Článek
Odborná porota pak vybírala ty nejlepší, které mohly alespoň po omezenou dobu spatřit světlo světa v nadcházející sezóně na jevišti DJKT a být zaznamenány pro potřeby autorů na video, které se posléze objevilo v některých případech také na streamovací platformě Dramox. Zatímco v prvním ročníku INTRO'21 byla uvedena tři vítězná díla (1. místo Kouzelné hodinky doktora Kronera, 2. místo Píseň pro Ninu, 3. místo Otřást vesmírem), o rok později během INTRO'22 to již byla jen dvojice muzikálů (1. místo Orlando, 2. místo Slavík a růže). V roce 2023 se soutěž vypsala s omezením pro dětský muzikálový soubor a vítězné dílo bylo pouze jedno - I like zima, které nastudovalo Muzikálové studio při souboru muzikálu DJKT. A dosud poslední ročník INTRO'24 nesl podtitul MINI, tedy tentokrát bylo omezení na počet herců a muzikantů, vždy do pěti osob na každé straně.
Vítězným muzikálem INTRO'24 - MINI se stalo představení O děvčátku, kterému něco chybělo autorského dua Tomáš Javorský a Jan Kaňka, kteří již stáli za vítězným muzikálem prvního ročníku Intra (Kouzelné hodinky doktora Kronera). Ačkoliv může název působit jako pohádka, do pohádky má toto dílo rozhodně daleko. Jedná se o jednoduchý příběh o tom, jaké to je, být jiný a jak se k takovým lidem společnost může chovat. A co je třeba k tomu, aby se lidský přístup změnil. Více naznačovat nechci, protože by to mohlo zkazit moment překvapení, kdybyste někdy v budoucnu měli možnost tento muzikál někde vidět. Obsazení zůstalo komorní - Stanislava Topinková Fořtová, Alexandra Vostrejžová, Martin Holec, Jozef Hruškoci a Martin Šefl. O hudební doprovod se postaral komorní orchestr muzikálu DJKT pod vedením dirigenta Pavla Kantoříka. A právě hudební složka je to, co činí tento muzikál velice zajímavým. Styl totiž není úplně jednotný a během 50minutového muzikálu se tak střídá jeden žánr za druhým, nechybí ani country, rock či reggae, tak široký je hudební záběr „Děvčátka“. Co se týče jevištního zpracování, tak velmi pozitivně hodnotím nápad se skříněmi, ve kterých jednotliví herci s výjimkou Stanislavy Topinkové Fořtové čekají na svůj výstup. Jak podotkla inspicientka Tereza Topičová, rekordmanem v čekání ve skříni se stal Martin Šefl, který hrál ředitele zoologické zahrady. Doktor Jozefa Hruškociho pro změnu přišel s originálním pojetím kouření - namísto skutečných cigaret či doutníků se tak na jevišti objevují bublifuky, které dávají představení najednou úplně jinou atmosféru. Za tento nápad patří díky režisérovi Marku Davidovi z Ostravy. Toto jsou však jen některé z vychytávek, které se v představení „O děvčátku, kterému něco chybělo“ objevily. Jako celek hodnotím tento muzikál pozitivně, protože měl originální myšlenku a zpracování, zajímavý námět a skvělé herecké i pěvecké výkony.
Muzikály, které se umístily na druhém a třetím místě se tentokrát dočkaly pouze tzv. scénického čtení, které si však jednotliví režiséři pojali trochu po svém a namísto skutečného sezení a čtení nebo zpívání se diváci dočkali lehce zinscenovaných krátkých muzikálů, jejichž délka se pohybovala okolo 30-40 minut. Třetí místo obsadil známý (nejen) západočeský skladatel a muzikant Milan Benedikt Karpíšek se svým příběhem Jamieho nevěsta. Jak sám autor před představením řekl, příběh je inspirován irskými a keltskými pohádkami, které jsou zajímavé a originální a ve srovnání s českými pohádkami jsou někdy více temné, ponuré a tajemné. Což tedy úplně nebyl případ Jamieho nevěsty, která byla naopak i velice vtipná. Režie se ujal Martin Holec, o klavírní doprovod se postarala korepetitorka plzeňského muzikáku Monika Kudrnová. Na jevišti jsme pak mohli vidět Lucii Pragerovou, Dušana Krause, Pavla Klimendu, Adama Reznera a Romana Krebse. Ačkoliv bylo zmíněno, že se jedná o díla pro maximálně pět herců, nezabránilo to Martinu Holcovi dát většině hereckého obsazení více než jednu postavu. A jedna postava se dokonce dočkala toho, že ji během půlhodinového představení hráli dva herci. Humor, který rozhodně není Martinu Holcovi cizí, se prolínal celým příběhem Jamieho, který se o svatojánské noci vydal s trojicí skřítků do Dublinu pro krásnou dívku. Toto představení bylo svým lehkým humorem velice blízko k muzikálovým pohádkám, které muzikál DJKT uvádí na prknech Malé scény Nového divadla. Také jednu z těchto pohádek má na svědomí právě Milan Benedikt Karpíšek - Plzeňské pověsti. Bylo vidět, že když si představení užívají sami herci, přenést tyto emoce na diváky už jde úplně samo. Myslím si, že mnoho z padesáti přítomných diváků si po odchodu ze zkušebny muzikálového souboru notovalo veselé irské melodie, které se Milanovi opravdu povedlo krásně do pohádkového příběhu zakomponovat.
Druhé místo patřilo záhadně nazvanému muzikálu Mlčící, který se odehrával v suterénu Nového divadla na zkušebně orchestru. Jeho autorkou je Tereza Marečková a režie se ujal Lukáš Ondruš. Hudební složku tentokrát obstaral sbormistr muzikálového souboru DJKT Vojtěch Adamčík, kterého na bicí doprovodila Jitka Pošvářová, nadějná 14letá muzikantka, kterou již mohlo plzeňské publikum vidět v nové muzikálové inscenaci SIX. V hlavní roli autorky Julie se představila Tereza Koželuhová, kterou doplnili Pavel Režný, Charlotte Režná, Lucie Zvoníková a sám režisér Lukáš Ondruš osobně. Zajímavé bylo, když ještě před začátkem představení Lukáš Ondruš poprosil diváky, aby během představení netleskali a schovali si potlesk až na samotný závěr, naznačil tak, že se jedná o muzikál se silným příběhem a atmosférou, kterou by nebylo dobré přerušit hlasitým potleskem. A přesně toho se publikum dočkalo. Krásné a jemné melodie, které svou složitostí občas neměly daleko k Stephenu Sondheimovi, ale jindy svou intimitou připomínaly i hudební doprovod k baletnímu představení Srdce, které uvádí balet DJKT. Klavír pak velice efektně doplňovaly bicí, u kterých jsme se nemohli přestat divit, jak šikovná je mladá bubenice již ve 14 letech, kdy podala naprosto profesionální výkon. I samotné prostředí zkušebny orchestru dalo muzikálu Mlčící naprosto jedinečnou atmosféru, která se k samotnému tématu velice hodila. Co je potřeba vyzdvihnout, je výkon Terezy Koželuhové, které přesně tohle téma a toto komorní zpracování sedí téměř, jako by jí ho autorka Tereza Marečková psala na tělo. Pokud jsem zmiňoval u vítězného „Děvčátka“ různorodost a pestrost hudební složky, tak právě v případě Mlčící je naopak největší síla v jednotném hudebním stylu. Nejsilnější pro mě byla rozhodně titulní skladba Mlčící v podání Terezy Koželuhové a Lucie Zvoníkové, kterou bych v budoucnu velice rád slyšel na některém z CD, která muzikálový soubor DJKT čas od času vydává, nebo třeba na nějakém koncertu. Je to totiž skladba, na kterou se nezapomíná a která v divákovi rezonuje ještě dlouho poté, co dozní její poslední tóny. A že po skončení představení rozhodně nezůstalo jedno oko suché.
Stejně jako v případě INTRA'22, kdy jsem já osobně měl raději Slavíka a růži než vítězné Orlando, tak v letošním ročníku bych na první místo zcela jednoznačně umístil Mlčící a O děvčátku, kterému něco chybělo, bych dal „až“ na druhé místo. Ale v tom je kouzlo těchto projektů a soutěží, protože se jejich výsledky nedají zcela jednoznačně kvantifikovat a na každého působí každé dílo odlišně. Zatím je však ale jisté to, že na nějakou dobu toto byl poslední ročník INTRA, který jsme mohli vidět. Všichni však doufáme, že se s odstupem pár let třeba opět na prkna divadla J.K. Tyla vrátí a v tu dobu snad již opět budou moci nadějní autoři nových muzikálů nabídnout některá nová díla, která si zaslouží spatřit světlo světa.
Hodnocení - O děvčátku, kterému něco chybělo: 90 %
Hodnocení - Mlčící: 100 %
Hodnocení - Jamieho nevěsta: 80 %
