrychluje, rozhřešení současných názorových sporů bude na stole pravděpodobně mnohem dříve, než bychom čekali. Jednou bude naprosto zřejmé, který ze dvou uvedených názorů nám všem škodí a který je naopak nositelem pokroku. A tyhle naše názory jsou osobním odkazem každého z nás. Odkazem, který po nás navždy zůstane a který nám už nikdy nikdo neodpáře.
