Článek
Poslechněme si příběh, který spojuje budoucnost s dávnou minulostí a přitom se právě děje. Asi již tušíte, že to nepůjde „pěkně po pořádku“. Nejprve jak to mohlo vůbec vzniknout. – Jako u všech „dějinnotvorných událostí“ se muselo v jednu chvíli, na jednom místě protnout několik zdánlivě nesouvisejících příběhů. Asi hlavní se týká života, působení a smrti jednoho z význačných myslitelů v dějinách. Pana Sókrata.
Je dosti zvláštní, že po něm nezůstalo žádné „dílo“. Nic, co by on sepsal. Máme jen zaznamenané vzpomínky jeho současníků a následovníků. Víme, kdy a jak zemřel, ale nevěděli jsme, kde a jak byl pochován. … Druhý příběh není tak starý, ale podstatou se vrací mnohem dále, než byla doba Sókratova. Nejspíše budete znát film „Jurský park“. Vše je v něm založeno na myšlence, že v miliony let starých pryskyřicích se mohly uchovat neporušené krevní buňky dinosaurů. Z nichž , díky pokročilé genetické vědě lze klonováním zrestaurovat celé jedince. Pak tu máme příběh vývoje umělé inteligence. Který v několika málo letech pokořil všechny rekordy v evoluci. A nakonec tu máme „příběh deevoluce“. Možná lépe vyjádřeno – již několik desetiletí probíhající „zpětný chod“ (rozuměj – úpadek) demokracie. A stojí za zmínku vzpomenout, že právě již zmíněný pan Sókratés často vznášel námitky proti tomuto – tehdy modernímu – způsobu řízení státu. A to ještě tehdy nevěděl, jak se to ještě může zvrtnout hůře… Nevěděl? Co když věděl? Co když skutečně „viděl do budoucnosti“? A – co kdyby bylo možné se ho zeptat? Teď, hned… Měli byste zájem? – Nu – možné to JE. Jen to nepůjde tak brzy. Protože na tuto možnost je nutné vystát frontu. A to dosti dlouhou a hlavně – v popředí se nahrnuli občané (hm – NADobčané?) s pořádně ostrými lokty. … Co se tedy vlastně děje?
Má se to tak: Jeden ze soudobých řeckých občanů (NADobčanů?) – pan Mitsotakis – takto předseda vlády, byvše fanoušek filmu o ostrově dinosaurů, se setkal s některými tvůrci, probíral s nimi všechna pro i proti a dlouho v něm klíčily myšlenky na možné oživení nějakých důležitých osobností z dějin jeho slavné země. Jenomže – film je jedna věc a skutečnost zcela jiná. Kde vzít živé buňky konkrétních dávných osobností?
Leč – stalo se: Při opravě přívodu vody k jedné z fontán na náměstí Syntagma v Athénách se jedna z bočních stěn hlubší části výkopu propadla do jakéhosi prostoru mimo výkop. Práce byly zastaveny a přivolán hlavní šéf, který si dlouho drbal bradu a pak ho napadlo přivolat někoho z národního archeologického muzea. Věděl totiž, že kdyby šlo o případ nějakého nálezu, mohlo by to znamenat zastavení prací na neurčito a to by se mu v tu chvíli docela hodilo. Po krátkém telefonu ani ne za půl hodiny se supěním ze severu dorazila skupinka rozdychtěných pracovníků a souběžně s nimi z jiné strany Jeep se spoustou vybavení. Zvědavci byli vykázáni, výkop obehnán a muzejníci začali do plachet, pytlů a roztodivných přepravek ukládat krom hlíny i předměty všeliké, neurčitelné. Trvalo to asi tři hodiny, přičemž dorazilo ještě několik automobilů – policie, požárníci, radní, novináři. Policistů přibývalo – ještě zvětšili ohrazený prostor a po odchodu muzejních pracovníků zůstali dva policisté na trvalé hlídce.
Mezitím do médií pronikly zprávy o překvapivém objevu neobvyklého pohřebního místa, pravděpodobně ještě z doby „před Kristem“… A v nočních zprávách byla přerušena reportáž o ručníkové revoluci s šokujícím odhalením: S největší pravděpodobností byl nalezen hrob jednoho z nejvýznamnějších řeckých filosofů – Sókrata.
Probíhá zkoumání ostatků, ale z předmětů, které byly spoluvyzvednuty, vyplývá, že byly záměrně vloženy do hrobu, jako připomínka a pocta tomu neobyčejnému muži, který se nebál vzepřít prohnilosti systému a položit život za pravdu. Zpráva zmiňovala, že v odkrytém hrobě byla nalazena nádoba (lekythoi) s vyrytými texty a obsahující olověný svitek s oslavnou ódou na pravdu, z něhož šlo odvodit, že byl tajně věnován Sókratovými žáky. Dále jsou restaurovány další texty i z jiných fragmentů…
Po dvou dnech nevypadaly další zprávy příliš obohacené, nicméně: Z kosterních pozůstatků lze odvodit - unikátní kombinaci:
1. Jde o lebku starého muže s extrémně krátkým nosním skeletem a širokými očnicemi.
2. Kostra odpovídá sedmdesátníkovi se stopami starých zhojených bojových zranění.
3. Na kostech chodidel jsou známky celoživotní chůze bez obuvi.
Co se týká lebky, jeví se možnost, že hlava byla podrobena zatím neurčitelnému způsobu mumifikačního či konzervačního zásahu.
To ale již stačilo, aby se v leckterých kruzích vybudil aktivní zájem. Ovšem, co je pro příběh nejhlavnější, pan Mitsotakis před pár měsíci konečně obdržel, dlouho vyjednávaný, osobní model LLM, od Sira Demise Hassabise. Kvůli němu musel najmout dva členy ochranky navíc. První nosil v rafinovaně konstruovaném termoboxu samotnou inteligenci, kterážto skrze dokonale šifrované vysílání radila panu premiérovi několik hodin denně. Druhý člen hlídal prvního, neb nepřipadalo v úvahu, že by někdo mohl onu pomůcku uzmout. Nu a „na to konto“ se pan předseda vlády vydal do utajeného, narychlo zřízeného detašovaného výzkumného pracoviště, kde slovutní vědci zkoumali slovutné ostatky. Pan Mitsotakis vyhlásil výjimečnou tajnou poradu hlavních hlav a protože probíhala za zavřenými dveřmi, které byly ještě za čtvermi dalšími střeženými dveřmi, nemůžeme vědět, co tam bylo řečeno. Nicméně, snad lze vyzradit, jak přece jen k vyzrazení některých informací došlo. A došlo by Vám to možná i bez následného…
Na tajnou schůzku nebyli vpuštěni osobní strážci. Kufřík s Hypatií (zapomněl jsem dodat, že tak říkal pan premiér své externí extra inteligenci) však si dovnitř vzal. A – jak mnozí tuší – podstatná část hardweru, jakož i některé programové sekce, byly vyvinuty jednou velkou asijskou korporací (H…i). Stejně tak komunikátory – vypadající jako cosi mezi vysílačkou a mobilem – které používali členové premiérovy ochranky, z nichž jeden zůstal za zavřenými dveřmi, druhý za druhými zavřenými dveřmi a další dva za dalšími dvěma zavřenými dveřmi. A tyto komunikátory spolu živě tajně komunikovaly, aniž uživatelé tušili. Což by samo o sobě nebylo asi tragické, kdyby tu nebyl PÁTÝ ELEMENT. … Jeden z vědců, vyslaných z různých universit, měl nepěkný „vedlejšák“. Sloužil jako „živý čip“. Několik minizařízení v různých částech jeho těla, fungujících na technologiích asijského nejmenovaného (.. … ..) gigantu, dovedlo dešifrovat přicházející zprávy a čísla mobilů v okolí 15 až 20 metrů. A protože Hypatie převáděla zachycované hovory ve schůzovní místnosti do digitálního jazyka a „protlačila“ toto do komunikátoru svého hlavního „nositele“ a tento tohoto opět dále za další dveře… Nu zkrátka – díky přítomnosti proradného čínského vědce informace z tajné porady tajně obdržely několikeré tajné služby a jak to tak bývá, druhý den toho byly plné noviny a internet cvrlikal více, než při volbě prezidenta USA.
*******
Pokračování příště
