Článek
...
... druhý den toho byly plné noviny a internet cvrlikal více, než při volbě prezidenta USA.
***
Takže již známo, že byl stanoven plán (a hlavní slovo v tomto plánu měla právě „umělá“ Hypatie, která rezolutně prohlásila, že: „To bude chtít bezpodmínečně přizvat nejmíň tři další nejnovější modely umělé inteligence a pomoc ELgenerala!") na rekonstrukci DNA, kterou se podařilo objevit uvnitř lebky zemřelého filozofa.
Plán je jedna věc. Kdo to zaplatí, druhá…
Všichni významnější Řekové se obrátili na všechny své významnější kontakty po celém světě. Po Evropě příliš zastánců nenašli. – Tedy – ne těch správných. Evropskou Unii dostaly požadavky na financování „Řeckého zázraku“ na celých šest dní do varu. Co do varu… Bylo to, jako když současně své chřtány rozevřou Etna, Vesuv, Stromboli, Santorini a Geldingadalir.
Ursula von der Leyen tentokrát vskutku měla na mále. Nebylo státu, nebylo politika, které a kteří by mlčky přikývli, nebo mlčky vrtěli hlavami. Vlastně vše a u všech se bouřlivě a s nebývalou rychlostí dělo všude a u všech.
„Evropa musí být jednotná!“ První den se to několik nerozvážlivců odvážilo vyslovit. Schytali ten nejdrsnější kartáč ve svých životech. Co hlava, to názor. Co ústa, to ryk. Těch několik málo papírových novin byly o pravěku dříve, než byly natisknuty. Na obrazovkách se střídali tváře státních ničitelů (všech zemí) rychleji, než sedátka na řetízkáči. Internetové servery kolabovaly. Pokud vyšel nějaký článek a měli jste štěstí, že jste ho stihli v první minutě a chtěli napsat komentář třebas:
„Dobrý den. Možná by bylo dobré ten projekt podpořit – na chvíli snad ubrat na zbrojení… Josef Sojka.“, měli jste štěstí, když se objevil v druhé tisícovce.
Druhý den, po několika schůzích a deklaracích bylo rozhodnuto o následném mimořádném společném zasedání všech výborů, podvýborů a nevýborů. Mělo to výhodu v tom, že počet hlasů při hlasováních se takto 4,72 x zvýšil, neboť někteří politici zastupovali takto 2 – 8 sekcí. Nevýhoda byla v tom, že zasedání trvalo 48 hodin a postupně se měnilo v zase lehání, neboť ne každý přítomný vydržel v bdělém stavu. Ale protože nejelitnějším byrokratům záleželo na tom, aby se ukázala síla unijního rozhodování (počet 2468 hlasů – to už je něco!), byly ze svých kanceláří vyhnáni po stovkách nevolení úředníci, aby vždy na hlasování zaktivizovali nesoustředěné poslance.
Pochopitelně – v tomto zmatku hlasování muselo býti 2 – 5 x zopakováno, protože ne každý stihl „cinknout“ včas a výsledné hlasy se v součtu nemohly hned tak sejít. Jeden fiškuntálek (v souladu s GDPR nelze Jardu jmenovat) nabídl svoji vlastní aplikaci v mobilu, která případné nesrovnalosti dokázala zpětně statisticky „dovypočítat“ s pravděpodobností 98,98 % a tak se to přece jen do oněch 48 hodin vše zvládlo.
Sál Louise Weisse ve Štrasburku mohl být vyvětrán a přenechán armádě 314 „uklízečů“. Vyvezeno bylo: 2880 plastových lahví, 3130 polystyrenových jídelních setů, 7432 kelímků od kávy, 4826 obalů od bonbónů, sušenek, tyčinek…, 130 kilogramů nejrůznějších papírů a téměř další metrák dalšího odpadu (včetně 17 nenačatých krabiček cigaret). + osmery brýle, 2 mobilní telefony, dvoje kšandy a jedny kozačky…
Celý tento velký cirkus vyšel daňové poplatníky na pouho pouhé 2 000 000 euro. Což jsou zanedbatelné dvě třetiny eurocentu (pro Čechy 17 haléřů – no nekup to!) na jednoho. Aber dieser Nervenkrieg!
Teď blikla záludná myšlenka: Nikdo z Reinigungskrafts nenahlásil, že by se našel byť jediný cent, natož celá šrajtofle. Lze z toho odvodit, že slovutní europoslanci jsou velice opatrní na své těžce vydělané peníze? Nebo … Ale kuš! – vraťme se před velký úklid, do dne, kdy začali akreditovaní novináři vysílat první zprávy.
*******
Pokračování příště
