Článek
… Ale kuš! – vraťme se před velký úklid, do dne, kdy začali akreditovaní
novináři vysílat první zprávy.
...
***
V tu dobu se se vzrůstající tendencí na athénském letišti začaly objevovat hlášení o mimořádných letech. A to v souvislosti s tím, jak se hlavy států celého světa dozvídaly o přelomovém objevu v Řecku a o štrasburkském globálním dějinotvorném konkláve a spěchaly se účastnit.
Pan Konstantínos Tasúlas strávil na letišti více jak 14 hodin uvítáváním kolegů (a kolegyň), kteří se po cca 10 – 15 minutách s máváním vynořovávali ze svých speciálů. Za tu dobu speciální kurýr ve speciálních nádobách 4 x doručil speciální desinfekci, protože pan prezident dbal velmi důsledně o své zdraví a nehodlal znovu onemocnět nějakým speciálním koronavirem. …
Pak už toho měl dost (nemějme mu to za zlé – kdo by neměl, že?) a rozhodl nechat odstavit letiště „pro přetíženost“ a další – i ty nespeciální – lety přesměrovávat do Soluně. A nechal se zavést takřka až do postele. A to jen minutku před tím, než do vzdušného prostoru, Řecku přináležejícímu, vplul populární letoun Air Force One.
Tahle pikantnost nebyla jediná, která vznikla v souvislosti s cestou prezidenta USA. S touhle historkou Vás rád seznámím.
- Další pikantní věcí bylo, že prezident USA si vymínil, že musí do Řecka dorazit jako první. Avšak – trapná maličkost (a nebudeme to rozmazávat, zapomenout může každý) - opomenul vzít si veledůležit…ou „věc“. Bez které by jeho působení v Řecku postrádalo smysl. Se vztyčenou žlutou patkou se rozběhl k pilotům s naléhavým příkazem: „Otočte to!“ Bylo to ve chvíli, kdy Boeing 747 200 B byl vlastně na dohled od evropské pevniny.
… Někdo rozumný navrhl, že by nemuselo být nutné letět až do Washingtonu. Pokud se nejedná o „věc nejvyššího utajení“, někdo by ji mohl převzít, nastoupit na základně Andrews do gulfstreamu a přistát buď na Azorech, nebo na základně Morón ve Španělsku. Morón má sice komfortnější zázemí, ale protože se již vzdalovali od Evropy zpět na západ, začalo se počítat. Nějaká ta desítka minut úspory času hovořila pro Azory. Ke kterým jim nyní zbývalo asi 1000 kilometrů, přičemž byli již 550 km od evropského pobřeží.
Než letadlo přistálo na ostrově Terciéra, už z Andrewsu letěl vrtulník s pečlivě vybranými osobami (T.D.K., P.V., a Z.D.), které měly tento vysoce důležitý a citlivý úkon, převzetí … (nejmenované „věci“) a její přepravu na letiště Lajes zabezpečit. … Zabezpečily.
Ale protože ta akce trvala více jak šest hodin, máme čas se podívat na to, co se odehrálo na Azorech po přistání proslulého Air Force One. Mimochodem – tetelila se nad oněmi ostrovy proslulá tlaková níže – vzpomínáte???
Protože protokolární úředník, nezbytná součást doprovodu hlavy nejhlavnějšího státu, vykomunikoval s letištěm vše potřebné, u schůdek letadla již stála uvítací svita a po otevření dveří, v těsném závěsu, sestupovali - jako první první člen prezidentské ochranky, jako druhý první člen ochranky členů sboru náčelníků štábů, pak samotný prezident, dva další členové jeho ochranky, dva generálové a neuvedený počet členů doprovodu.
Přivítací ceremoniál zahájil velitel portugalské základny, brigádní generál … … . Po něm přivítal svého prezidenta šéf 65. operační skupiny Letectva USA, plukovník… … . K prvnímu prezident s úsměvem řekl: „Díky za runway. Za pár hodin tu čekáme ještě návštěvu…“. K druhému, hodně zamračeně: „Máte tu svinské, hodně zamračené počasí. Divné – minulá žena se sem jezdila opalovat…“
*******
Pokračování příště
