Článek
A díky dvojí návštěvě jsem již viděl většinu možných alternací. Začátkem bych však rád doplnil trochu informací k tomuto muzikálu, protože pro celou recenzi jsou důležité. Muzikál Medicus nepochází ani z Anglie ani ze Spojených států, ale překvapivě ze Španělska. Příběh vychází z knihy Ranhojič od amerického spisovatele Noaha Gordona a českému divákovi je vedle knihy známý také film stejného jména z roku 2013. Hudba však zůstává věrná době, ve které se příběh odehrává. Ať už jsme na začátku příběhu v Anglii nebo pak s karavanou putujeme až do perského Isfahánu. Vše tedy má nádech velkolepého epického muzikálu, ale nenajdete v muzikálu jedinou skladbu, která by byla slabší. Jako celek je po hudební stránce Medicus opravdu dokonalý.
A hudbu musí podpořit herecké obsazení, a to se Městskému divadlu Brno podařilo na výbornou. V hlavní roli Roba se alternuje Libor Matouš a Richard Pekárek. Oba představitelé hlavní role zvládají náročný part bez výraznějších zaváhání, a přesto je Rob v podání každého z nich zcela jedinečný. Hlavní ženskou rolí je mladičká Mary, kterou jsem v obou případech viděl v podání Esther Mertové, která Mary nejen hraje, ale z jejího projevu mám pocit, že ona tou Mary přímo je - křehká, jemná, ale zároveň roztomile naivní. V budoucnu bych rád zavítal ještě na představení, kde bych viděl druhou alternaci v podání Kristýny Daňhelové.
Na bradýři Croftovi se Alternují Stano Slovák a Jakub Uličník. Ačkoliv oba mají něco do sebe, více mi do role bradýře seděl Jakub Uličník, zvládl jak polohu „podvodnickou“, tak i lehce ochranitelskou až otcovskou pro dospívajícího Roba. Když už je o něm řeč, na začátku představení sledujeme Roba jako dítě. Na této roli se alternují Gabriela Čtveráčková a Kryštof Halbich. V obou představeních jsem měl Gabrielu Čtveráčkovou a myslím si, že má před sebou zdárnou budoucnost v muzikálu, je velice nadaná a náročný pěvecký part zvládla na výbornou. Publikum její výkon ocenilo náležitým potleskem.
V roli šáha v Isfahánu se objevuje Aleš Slaninaa Dušan Vitázek. Každý z nich dává šáhovi trochu jinou energii, ale v podání obou je šáh rozhodně působivý a majestátní. Já osobně preferoval Aleše Slaninu o maličko více, především mě zaujal po pěvecké stránce, kdy zvládl náročnou árii, která je klasičtější, téměř až operní, s přehledem. Učitele Avicennu, za kterým se Rob vydal na studium do Isfahánu, ztvárnil Ladislav Kolář v obou inscenacích, a představuje přesně tu míru autority, jakou od této postavy očekávám. Jeho alternaci v podobě Igora Ondříčka jsem zatím neměl možnost vidět. Narozdíl od Robovy matky, která se objeví jen krátce na začátku celého představení. Ať už v podání Radky Coufalové nebo Ivany Vaňkové, v Brně má Robova matka přesně to množství emocí a mateřské lásky, kolik je potřeba.
Vezíra Quandrasseha hrají v alternaci Jan Apolenářa Jiří Horký, oba zvládají vezírovu přísnost zahrát tak, jak se očekává, stejně jako následný dramatický oblouk vzhledem k vývoji děje ke konci představení. Další vedlejší role nebo celková company doplňují hlavní role a jako celek všechno funguje jako dobře namazaný stroj. Vedle sólových skladeb pak zní velice efektně i duety, terčety nebo velká sborová čísla jako Ai-Dididi-Daj, Karavana nebo Isfahán. Maryina sólová skladba v závěrečné třetině představení pak v sobě má obrovskou dávku emocí. Dojmout vás ale může i sólová skladba mladého Roba o tom, že dospívá a již není malým klukem, nebo jedna z nejvýraznějších melodií o tom, že ve hvězdách je všechno psáno, což je duet Roba a Mary, který se opakuje i při závěrečné děkovačce. Árie šáha, o které jsem se již zmiňoval, vás pak zaujme hlavně pěveckou náročností pro daného herce.
Hudební scéna Městského divadla Brno je pro uvedení tohoto epického muzikálu jasnou volbou. Jeviště je využito na maximum se všemi potřebnými doplňky. Je využíváno kombinace projekcí na pozadí a skutečných maket domů, chybět nesmí ani bradýřský vůz v první třetině představení. V Isfahánu pak zadní část jeviště tvoří schody pokryté orientálními koberci, což skvěle navozuje tu správnou atmosféru. V sídle šáha pak nechybí ani obří šachové figury, se kterými hraje Rob a šáh své oblíbené partie této mistrovské hry. Také kostýmy dokreslují tu správnou atmosféru, ať už jste v Londýně v 11. století, nebo doputujete do orientálního Isfahánu.
Ať přemýšlím, jak přemýšlím, nedaří se mi najít na brněnském Medicovi žádné negativum. I když přeci jen jedno by se našlo. Je jím množství textu v některých písních. Jelikož se jedná původně o muzikál španělský, tento jazyk často obsahuje velké množství nahuštěného textu. A právě to se přeneslo i následně do českého překladu, takže na pár místech nebylo hercům rozumět na 100 % vše, co jim nařizoval scénář. Celkový zážitek to však nijak nedegraduje a pokud mi to ještě hrací plány Městského divadla Brno dovolí, rád bych se v budoucnu do Brna na Medica vrátil. Jedná se totiž o jeden z mých nejoblíbenějších muzikálů vůbec. Značnou roli v tom určitě hraje i fakt, že jsem na všemožných Sindibádech a Princích z Persie vyrostl, takže k tomuto tématu mám silné citové pouto. Vám však návštěvu tohoto jedinečného díla mohu s klidným srdcem doporučit a zaručuji vám, že nebudete litovat.
Hodnocení: 100 %
Zdroj: https://mdb.cz/inscenace/579-medicus
